Když jsem se o víkendu toulal v trojúhelníku mezi Litoměřicemi, Louny a Mostem, těšil jsem se na rozkvetlé sady švestek a mirabelek, které na jaře jako první prozáří krajinu, již od 17. století nazývanou Zahrada Čech. Byl jsem ale zklamán, protože sady zmizely. Už nejsou. Byl to šok. Kam zmizely ty krásné stromy?
Zavolal jsem Jiřímu Syrovátkovi, jehož rodina obhospodařuje sto dvacet hektarů především ovocných sadů v obci Chrámce na úpatí Českého středohoří a tázal jsem se, co se stalo? Zkušený sadař byl zrovna v Praze, přijel proto rovnou do studia a vysvětlil mi v podcastu situaci.
„Je to smutné a je to tragédie, ale za posledních patnáct let byla zrušena více než polovina sadů, a to bez náhrady. Prostě přijede stroj, stromy vytrhne i s kořeny, promění vše na štěpku a kamion ji odveze do biospalovny v nedalekém Sasku. Kdysi kvetoucí Zahrada Čech se pomalu mění v obyčejnou pastvinu Čech. Mnoha kolegům se už nevyplatí podnikat v ovocnářství, a tak své sady mění v pole a pastviny.“
Jiří Syrovátka vede Zámecké sady Chrámce a zásadně o svém hospodářství mluví jako o statku, protože termín farma se mu velmi protiví. Statek funguje v biorežimu a především bez dotací. Opakuji, bez dotací! Dotace považuje sadař Syrovátka za mor, za absolutní symbol destrukce zemědělství, za něco, co křiví nejen trh, ale i charakter.
„Nezúčastnil jsem se stávky. Proč taky. Neberu dotace, a tak podnikám jako každý jiný. Stejně jsou dotace zbytečné, v ničem mi nepomůžou a jen nás zavalují byrokracií,“ vysvětluje chrámecký sadař, proč stojí mimo organizované skupiny zemědělců.
Funguje bez dotací, a přesto vydělává. „Jsou léta, kdy máme slušný zisk a pak jsou roky, kdy přežíváme. Naší výhodou ale je, že naše ovoce zpracováváme a nikoliv prodáváme jen jako surovinu. Máme palírnu, děláme mošty, džemy, ovoce sušíme, prostě vytváříme přidanou hodnotu,“ říká Jiří Syrovátka.
V podcastu také vysvětluje, proč mají Poláci levnější ovoce, proč Italové nebo Němci mají jinou, kvalitativně vyšší kulturu jídla, jak asi bude Zahrada Čech vypadat za deset let, jak je těžké sehnat traktoristu, jak české sadaře drtí neschopnost umět své ovoce prodat a také proč si nestěžuje a proč by zrušil celé ministerstvo zemědělství.
Rozhovor s Jirkou Syrovátkou je rychlý a úderný a vyznění zcela opačné, než na jaké jsem u mnoha zemědělců, stále si stěžujících, zvyklý.
Přeji optimistický poslech.
