KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Po diplomatickém vření posledních dní „máme nyní startovní čáru“, řekla ve středu v europarlamentu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ohledně jednání o mírovém plánu pro ukončení ruské agrese proti Ukrajině. Jedním dechem však dodala: „Víme, že je zapotřebí ještě značné úsilí.“
Její střízlivá slova ostře kontrastují s nadšením amerického prezidenta Donalda Trumpa, podle něhož se rozuzlení blíží; zbývá doladit „několik málo bodů“, a dohoda bude na světě. Postarat se o to má v Moskvě vyslanec Steve Witkoff, kterého přijme příští týden prezident Vladimir Putin. Kyjev bude zase přesvědčovat náměstek ministra obrany Daniel Driscoll. Oba muži v minulých dnech prosluli velmi neprofesionálními diplomatickými postupy.
Trumpovi je zjevně docela fuk, že jeho původní plán o 28 bodech se pod tlakem Ukrajinců a Evropanů smrskl na 19 bodů a že musel být do značné míry očištěn od nánosu proruských požadavků, kvůli kterým se stal terčem planetárního posměchu. Ve své bohorovnosti předpokládá, že se ho podaří vnutit jak Ukrajincům, tak Rusům. Oněch „několik málo bodů“ jsou přitom stěžejní podmínky, například ukrajinské územní ústupky, velikost tamní armády či západní bezpečnostní záruky.
Rozporuplné garance
Von der Leyenová diplomaticky podotkla, že jednání na mnoha frontách v posledních dnech přineslo „aktualizovaný a zdokonalený mírový rámec“ pro další jednání. Upřesnila, že nelze stanovovat žádné početní limity pro ukrajinské ozbrojené síly, protože by to znemožnilo účinnou obranu proti další ruské agresi. Uvedla také, že budoucí bezpečnostní záruky pro Ukrajinu musí být „robustní, dlouhodobé a věrohodné“.
Samotné tyto dva výroky vyvolávají pochybnosti. Podle několika souběžných zdrojů Evropané souhlasili s tím, aby se stav ukrajinského vojska ustálil na 800.000 v době míru. Ohledně bezpečnostních garancí probleskl nápad, že by se měly inspirovat článkem pět Severoatlantické smlouvy – což ovšem vzhledem ke kontextu vypadá spíše jako zbožné přání Kyjeva než odraz reality. Znamenalo by to, že by se země NATO zavázaly v případě dalšího napadení přispěchat Ukrajině vojensky na pomoc.
Tyto nesrovnalosti jen dokazují, že ačkoli všichni operují „novým“ devatenáctibodovým návrhem, nikdo ho pořádně neviděl, a tudíž ani nepopsal. Útržky se pohybují v rovině „nejmenovaných diplomatických zdrojů“ z Washingtonu, Kyjeva, Paříže či Berlína. Mezi USA a Evropou panuje vyhrocené napětí, na kterém nemůže nic změnit ani povinné a již do značné míry formální pochlebování Donaldu Trumpovi z úst čelných evropských politiků.
„Dohoda mezi velmocemi (čti USA a Ruskem) bez souhlasu Ukrajiny a bez souhlasu Evropanů nemůže poskytnout základ pro skutečný trvalý mír na Ukrajině,“ prohlásila asertivně Von der Leyenová. Poslechněme si také německého kancléře Friedricha Merze: „Rozhodnutí týkající se Evropy musí být činěna jedině ve shodě s Evropou. Evropa není pěšák, ale svrchovaný aktér, který prosazuje vlastní zájmy a hodnoty.“
