KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropa vstoupila do tohoto týdne v dalším šoku. Její americký spojenec, ochránce a partner jí v sobotu vyhlásil již otevřeně válku: pohrozil zavedením dalších cel na veškeré dovozy, pokud se nezřekne v jeho prospěch Grónska, evropského území chráněného Severoatlantickou aliancí. Na takovou provokaci, takové zastrašování se už nedá odpovědět úhybnými manévry a předstíráním, že to ve skutečnosti není tak vážné. Evropa si je vědoma, že tentokrát bude potřeba rázně odpovědět.
Trumpovo ultimátum
Předseda Evropské rady António Costa svolal na konec týdne (pravděpodobně na čtvrtek 22. ledna) naléhavou a mimořádnou schůzi Evropské rady. Žádné online schůzky, ale pěkně osobní jednání, z očí do očí, bez šerpů a poradců, jak vyžaduje vážnost chvíle. Prezident Donald Trump překročil všechny meze a bude třeba se mu otevřeně postavit.
Evropská unie má nástroje, připomněl Costa, jimiž může Spojené státy poškodit. Zatím jimi hrozila, nepoužila je však. Tentokrát však pomyslný pohár přetekl. Při četbě Trumpova vyhlášení na sociální síti Truth Social zůstává skutečně rozum stát – je to opravdu horší než obvykle.
Tím, že osm evropských zemí vyslalo do Grónska několik desítek styčných důstojníků na pozorovatelskou misi, vyvolalo podle amerického prezidenta „mimořádně nebezpečnou situaci pro bezpečnost a přežití naší planety“. Nic víc a nic míň. Tyto země se „dopustily nesnesitelného a nepřijatelného rizika“ a „ohrozily světový mír a bezpečnost“, na což ovšem musí Amerika „nezbytně silně reagovat“.
Tato reakce má mít podobu uvalení desetiprocentních cel na dovozy z Dánska, Finska, Francie, Německa, Nizozemska, Norska, Švédska a Velké Británie, a to od 1. února. Pokud nebude Spojeným státům umožněno Grónsko koupit, cla vzrostou na 25 procent od 1. června.
Podle všeho se tato cla budou přičítat k plošnému patnáctiprocentnímu clu, které Trump Evropské unii vnutil v dohodě podepsané loni v létě. Rovnice je tedy jasná: buď Evropa odevzdá Spojeným státům Grónsko na zlatém podnose, nebo může zapomenout na obchodování s nimi.
Rozděl a panuj
Zmíněných osm zemí bylo vybráno proto, že vyhověly pozvání dánské vlády a vyslaly do Grónska zmíněné vojáky na cvičení Arctic Endurance, což byl symbolický čin. Trumpovi měl ukázat, že Dánsko v tom není samo, že má podporu spojenců. Američtí vojáci byli ostatně pozváni také.
Trump si však gesto vyložil jako nepřátelské – a rozjel vyděračskou ofenzívu. Zároveň tím odstavil Evropskou komisi, ačkoli právě ona normálně jedná jménem EU o obchodních věcech, a rozdělil „sedmadvacítku“ na dvě skupiny, zlobivou a méně zlobivou, což je klasický pokus o oslabení jednotné fronty.
V pondělí pak Trump propojil pokus o ovládnutí Grónska se svou obsedantní touhou po Nobelově ceně za mír. Protože mu norská vláda vysněnou cenu prý upřela, ačkoli zastavil více než osm válek, „nepociťuje již povinnost uvažovat čistě o míru“, napsal v dopise premiérovi Jonasovi Gahr Støreovi. Tedy bohapusté vyhrožování, které je daleko za čárou mezinárodní zdvořilosti, nemluvě o vztazích mezi dlouholetými spojenci.
