Podcast Trampské války se na info.cz celý loňský rok věnoval emočně vypjaté situaci související s děním v CHKO Kokořínsko. Tato „bitva o trampské kempy“ má ale širší přesah – odráží stav české společnosti, náš vztah k přírodě, právu i majetku. Ladislav Pořízek, který se coby jedna z jejích „nedobrovolně“ hlavních postav stal terčem soustavné dezohestační kampaně a nyní po 27 letech skončil na pozici ředitele CHKO Kokořínsko, popisuje průběh celé kauzy i svůj pohled na „bojovníky“ proti trampingu v článku na webu ekolist.cz, s jehož svolením i svolením autora jej zde publikujeme v plném znění.
Hrstka bojovníků proti trampingu slaví úspěch. Dostalo se jim slyšení u ministra životního prostředí, který osobně navštívil Kokořínsko i trampské kempy a situaci řeší zřízením pracovní skupiny. Místní ve většině nechápou, proč tramping, který zde byl již před chráněnou krajinnou oblastí, se najednou řeší na tak vysoké úrovni. Ministrovi to řekli a také mu dali najevo, co si myslí o těch bojovnících proti trampingu.
Tramping je náš národní fenomén. Byl od svého vzniku trochu mimo zákon, státem byl někdy kvůli své filozofii osobní svobody potlačován, ale vždy si zachoval vysoké morální hodnoty. Vzpomeňme si, co se zde před rokem 1989 kromě protitrampských razií všechno dělo. Tramping přežil řádění komunistů a právě na Kokořínsku se v té době pevně zakotvil v podobě, která je dnes cílem likvidace.
Dnešní argumentace proti trampingu stojí na striktním dodržování znění zákona (nejen o ochraně přírody a krajiny), například v plošném zákazu rozdělávání ohně a táboření v CHKO. O táboření můžeme hodně diskutovat, protože naprostá většina trampských kempů není tábořištěm, ale bivakem, a bivakování v CHKO není zakázané. Tedy když přijdete pod převis, kterých jsou na Kokořínsku snad tisíce, rozbalíte si spacák a spíte, zákon neporušujete.
Horší je to s ohněm, tam prakticky vždy zákon porušíte. I když děláte to, co zde člověk dělal tisíce let, na stejném místě, na písku pod převisem, to je Achillova pata trampingu. Je zakázáno, nesmí se, státe (Správo CHKO) hlídej!, stíhej!, pokutuj!, ať to stojí, co to stojí.
Tramping má tu smůlu, že není organizován, protože jinak by podobně jako organizátoři letních dětských táborů někdo požádal Správu CHKO o výjimku a tu by možná dostal. Kdyby ji totiž nedostali trampové, nemohly by ji dostat ani letní tábory, protože přístup k žadatelům musí být rovný. Takže konec pobytu dětí a všech v přírodě? Další odtažení moderního člověka od přírody, to je cílem?
Tramping a lesníci
Dalším rysem protitrampského tažení je snaha vše řešit prostřednictvím státu, Správy CHKO Kokořínsko-Máchův kraj. Táboření i rozdělávání ohně v lese je zakázáno i zákonem o lesích, ale zde povolení vydává vlastník, ne státní správa. To je pro odpůrce trampingu problém, protože vlastníci se s nimi nechtějí bavit.
Někteří je dokonce poslali „k šípku“ – citace z vyjádření jednoho významného vlastníka: „Historicky nepamatujeme případ, kdy by lesní požár vznikl na trampském tábořišti, nejčastější příčinou jsou odhozené nedopalky cigaret, či nevhodně zakládané ohně turistů… trampové dlouhodobě paradoxně vždy patřili k těm bezproblémovějším návštěvníkům lesa, kteří se v přírodě pohybují s respektem a láskou. My, jako správci lesů tento historický národní kulturní fenomén trampského hnutí vnímáme poněkud odlišně od minulého režimu, který na toto hnutí vyvíjel represivní tlak, … také vítáme úvahy AOPK o možnosti legalizovat některá trampská tábořiště a najít řešení, které nebude radikálně represivní, a jsme připraveni se do hledání cesty, jež bude vyhovovat zájmům ochrany přírody, jakožto i zájmům lesních hospodářů a trampů, aktivně podílet.“
Tím nechci říci, že všichni vlastníci lesů trampování vítají s otevřenou náručí, ale právě oni mají v první řadě možnosti trampům jasně dát vědět, že si je nepřejí. Třeba likvidací trampského kempu hned při jeho vzniku, jelikož vlastníci a lesníci logicky svůj les znají nejlépe a mají v něm hlavní slovo. Kupodivu tramping na Kokořínsku žil a žije právě díky toleranci místních lesníků.
