KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Prezident a vítěz voleb se dohodli, jak naloží se střetem zájmů. Výsledek se nemusí každému líbit. Ale podle ústavy bylo vše jen v jejich rukách (já to říkal od počátku). Vláda vznikne a oba si zachovali důstojnost. Samozřejmě, otázka zní, zda zvolené řešení obstojí i právně. To je ovšem na jinou diskusi, která se navíc nepovede ani tak v Praze, jako v Bruselu.
Bylo to jen na Petru Pavlovi a Andreji Babišovi
Konstituce předpokládá, že při ustavování nového kabinetu jedná hlava státu s uchazečem o post premiéra. Případné problémy mohou odstranit pouze oni dva. Každý z nich má přitom svůj suverénní mandát, svou odpovědnost a jistěže i svou důstojnost. Nelze to brát tak, že má jeden nad druhým navrch. Což je dáno už tím, že se nemohou vzájemně přetlačit. První jmenuje předsedu vlády, druhý reprezentuje většinu, která jediná jí může dát důvěru.
Přes hysterické výkřiky z různých stran, kdy jedni tvrdili, že prezident si „nemůže klást podmínky“, druzí si zase přáli, aby „zastavil Babiše“, je třeba ocenit, že oni našli dohodu, a to dokonce docela rychle. Majitel Agrofertu nakonec pochopil, co a proč po něm chce hlava státu a ta zase splnila slib, že po veřejném oznámení, jak chce vítěz voleb vyřešit svůj střet zájmů, ho jmenuje bez zbytečného zdržování.
Petr Pavel a Andrej Babiš si nakonec zachovali tvář. Prezident neuhnul ze svého konzistentně zastávaného požadavku, že občané musí znát, jak předseda ANO hodlá naložit s Agrofertem dříve, než dostane dekret. A on si zase prosadil, že se stane premiérem hned, nikoli třeba až poté, kdy se definitivně zbaví problému.
Lídr ANO odmítl ustanovit převozníka
Patřil jsem k těm, kdo viděli jako nejlepší řešení, že lídr ANO vybere někoho ze svého hnutí, kdo dočasně povede kabinet, než se mu povede vyzmizíkovat konflikt zájmů (možná jsem to dokonce řekl jako první). Během oslav 17. listopadu s tímto nápadem přišel i prezident. Tohle ovšem Babiš rázně odmítl – a jak jsem v posledku pochopil, ani nikdo z jeho spolupracovníků se nechtěl stát „převozníkem“.
Tady jsme znovu u toho, že vše záviselo jen a pouze na Petru Pavlovi a Andreji Babišovi. První odmítl vzdát se požadavku na veřejné prohlášení, druhý vetoval možnost, že nebude předsedou vlády od samého počátku. Dohodli se, jak se dohodli. To je třeba respektovat, neboť nikdo jiný k tomu neměl a nemá mandát.
Na tahu bude Evropská komise
Co přijde nyní? Z politického hlediska máme hotovo, v úterý Petr Pavel jmenuje Andreje Babiše premiérem a brzy na to celou vládu. Jinou věcí je, jak to celé dopadne právně. Zatím máme málo informací a ani právníci se moc nehrnou do komentování, zda tentokrát konflikt zájmu zmizí a nebude se opakovat blamáž se svěřenskými fondy. Přičemž poslední slovo asi bude mít Evropská komise.
Z hlediska českého zákona o střetu zájmů působí navržený slepý fond dobře (což ovšem může být jen můj dojem). Unijní pravidla jsou však mnohem přísnější a mimo jiné požadují, aby Andrej Babiš ani jeho rodina a blízcí neměli z Agrofertu žádný majetkový ani nemajetkový prospěch, a to nejen během výkonu mandátu, ale ani v budoucnu. Vzhledem k tomu, že ho chce odkázat dětem, se přímo nabízí otázka: Co na to řekne Komise?
Aniž bychom předjímali výsledek, je pravděpodobné, že pokud někdo vybrané řešení zpochybní, tak spíše EU než někdo doma. Respektive, když se někdo pustí do kritiky v Česku, bude primárně argumentovat (striktnějším) unijním právem. Ostatně posledně to bylo podobné. Komisař pro rozpočet, Polák Piotr Serafin, už předem hlásil, že vše řádně prověří. (Tohle byl jediný důvod, proč mi přišlo lepší postavit prozatím do čela vlády někoho jiného.)
