KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Za poslední rok a půl padla obliba vlády ke dnu. Přitom do té doby buď nad opozicí stále vedla, nebo aspoň remizovala. Přestože zuřila válečná a energetická krize a řádila vysoká inflace. Proč se jí i v těžkých podmínkách dařilo a jakmile je líp, vypadá na hození ručníku do ringu? Dvěma slovy: ztratila leadership. Jak se to stalo a může to ještě nějak zvrátit? Povězme si o tom.
Kabinet je vždy souzen primárně podle premiéra. Co se týká ministrů, ti jsou daleko méně důležití. A pokud nepracují dobře, stejně je to vina šéfa. Na rozdíl od parlamentu za výkon exekutivy odpovídá její hlava. Pokud si chceme odpovědět na otázku, co rok a půl dobře fungovalo, a pak už vůbec, musíme se zaměřit na Petra Fialu. Jeho účinkování, respektive radikální změna v pohledu na něj je dokonce důležitější než ekonomický vývoj.
Předseda vlády nepatří mezi „machistické“ politiky jako Zeman, Babiš či Topolánek. Přesto od svého jmenování až do poloviny roku 2023 působil jako silný lídr. Stal se jedním z nejvýraznějších vůdců Evropy v boji s Ruskem. Držel jednotu pětibarevného kabinetu, a to pevnou rukou, kdy se veřejně nedebatovalo o různých návrzích a programech, dokud nebyly dohodnuty a jím samým vyhlášeny. Vyzařoval klid, sebejistotu i rozhodnost.
Voliči v těžkých chvílích cítili, že mají ve vedení státu člověka, na něhož se mohli spolehnout. Proč už si to nemyslí? Přestože když se podíváme na situaci globálně, kabinet ji zvládl? Když nastoupil, činila meziroční inflace 9,9 procenta, nyní je na třech procentech. Reálné mzdy už rok opět stoupají. Vrátil se ekonomický růst. Seniorům i v nejhorší krizi rostly penze o víc, než se zdražovalo. Příspěvek na bydlení ochránil domácnosti. Cena energií klesá.
Ve všech směrech je situace daleko lepší než před dvěma roky. Jistě, ne vše je zásluha vlády. Ale také zdaleka ne vše, co se dělo zlého, byla její vina. Objektivně je nám zkrátka dobře. Což by měl být dobrý základ, aby se kabinetu dařilo udržet si voliče. Je tomu však právě naopak. Pravice přišla o zhruba půl milionu příznivců. Dobré pro ni je, že nepřecházejí k opozici. Špatné, že jsou hodně naštvaní a odmítají se k ní vrátit.
Co se to stalo? Vymizela jednota, liberálové začali konzervativním vládním kolegům okopávat kotníky. Geopolitická témata, v nichž Fiala exceloval, nahradila jiná, například nesmyslné kulturní války. A SPOLU si nahněvala vlastní voliče, když místo aby splnila zásadní slib osekat přebujelé veřejné výdaje, zvedla daně živnostníkům a pracujícím rodinám s dětmi. Premiér, do té doby viditelný a agilní, náhle zmatněl a jako by se vytratil.
Jaké může být řešení? Jako první se samozřejmě nabízí změna na postu předsedy vlády. Petr Fiala se za poslední rok stal symbolem neúspěchu. Je celkem jedno, nakolik za to mohou jeho vlastní chyby, a jak moc mu namydlila schody brutální negativní kampaň opozice, na kterou vláda neuměla odpovědět – respektive chovala se v podstatě pasivně. Prostě nyní je takto vnímaný, což se hodně špatně napravuje.
Otočit narativ „spálené země“ je základní podmínka pro to, aby měl kabinet vůbec šanci dostat se do hry.
