Rozpad bytové politiky je podle jednoho z nejvýznamnějších českých architektů Josefa Pleskota jeden z hlavních malérů, které jsme dopustili v 90. letech a které nás pronásledují stále dál. „Po revoluci jsme nezvládli dvě věci. Stavbu cest a bytovou politiku. A teď to horko těžko stíháme, respektive nestíháme. V bydlení má setrvačnost špatného rozhodnutí z 90. let ještě mnohem horší dopad. Města se zbavila svých bytů, družstva se rozpadla a nastala forma vlastnění, co činžák, to desítky či stovky majitelů bytů,” řekl v podcastu Welcome the Future Pleskot.
V blízké době se situace podle něj příliš nezmění. Podstata problémů, které způsobují nedostupné bydlení pro velkou část lidí, se totiž stále neřeší. Jednou z méně viditelných, ale důležitých překážek rozvoje bydlení jsou podle Pleskota předpisy, kterým musí odpovídat všechny postavené nemovitosti.
„Kvůli předpisům máme jednotný standard, to si málo kdo uvědomuje. Jaký je rozdíl v ceně bytu? Jen to, jestli máte garsonku, nebo 200 metrů čtverečních. Trochu lokace. A to je všechno. Přece bych si mohl koupit byt, který nemá úplně všechny hlukové parametry v pořádku, který nemá všechny světelné parametry v pořádku. A koupil bych si ho levněji a až na tom budu ekonomicky lépe, byt bych prodal a koupil si jiný ve vyšším standardu. Ale to nejde,“ říká Pleskot.
- Patří Praha řidičům aut, nebo cyklistům?
- Proč se vlastně malují cyklopruhy pro kola a které lobby to vyhovuje?
- Jak vypadá mobilita budoucnosti? Budou se stále stavět obrovské kancelářské budovy s otevřenými prostory, jako je „jeho“ centrála ČSOB v Radlicích, nebo se opět vrátíme do kanceláří?
- Jakou významnou budovu by chtěl v Praze prosadit a kvůli čemu tlačí na velkou mezinárodní architektonickou soutěž?
- Jak se vyvíjí vztah Čechů k architektuře? Proč se často stylizujeme?
- A proč mají česká sídliště velkou budoucnost?
Nejen o tom mluví Josef Pleskot v podcastu Welcome the Future Evy Hanákové a Vladimíra Piskáčka.