Jakou kriminální činnost vyvíjí, koho vydírá, koho uplácí a kdo je kápo „trampské mafie“?
Stále se píše o trampských černých stavbách, „trampské mafii“ a privatizaci přírody individuální rekreací. Co je stavbou rozhoduje místní stavební úřad a nikdo jiný. Z několika desítek trampských kempů na Kokořínsku, které byly dotazovány u stavebních úřadů jako možné stavby, vyšlo číslo 4.
Dvě nebyly shledány jako nelegální, což bojovníky proti trampingu nenechá spát (pro ty, co sledují dění, to jsou Pařezák a Soví hrad). Zbylé dvě byly zlikvidovány – v roce 2019 srub Kajmáno (dveře z OBI se zámkem byly jediným náznakem „privatizace“ trampského zařízení) a po covidu v roce 2022 Frontenac, historická stavba zasazená do vytěžené skály, přímo na pozemku státní ochrany přírody.
Od prosince 2022 tak žádná trampská černá stavba na Kokořínsku není a je to jen argumentační faul těch, kteří vymysleli i pojem trampská mafie. Absurdní výraz typický pro používané manipulativní techniky, kterým se snaží ovlivnit názory veřejnosti. Nějak mi uniká, jakou kriminální činnost tato mafie má vyvíjet, koho vydírá, koho uplácí, kdo je kápo? Jaký další odstrašující výraz se pro tramping vymyslí?
Ošklivou stránkou protitrampského boje je zaměření na osoby, které si dovolí otevřeně tramping podpořit. Bez ohledu, jestli je to uznávaný vědec nebo jen diskutující tramp. Snaha o dehonestaci příznivců trampingu zcela opustila morální mantinely. Tyto praktiky byly opakované, cílené na různé osoby, skrze různé technické prostředky. Nelegální odposlechy a nahrávky se staly oblíbeným nástrojem těch, kteří se povýšili nad policii, protože i ta při vyšetřování trestné činnosti musí mít odposlechy povolené.
Tady se řeší tramping, možné přestupky při rozdělání ohně v lese (tedy řádově nižší společenská nebezpečnost) a protitrampští bojovníci sami nerespektují žádné zákony. Prostě hon na čarodějnice, pardon, trampy a jejich příznivce.
Zaměstnanci Správy CHKO Kokořínsko - Máchův kraj: Otevřený dopis na podporu Ladislava Pořízka
I já jsem dlouho v hledáčku. Zažil jsem spoustu osobních útoků, obtěžování, pomluv. Dlouho jsem se snažil ignorovat sociální sítě, zdržel se veřejných komentářů. Ale pak došlo k aktivitám se širokým dopadem na veřejnost, třeba prostřednictvím Ekolist.cz. A tak jsem podal trestní oznámení pro pomluvu, které státní zastupitelství a Policie ČR řeší bohužel již půl roku.
Vzhledem k dění v posledních dnech už budu reagovat. A budu osobní vůči vůdcům protitrampských bojovníků.
Hlavní osobou je nesporně Ivan Brezina. Jakonovinář – tuto přezdívku si vysloužil díky desítkám žádostí o informace, kdy formulace „ptám se jako novinář“ stála úřady stovky a stovky hodin pracovního času.
Bývalý tramp. Pro mě ale v první řadě lhář, člověk vysmívající se normám, jejichž dodržování striktně po druhých vyžaduje, když se mu to hodí.
Ti, kdo dění sledují, znají jeho vychloubačné porušování zákona o ochraně přírody v národním parku České Švýcarsko nebo národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizery. Národní přírodní rezervace je v ČR nejpřísněji chráněné území, se zákazem vstupu, a každý biolog vám vysvětlí proč.
Na Kokořínsku se však Ivan Brezina opírá do činností probíhajících v CHKO, v území všem přístupným bez omezení. Kriminalizuje bivakování, které není v CHKO zakázané a většina trampských kempů je bivakem, přesto by podle něj měly být všechny zlikvidovány.
