Končí nejen deset let Miloše Zemana na Hradě, ale zároveň třiatřicet let jeho působení v politice. V podcastu Česká jízda tak Vratislav Dostál s Janem Paličkou hodnotí tento „konec jedné éry“ a upozorňují, že Miloš Zeman těsně po sametové revoluci měl jen málo společného s Milošem Zemanem dnes. „Byl klasickým liberálem. Vyzdvihoval politický střed, protože čím silnější podle něj bude, tím bezpečnější bude přerod k demokratické společnosti,“ říká Dostál s odkazem na text politologa Lubomíra Kopečka. „Dokonce když si přečteme památný rozhovor s Milošem Zemanem pro Mladý svět zkraje roku 1990, kde varuje před nastupujícím populismem, tak jako by vlastně varoval sám před sebou,“ dodává Palička.
Zeman se podle Vráti s Honzou dostal do rozporu se svými původními politickými hodnotami opakovaně. „Kupříkladu když říkal, že politik může být milován, může být nenáviděn, ale nikdy se nesmí stát směšným. Jak to dopadlo, vidíme všichni. Nebo když v rámci boje proti referendu poukazoval na to, že polovina voličů je dementní a nerozumí světu kolem sebe, přičemž následně si z těchto lidí udělal svou voličskou základnu,“ uvádí na příkladech Honza Palička.
Vráťa Dostál pak vyzdvihuje Zemanovy politické a rétorické schopnosti, stejně jako jeho intelektuální zdatnost a schopnost improvizovat. „Byl bezesporu nesmírným politickým talentem. Dokonalou reprezentací toho, čemu se říká homo politicus. Bohužel je ale zároveň možné ho označit i za nejpromrhanější talent v historii české politiky. Kdyby to nebyl takový pomstychtivý egomaniak a jájínek, mohl se stát druhým Masarykem. Místo toho se stal prvním, a doufejme, že i posledním, Milošem Zemanem,“ glosuje Zemanovu osobnost Honza Palička.
Jaká byla cesta Miloše Zemana českou politikou a jak bude v budoucnu hodnocen? Kterým svým bonmotem se Zeman nejlépe vystihl? Poslechněte si celou epizodu.
