Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Šest let syrské války. Co bude po porážce s radikály, kteří bojovali za Islámský stát?

720p480p360p240p

Přesně šest roků od začátku syrské občanské války je zřejmé, že takzvaný Islámský stát skončí. Alespoň v té podobě, ve které na území Iráku a Sýrie existoval od roku 2014. Tedy jako stát s vlastním územím, razítky a soudy. Zmizí i většina zahraničních radikálů. Z iráckého Mosulu utíkají už týdny, syrskou Rakku opouštějí jejich rodiny teď. Kam se hne tento dav, který čítá jistě tisíce lidí? 

V polovině roku 2015, kdy se skupinám sunnitských radikálů v Sýrii a Iráku dařilo, dosahoval počet jejich zahraničních bojovníků zřejmě až 28 tisíc. Asi polovinu z nich tvořili lidé z Blízkého východu (včetně Severní Afriky). Co se příchozích ze Západu týče, těch bylo zhruba pět tisíc. Tolik data Mezinárodního centra pro studium radikalizace a politického násilí (ICSR).

Řada zahraničních bojovníků padla při následných ofenzivách, jiní už utekli nebo z neklidného regionu odeslali alespoň rodiny. Jakkoli jde o spekulace, jistě tisíce jich hlavně v Sýrii, ale také v sousedním Iráku zůstaly. Nebo jsou nyní na útěku. Kam půjdou? A proč?

Pár věrných

Část cizinců, byť patrně velmi malá, zůstane s tvrdým jádrem tzv. Islámského státu, které se vrátí ke guerillové taktice. Teroru, loupežím, atentátům. Kurdská rozvědka už v únoru konstatovala, že lídr Islámského státu abú Bakr Bagdádí z Mosulu zmizel do pouštních oblastí na pomezí Iráku a Sýrie. K čemuž kurdská televize Rudaw lakonicky dodala, že tento kraj bude sužovat neklid „ještě několik let“. Odlehlý, málo obydlený kout je pro radikály skvělým útočištěm i proto, že je v něm nápadný takřka každý. Což ale platí také pro cizince v extremistických řadách, které prozradí odlišný dialekt (arabštiny).

Kočovní džihádisti

Další skupina, patrně mnohem početnější, se zřejmě pokusí přidat k jiným islamistickým skupinám. Vyberou si nejen podle příležitosti, ale i etnicity. Libye, Sinaj, Sahara, Nigérie, ale i východ černého kontinentu, respektive Jemen, Pákistán nebo Afghánistán, zde všude operují zavedené teroristické organizace. Bruce Hoffman, expert z Georgetownské univerzity pro časopis The Atlantic odhaduje, že pokud Islámský stát opravdu oslabí, mnozí z jeho ideově nepevných bojovníků přijmou za své myšlenky sítě al-Káida. Přesto, že je teď odmítají.

Tito válečníci se stanou kočovníky svaté války podobně jako jejich předchůdci zvaní „Afghánci“, kteří se učili ve válce se Sovětským svazem na území této hornaté asijské země (1979–1989). Stali se z nich svého druhu žoldnéři, kteří putovali džihádistickým světem. Cesta nové generace ovšem bude v měnícím se světě jednoduší díky komunikaci po internetu a na sociálních sítích. Experti počet takových sunnitských bojovníků odhadují na desetitisíce.

Návrat domů, hrozba nejen pro Evropu

Třetí skupinou jsou ti radikálové, kteří se vrátí domů. Třeba do severoafrického Tuniska, odkud na bojiště odjelo rekordních pět tisíc extremistů, ale i do Asie nebo Evropy. Do svých zemí se vraceli také někteří „Afghánci“, ty ale část islámských zemí vítala jako hrdiny, i když je vždy považovala za problém. Dnes je situace jiná. Na tyto navrátilce se připravují tajné služby, těmito radikály straší západní populisté, když takto nálepkují všechny uprchlíky bez výjimky.

Někteří z navrátilců budou potřebovat spíše psychiatra než vězení. Na cestu zpátky se teď vydávají i proto, že je Islámský stát zklamal cynismem, krutostí, korupcí a nevzdělaností. Obvykle jde o problematické idealisty se spornými povahovými rysy, ne nutně fanatiky. Ti ale také dorazí. Respektive, někteří už přišli: do této skupiny patřili třeba atentátníci z Paříže roku 2015. Budou zřejmě nejen útočit, ale i rekrutovat nové členy, shánět zbraně a peníze, po síti motivovat osamělé vlky, kteří se radikalizují i ozbrojí sami.

Lze těžko odhadnout, zda půjde o jedince, nebo desítky osob. Nemusejí se vázat na jediné hnutí, mohou spolupracovat s několika teroristickými předáky. Ba co více, dostanou zřejmě šanci zůstat věrní Islámskému státu, i když jej třeba už ve skutečnosti povede někdo jiný. „Díky propracované a šifrované komunikaci i všudypřítomným sociálním médiím lze očekávat, že i když hmotný Islámský stát padne, přežije jeho virtuální podoba, ke které se bude část radikálů nadále upínat,“ věští časopis The National Interest.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744