Zběsilé tempo nám vyhovuje. V podcastu PRÁVNIČKY se sešly Alena Schillerová, Helena Divišová a Veronika Dvořáková

Veronika Dvořáková zažila jako vedoucí kabinetu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila bezesné noci při přípravě nového občanského zákoníku. V největší české notářské kanceláři, kterou vede Helena Divišová, se zase po chodbách spíše běhá, než chodí. No a když se Alena Schillerová stala před pěti lety odbornou náměstkyní ministra financí, musela si zvykat na „vražedné“ pracovní tempo. V podcastu PRÁVNIČKY společně přiznávají, že by to nezvládly bez funkčního rodinného zázemí.

Ministryně financí Alena Schillerová se většinu své profesní dráhy věnovala finančnímu právu. Původně to tak ale neplánovala. „Hodně jsem stála o kariéru v justici a nikdy to nevyšlo. Cítila jsem to ve své době jako křivdu, ale dnes vím, že moje cesta byla jinde,“ říká v podcastu PRÁVNIČKY. To, že nastoupila v roce 1991 na finanční správu, kde působila až do svého vstupu do politiky, byla podle ní souhra okolností. „Měla jsem první dítě už v osmnácti letech. Hledala jsem stabilní zaměstnání, abych byla schopna zabezpečit děti. Vždy, když jsem pak přemýšlela o změně, tak mě povýšili,“ popisuje.

Klidnější tempo, které si řada lidí představí ve státní správě, Alena Schillerová podle svých slov nemá. „Já jsem měla vždy tempo zrychlené. Bohužel ho ale požaduji i po svém nebližším pracovním okolí. Někteří to nevydrželi, mám například už čtvrtého šéfa kabinetu,“ říká v podcastu PRÁVNIČKY s tím, že je přísná a tvrdá šéfka. „Vynikám ve své netrpělivosti. Vše chci hned,“ dodává.

Přiznává také, že by s malými dětmi do tak exponované pozice nešla. Vidí proto jako výhodu, že s politikou začala až po padesátce. „Žena má určité role a ty by si měla splnit. Do politické kariéry jsem nastoupila v době, kdy byly moje děti dospělé,“ dodává. V podcastu PRÁVNIČKY také vzpomíná na dobu, kdy jí na rakovinu zemřela maminka. „Nevím, jestli by mě vlastně moje maminka pochválila. Ale určitě by mi držela palce,“ říká a dodává, že pokud by žila, asi by se trápila nad negativními reakcemi. „Mezi matkami a dcerami je někdy takový vztah rivality. Vždy jsme spolu měly diskuse a sblížily jsme se až těsně před její smrtí,“ uzavírá.

Partnerka advokátní kanceláře Havel & Partners Veronika Dvořáková má za sebou již řadu výjimečných karierních drah. Působila jako novinářka nebo šéfka kabinetu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. „Na střední škole jsem si přitom nedovedla představit, že budu dělat něco jiného než lékařku,“ vzpomíná Veronika.

Poté, co jí zemřel dědeček a měla první dospělou konfrontaci se smrtí, Veronika zjistila, že by na tento obor možná psychicky neměla. „Psala jsem v té době do novin a hrála divadlo, tak byla druhá varianta jít studovat žurnalistiku. Po prvním semestru jsem šla na práva s tím, že ze mě bude vzdělaná novinářka,“ popisuje a dodává, že od té doby její kariéru provází snaha o to, aby právo rozumělo lidem a lidé rozuměli právu.

Veronika byla během svého působení na ministerstvu spravedlnosti také zvyklá na extrémní tempo. „Zejména v době prosazování nového občanského zákoníku byly běžné porady ve dvě ráno v Poslanecké sněmovně,“ říká s tím, že být ministrem je podle ní jedno z nejhorších povolání. „A to když si vezmete tu práci a plat za ní,“ říká. Ani dnes ale nepolevila. „Když je člověk na manažerské pozici a dbá také na dobré jméno firmy, nikdy si nemůže vzít volno,“ dodává. Přiznává také, že se zatím cítí velmi komfortně jako zaměstnanec. „Mně hrozně vyhovuje být dvojka a jsem tak spokojená. Mám ráda, když mám nad sebou šéfa, který mě inspiruje a hodně mě toho naučí. Jak Jiří Pospíšil, tak Jaroslav Havel do mě vždy investovali tím, že když mi zadávali úkol, vysvětlili mi kontext,“ uzavírá s tím, že právě tak se dnes snaží vést i svůj tým.

Helena Divišová se k notářství dostala náhodou, ale byla to pro ni ideální profesní dráha. Postupně vybudovala největší notářskou kancelář u nás. „Notařina je souhra právních znalostí i empatie vůči lidem,“ říká v podcastu PRÁVNIČKY s tím, že si vždy brala za úkol, že se každý člověk musí u notáře cítit dobře. Helena Divišová se nebojí pustit ani do náročných úkolů, kde je potřeba velký tým. „Nesmíme se bát vzít k sobě chytré a schopné lidi. V roce 2003, kdy jsem přišla do Prahy, tu chyběly notářské kanceláře, které by zvládly například valné hromady společností s tisíci akcionářů,“ popisuje a dodává, že dnes má kancelář o čtyřiceti zaměstnancích. „Padesát procent energie věnuji do zaměstnanců a padesát procent do klientů. Základem úspěchu je ale mít spokojenou rodinu,“ říká s tím, že žena má svou roli a tu musí plnit. „Ctím pravidla rodiny,“ dodává.

Helena Divišová v podcastu PRÁVNIČKY přiznává, že se setkala s neférovou kritikou kolegů. „Když vybudujete největší kancelář v republice, ne všichni vám to přejí. Neférové kritice se okamžitě postavím a bojuji proti ní,“ dodává. 

Jak s kritikou bojují Alena Schillerová a Veronika Dvořáková? Jaké mají vzory a jak se dívají na feminismus nebo cílevědomost? Odpovídají v podcastu PRÁVNIČKY.

SDÍLET
sinfin.digital