Z Prahy do obce Kruh u Jilemnice je cesta středně rychlá, ale když vyrazíte v pátek odpoledne, může se změnit v cestu úmorně dlouhou. To se mi také stalo, a tak jsem do hostince Na Rychtě dorazil s hodinovým zpožděním a ve zcela zaplněném sále získal poslední místo u dveří. Za nimi postávali místní štamgasti a trpělivě čekali, až skončí Typltova vynikající přednáška o spiritismu v jejich podkrkonošském kraji, kterou uspořádal známý kružský buditel Leoš Zikeš.
Vyslechl jsem tedy druhou polovinu přednášky věnovanou kreslířské tvorbě spiritistických médií, tedy lidí nadaných schopností komunikovat s bytostmi z druhého břehu bytí. A protože jsem byl zvědavý, o čem byla první polovina přednášky, pozval jsem Jaromíra k nám do studia.
Jaromír Typlt, hrdý patriot z Nové Paky, gymnaziální žák našeho kolegy historika Martina Kováře, je ale především básníkem, spisovatelem, performerem a také kurátorem galerie Art Brut Praha. Tu naleznete na adrese Dittrichova 1966/14 v Praze, v areálu kostela svatého Václava. To je ten kamenný gotický kostel stojící na křižovatce Resslovy ulice a Dittrichové. Kousek nad ním je proslulejší pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje, v jehož kryptě a také na kůru skončil život výsadkářů, kteří se podíleli na úspěšné likvidaci Reinharda Heydricha.
„Žijeme v době alternativních spiritualit a v době samozvaných proroků, takže si myslím, že renesance spiritismu v určité formě nastane a doufám, že to nebude renesance bizarní a odpudivá,“ říká v podcastu Jaromír Typlt.
Dodává, že máme tendenci ve spiritismu hledat okultní senzace a paranormální jevy, ale že pravá podstata tohoto duchovního hnutí byla méně dramatická. „Spiritismus byl životní styl, který vycházel z potřeb a tlaku tehdejší doby a za jeho největší přínos považuji, že z mnohých vesničanů dělal abstinenty a vegetariány,“ říká Jaromír Typlt, který v podcastu vysvětluje, proč se „duchaření“ uchytilo především v chudých podhorských oblastech v okolí Nové Paky a Jilemnice.
„V Podkrkonoší spiritismus, který se zde objevil v druhé polovině 19. století, nasedl na mnohem starší pobělohorské kořeny, vyrůstající z protireformační půdy, živené odporem k církevní dogmatice, izolovaností a chudobou zdejšího kraje. Vzniklo tak de facto lidové náboženství se svými rituály, kam samozřejmě patřily i techniky sloužící k vyvolávání duší zemřelých,“ říká Jaromír Typlt, který v rozhovoru několikrát zdůrazňuje, že skutečný venkovský spiritismus nemá nic společného se směšným vyvoláváním duchů na odborářských dovolených nebo domácích párty.
„Ale i na těch odborářských seancích docházelo k událostem, které byly znepokojivé a vyvolávaly v účastnících bázeň. V principu však skutečný spiritismus byla nudná mravoličná modlitba, která nabádala lidi k lepšímu životu. Paranormální jevy byly v naprosté menšině, přestože byly mediálně zvýrazněné.“
Jaromíra Typlta spiritismus fascinuje jako určitý kulturní fenomén, který kromě modlitby a rituálů zahrnoval i medijní kresby, vydávání specializovaných periodik jako byl Posel záhrobní Karla Sezemského nebo i určité městské legendy spojené právě s vyvoláváním duchů.
„Traduje se například, že by se lidé neměli pokoušet spojovat s duchy ze života mravních a uvážlivých lidí, například Boženy Němcové, protože takový duch je naopak velmi zuřivý, obávaný a nevypočitatelný,“ uvádí Jaromír, který vás v rozhovoru uvede do duchařské problematiky.
V podcastu vysvětlí, že spiritismu se věnovali jak Češi, tak i německy hovořící obyvatelstvo Krkonoš a Orlických hor a také Slezska, jaká byla pozice spiritismu v USA, Francii nebo třeba Brazílii, proč spiritisty pronásledoval nacistický a komunistický režim, jaké byly techniky komunikace se záhrobím a jak spiritismus ovlivnil české malíře Josefa Váchala a Františka Kupku. Upozorní také na spisovatele Thomase Manna, který o spiritismu píše v knize O sobě, v níž vylučuje jednoduchý podvod na prostých lidech.
Jaromír Typlt si všímá i faktu, že po pádu komunistického režimu, v období naprosté svobody nikdo veřejně nevystoupil s tím, že je spiritista, což ale neznamená, že v nějaké pozměněné podobě toto duchovní hnutí neexistuje dál. „Spiritisté mají zkušenost, že popularita není dobrá věc.“
