Útok na saúdskou ropu je game changer, cenová panika potrvá týdny, říká analytik | info.cz

Články odjinud

Útok na saúdskou ropu je game changer, cenová panika potrvá týdny, říká analytik

Víkendový útok na saúdská ropná pole má gloální odezvu. Fakt, že pouhých deset dronů či raket je schopno vyřadit z provozu nejdůležitější ropnou strukturu na světě, vnáší na trh nejistotu, říká k tomu pro INFO.CZ Dominik Rusinko, makroekonomický analytik ČSOB. Prudký nárůst cen ropy by podle něj mohl vydržet několik týdnů.

Sobotní útok na saúdskoarabská ropná zařízení snížil globální produkci o pět až šest procent. Jak moc se to může odrazit na dlouhodobých cenách ropy na světových trzích?

Zásadní otázkou – na níž zatím nemáme odpověď – je, jak dlouho budou kapacity Saúdské Arábie mimo globální trh, tedy jak výrazné je jejich poškození, a jak rychle budou Saúdové schopni těžbu obnovit. Prvotní informace hovoří o tom, že část produkce by mohla být obnovena v řádu dní, což je dobrá zpráva, bezprostřední dopad na globální dodávky ropy by neměl být až tak dramatický. Panika, která se dnes ráno spustila, a s ní spojený prudký nárůst cen by mohl opadnout v řádu několika týdnů.

Je ale pravda – a je to svým způsobem game changer – že i když ceny poklesnou z aktuálních maxim, zůstane v nich zakomponovaná geopolitická riziková prémie. Fakt, že je deset dronů schopno vyřadit z provozu pravděpodobně tu vůbec nejdůležitější ropnou infrastrukturu na světě, totiž vyvolává obavu z možného opakování útoku Ta v cenách projeví právě rizikovou přirážkou, jež se může pohybovat někde kolem pěti dolarům oproti cenám posledních měsíců, které se pohybovala na úrovni 60 dolarů za barel. 

Oficiálně nevíme, kdo za útokem stál. Hlásí se k němu jemenští povstalci, ale Spojené státy z něj viní Teherán. Nakolik se vyostření sporu mezi Íránem a Saúdskou Arábií, resp. USA může promítnout do globálního ropného průmyslu?

Je to riziko, se kterým je třeba počítat. Souboj o roli regionálního hegemona zřejmě přitvrdí, nicméně je otázkou, nakolik USA budou ochotny se v regionu angažovat. Už od prezidentství Baracka Obamy pozorujeme, že se USA postupně z regionu stahují a svoji angažovanost omezují. To jim umožňuje výrazně větší produkce z domácích zdrojů, břidlicová revoluce, která ze Spojených států učinila největšího globálního producenta ropy. Druhý aspekt, který je třeba brát v potaz, je fakt, že jakákoli další eskalace napětí posouvá cely konflikt na velmi tenký led. Případný útok na Írán by pak bezpochyby otevřel Pandořinu skříňku a já si nejsem jistý, zda ji Donald Trump chce rok před prezidentskými volbami otevřít. Myslím ale, že ze strany Saúdů nějaká forma odvety přijít musí, aby demonstrovali, že regionálním hegemonem jsou právě oni.

Saúdové plánují zprivatizovat část ropného koncernu Aramco. Jak moc může útok tento proces poškodit a oddálit?

Příprava na proces veřejného listingu Saudi Aramka probíhá již řadu let a odvolání bývalého ministra energetiky al-Faliha v minulém týdnu bylo částečně způsobeno právě tím, jak se celý proces táhne. Aktuální útok bude zajisté další nepříjemností a může uvedení Saudi Aramca na burzu dále pozdržet, nicméně dle mého je klíčový problémem nízká míra transparentnosti této firmy. Na burzu by mělo jít asi jen pět procent akcií. Jako investor to sice můžete považovat za rozumnou investici, protože Saudi Aramco má jedny z nejnižších nákladů na těžbu ropy. Zároveň byste se ale ocitl v situaci naprosto minoritního akcionář ve společnosti, v níž byste nejenže neměl právo o čemkoli rozhodovat, ale je navíc měl extrémní problém se dostat k jakýmkoli interním informacím.

Hormuzský průliv

Koneckonců tuto netransparentnost můžeme pozorovat i při současném útoku: stále nevíme, jaká je míra poškození, zda se jednalo o drony či rakety a odkud byly vypáleny. Vyšetřování samozřejmě stále pokračuje, nicméně přístup Saúdské Arábie rozhodně nepomáhá ke zvýšení její důvěryhodnosti jako producenta, který plní roli „stabilizátora“ ropného trh. Pro Saúdy bude tudíž dle mého téměř nadlidský úkol, aby dosáhli vytouženého cíle dvou bilionů dolarů v ohodnocení společnosti na burze.

Jakou mají nyní Saúdové strategii v obchodu s ropou? Ceny jsou nízké, poptávka rovněž…

Saúdská Arábie přistoupila na konci roku 2016 ve spolupráci s ostatními členy kartelu OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) a také partnerskými státy v čele s Ruskem k poměrně agresivním produkčním škrtům. Jejich cílem je stabilizovat ceny ropy, z pohledu Saúdů ideálně nad hranicí 80 dolarů za barel, což je cena, kterou království potřebuje k vyrovnanému státnímu rozpočtu. To se jim zjevně nedaří, nicméně i tak si myslím, že hranice 60 dolarů za barel pro ně byla svým způsobem úspěchem. 

Aktuální strategie Saúdů má však jeden zásadní problém. Stabilizovat cenu ropy snížením vlastní produkce můžete pouze na úkor tržního podílu. A to je hlavní důvod toho, proč je z mého pohledu tato strategie dlouhodobě neudržitelná. Pokud totiž v situaci rostoucí poptávky po ropě držíte produkci stabilní nebo ji dokonce snižujete, vaše místo na trhu s radostí zaujmou producenti ze Spojených států a odjinud. S klesajícím tržním podílem pak bude proporčně klesat také vaše schopnost usměrňovat ceny.

Kdo může ze sobotního útoku ve světovém ropném průmyslu nejvíc profitovat?

Myslím, že slavit mohou producenti břidlicové ropy v Texasu. Pro ně je zásadní, aby ceny ropy neklesly pod hranici jejich nákladů na těžbu, přibližně 50 dolarů za barel. Jakákoliv událost, která neohrozí jejich produkci, ale zanese do globálních cen rizikovou prémii, je pro ně vítanou pobídkou. Vyšší ceny ropy totiž znamenají vyšší profit při spuštění dodatečných vrtných souprav a celkovém navýšení těžby. V tomto ohledu hraje klíčovou roli extrémní flexibilita amerických těžařů břidlicové ropy, což je odlišuje od konvenčního způsobu těžby.

INFOGRAFIKA: Íránský vliv na Blízkém východě

Vraťme se ještě k saúdskému rivalovi Íránu. Tamní režim je vystaven sankcím. Kde nyní končí většina íránské ropy?

V tomto případě musíme rozlišovat oficiálními a neoficiálními kanály dodávek. Větší důraz bych nyní již přikládal kanálům neoficiálním, protože z důvodu amerických sankcí a při neuplatnění výjimek by teoreticky íránské exporty měly klesnout na nulu. Pokud ale analyzujeme pohyby tankerů a tok íránské ropy, máme za to, že významné množství íránské ropy končí v Číně, menší část také v Indii. Přestože tak íránská produkce a vývoze poměrně dramaticky poklesly, Írán je nadále schopen vyvážet a inkasovat nezanedbatelný výnos.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud