KOMENTÁŘ JAROMÍRA PISKOŘE | Karol Nawrocki vstoupil do mezinárodní politiky ještě jako prezidentský kandidát, kdy jej v Bílém domě přijal americký prezident Donald Trump. Ten podobná gesta běžně nedělá, ale nechal se svými poradci přemluvit, protože mu připomněli chování americké Polonie v jeho vlastní kampani.
V loňských volbách se o americké voliče polského původu přetahoval Trump se svou konkurentkou Harrisovou, která do této části kampaně investovala značné prostředky.
Poláci a jejich potomci žijící ve Spojených státech ale většinově volili Trumpa a ukázalo se, že tato voličská skupina sehrála v amerických volbách důležitou roli, zvláště v tzv. swinger státech, jako jsou například Wisconsin či Pensylvánie.
Trump to Polákům vrátil podporou v kampani budoucího polského prezidenta Nawrockého. Toto Trumpovo gesto postavilo v polské kampani na hlavu argumenty Nawrockého konkurenta, že jako neznámý kandidát bude v mezinárodní politice nezkušeným amatérem.
Tuto linii zahraniční politiky posílil Nawrocki opětovnou návštěvou v Bílém domě už coby zvolený polský prezident. Byl Trumpem přijat s nebývalou úctou a pompou a označen za blízkého přítele. Postupem času ono gesto amerického prezidenta poněkud vyčichlo, ale stále můžeme označovat vliv Nawrockého na Trumpovy názory jako zcela vyčnívající mezi evropskými politiky.
Risk, který se vyplatil
Pro lepší představu o současném polském prezidentovi musíme se vrátit na začátek roku 2024. Tehdy všechny průzkumy ukazovaly, že jakýkoli stranický kandidát polského opozičního Práva a Spravedlnosti (PiS) prohraje ve druhém kole prezidentských voleb s vládním kandidátem. Kandidát polských liberálů mohl totiž počítat i s hlasy levicových voličů, kdežto kandidát PiS s hlasy voličů malých pravicových stran počítat nemohl.
PiS je konzervativní stranou, kde má předseda dominantní postavení, a Jaroslaw Kaczyński se rozhodl zariskovat. Předložil straně návrh řešení, které znamenalo, že strana žádného svého kandidáta nepostaví, ale podpoří formálně nezávislého Karola Nawrockého, předsedu polského Institutu národní paměti (IPN).
Pravdou je, že bez dohodnuté podpory největší polské opoziční strany by Nawrocki asi nekandidoval, ale rok před volbami, při obrovské převaze vládního kandidáta, toto rozhodnutí představovalo pro polskou opozici velké riziko. A taky velkou odvahu.
Boxer, historik a nepřítel Kremlu
Nawrockému nikdy nechyběly odvaha ani tvrdost. V roce 2004 vyhrál Polský pohár v boxu juniorů ve váze do 91 kg. Byl také hráčem a kapitánem amatérského fotbalového týmu Siedlce Gdańsk.
Vystudoval novodobou historii, aby se následně stal ředitelem Muzea II. světové války. Jeho kandidaturu na šéfa IPN tehdy podpořilo 248 poslanců Sejmu a 52 senátorů.
Byl mimo jiné zmocněncem ministra kultury pro organizaci oslav 80. výročí vypuknutí druhé světové války. V roce 2019 společně s Ministerstvem zahraničních věcí inicioval a koordinoval realizaci mezinárodního výstavního projektu „Boj a utrpení“, který představil historii Polska a Poláků za druhé světové války na více než 160 místech po celém světě.
V únoru 2024 byl pak zařazen na seznam osob hledaných Ministerstvem vnitra Ruské federace v souvislosti s vyšetřováním trestného činu „ničení a poškozování“ pomníků připomínajících padlé vojáky Rudé armády na území Polska v letech 1944–1945 v bojích proti Třetí říši.
Špinavá kampaň a vítězství v kotli
Po oficiálním odsouhlasení podpory kandidatury Karola Nawrockého ze strany PiS spustila proti němu polská vládní, mediální a internetová mašinerie negativní volební kampaň takové razance a šíře, která v moderních polských dějinách neměla obdoby.
Nawrocki měl údajně nezákonně získat byt od postiženého seniora, v mládí měl jako občasný člen ochranky hotelu dodávat prostitutky hostům a také se měl účastnit rvaček skalních fotbalových fanoušků. Těsně před druhým kolem voleb pak na něj v televizním projevu veškerou nashromážděnou špínu vylil polský premiér Donald Tusk.