Ano, několik trampských kempů je tábořištěm, jsou tam vybudované přístřešky, ale v momentě úvah o jejich legalizaci budou zavaleny návštěvníky, které tam Brezina, jak sám uvádí, pošle. Zdá se to někomu divné? Ano, tady je vidět zvrácenost jeho chování.
Správa CHKO zmapovala trampské kempy, aby jejich údaje musela tomuto člověku následně poskytnout podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o právu na informace o životním prostředí. A tyto údaje včetně fotografií (právě třeba fotografie se mnou) jsou jasným důkazem původu naplnění aplikace, která na kokořínské trampské kempy posílá netrampy, osoby bohužel neznalé základních principů chování v přírodě a trampských zvyklostí. Zůstává po nich nepořádek pod převisy, mnohdy doutnající oheň, o uklizeném ohništi a přípravě suchého dřeva pro budoucí příchozí ani nemluvě.
Místní myslivci na cestičkách nepotkávají zvěř, ale osoby hledící do mobilu s aplikací navádějící k převisům. To vše pan ministr slyšel na jednání 7. ledna se starosty, lesníky, myslivci a dalšími přítomnými, slyšel, jak si tento člověk z místních úřadů dělá srandu, administrativně je vydírá a zneužívá demokratických vymožeností k uspokojování svého pochybného ega. Často na tomto jednání padl výraz blázen a zaznělo roztrpčení, že ministr životního prostředí s tímto člověkem bude druhý den osobně jednat.
Je jasné, že tomuto člověku nejde ani o ochranu přírody, ani o lepší společnost. Jeho striktní doslovné dodržování zákonů by naši společnost dovedlo k rozkladu a soudy to již judikovaly. Pokutu nedostane každý, kdo zašlápne lesního mravence, který je ohroženým druhem. Pokutu nedostane každý, kdo jel autem na začátku obce rychlostí 52 km/h, kdy obydlená místa nejsou v dohledu. Tyto banální přestupky nebudou prioritou státního aparátu, policie a úřadů.
Opakovaně jsem byl „citován“ se snahou skandalizovat názor státního úředníka, když jsem na jaře 2020 řekl, že v trampských nocležnách nevidím zásadní problém. Nějak se vytratilo, že to bylo v době covidu, v době státem vyhlášeného nouzového stavu, kdy všichni byli vystresovaní plnými nemocnicemi a umírajícími lidmi, kdy mnozí v lese hledali ztracenou volnost pohybu a někteří tam i přespávali.
„Jsem zvědavý, kdo bude jeho dalším cílem, když prohlašuje, že mým znovu nejmenováním do funkce vše jen začalo.“
Protože nehodlám žít v přetvářce, rozlítil jsem svými názory Ivana Brezinu opakovaně a byl za to dlouhodobě pod jeho křiváckou kritikou. Doufal jsem, že nejsme v době, kdy se nesmí říct „císařpán je vůl“ nebo zpochybnit vedoucí úlohu jedné strany, ale společnost se bude řídit rozumnými a všeobecně uznávanými zásadami. Nebo jako zaměstnanec státu se mám bát tyto názory napsat nebo říci na kameru, mikrofon?
Já jsem se díky tomu od Ivana Breziny dočkal administrativní a pracovní šikany (kolikrát zazněl výrok, že jsem jeho zaměstnanec, protože on mě platí jako daňový poplatník), večerních a víkendových telefonátů a zpráv, podnětů na státní zastupitelství a policii a dalších snah o mou osobní diskreditaci.
Nyní se zdá, že dosáhl svého, odstranil nepřítele, který jen kvůli jeho kampani skončil po 27 letech na postu ředitele Správy CHKO. Jsem zvědavý, kdo bude jeho dalším cílem, když prohlašuje, že mým znovu nejmenováním do funkce vše jen začalo.
V roce 2022 se k Ivanu Brezinovi v boji proti trampingu přidal Martin Marek, redaktor veřejnoprávní České televize, tehdy vznikl první díl pořadu Nedej se o kokořínském trampingu. Od počátku bylo jasné, že scénář tohoto pořadu je daný, vždyť Ivan Brezina se na pořadu podílel.
Článek vyšel na webu ekolist.cz, publikujeme jej se svolením autora.
