KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Měl to být diplomatický triumf Kremlu. Ruský plán Witkoff-Dmitrijev měl obejít standardní cesty a potvrdit dominanci Moskvy nad Ukrajinou. Strategie přímého napojení na Trumpovo okolí však selhala. Jakmile se do hry vložili další hráči a text se začal upravovat, Rusko dává najevo nespokojenost. Ukazuje se, že pro Putina je představa rovnocenného jednání s Ukrajinou nepřijatelná a zřejmě jen znovu hraje o čas.
Nejnovější vlna plánů na ukončení ruské války proti Ukrajině vyvolala v Evropě hodně negativních reakcí. Důvodem byl především fakt, že dokument – původně prezentovaný v médiích – až příliš kopíroval ruské pozice. Následné revize, případně způsob jejich prezentace, však výrazně zmírnily vyznění dokumentu.
S tím se ale také měnily postoje ruské strany k nejnovějšímu vývoji v jednáních. Lépe řečeno, měnily se výroky, zatímco pozice zůstaly víceméně stejné. Určité změny doznaly snad jen body o množstevních omezeních ukrajinské armády či o územních „ústupcích“ ruské strany, ale na samotných principech, tedy omezení ukrajinské suverenity, se nic nezměnilo.
Když se šéf Ruského fondu přímých investic a Putinův vyjednávač Kirill Dmitrijev vydal ihned po uvalení amerických sankcí na ruskou ropu do USA, bylo zřejmé, že jeho snahou bude zvrátit situaci. Rusko dlouhodobě sleduje strategii prosazování maximalistických požadavků, popřípadě zdržování jednání. Zároveň s tím ale trvá snaha vykreslovat ukrajinskou stranu jako tu, která jednání odmítá.
Chcete trvalý mír, pane prezidente? Historie mluví jasně: Uhoďte na Putina stejně tvrdě jako na Írán
Cesta kolem Rubia
Dmitrijev tak dovezl do USA dokument, který obsahoval maximální ruské požadavky. Velmi chytře přitom nemířil na amerického prezidenta, ale pro svoji iniciativu využil kontaktů na asi nejproruštějšího představitele v americké administrativě, Steva Witkoffa.
Klíčové bylo především obejít americké ministerstvo zahraničí, které vede Marco Rubio. Ačkoliv by u něj bylo přehnané mluvit o proukrajinské orientaci, je to nejspíše právě on, kdo koriguje často nekritický přístup Trumpova okolí k tomu, co Kreml říká.
Ruská strana přitom neskrývala své uspokojení s dokumentem. Oficiálně jej sice nekomentovala, ale například právě Dmitrijev mluvil o tom, že jejich pozice byly konečně zohledněny. S tím, jak unikaly další a další verze, ozval se i Kreml. Vladimir Putin oznámil, že dokument představuje dobrý základ pro jednání. Příznačné však bylo, že na jiných fórech uváděl, že Rusko bude i nadále trvat na splnění všech svých požadavků, tedy cílů „Speciální vojenské operace“, jak Kreml válku proti Ukrajině tituluje.
Evropa jako přívěšek
Únik znění dokumentu, ze kterého mimochodem část pozorovatelů podezírá ruskou stranu, způsobil vlnu aktivity na evropské i ukrajinské straně. Výsledkem bylo nejen jednání s americkou stranou, ale i evropský projekt mírové smlouvy. Hlavní tvůrce ruské zahraniční politiky Jurij Ušakov, jinak Putinův poradce, se následně nechal slyšet, že se jedná o nekonstruktivní pozici. Při byť jen minimální znalosti ruského diplomatického jazyka muselo být každému jasné, že „nekonstruktivní“ znamená, že to prostě jen Rusku nevyhovuje.
Pro Rusko je navíc představa, že jedná s někým jiným než s Trumpem a jeho administrativou, ještě méně přijatelná než samotné vyznění dokumentu. Od začátku války se ji Rusko snaží interpretovat jako svůj boj se Západem. A Západ pro Putina a jeho okolí představují Spojené státy, zatímco Evropa je jen jejich přívěskem.
Verze paktu Witkoff-Dmitrijev, která byla oznámena a vnucena jak Evropanům, tak i Ukrajincům, jen potvrzovala jejich sebepojetí jako velmoci rovné s USA, nadřazené jakémukoli evropskému státu. S Evropou prostě nepočítají a navíc jim bylo jasné, že evropský plán pro ně nebude tak příznivý, jako byl jejich vlastní.
Strach z rovnosti s Ukrajinou
Podstatným aspektem je ale také to, že ruská představa, že se dohodnou s USA na osudu Ukrajiny, se změnila. Nově by USA měly jednat s Ruskem i Ukrajinou a z těchto rozhovorů by měl vzejít dokument, který budou obě země donuceny Američany podepsat. Mocenský aspekt je jasný. Namísto rovnosti s USA by se Rusko dostalo do pozice, kdy by bylo vnímáno jako rovnocenné s Ukrajinou.
Ještě horší je z hlediska Moskvy fakt, že Spojené státy, respektive jejich prezident, začaly vydávat stanoviska, která význam plánu snižovala. Zatímco Donald Trump chvílemi tvrdil, že Ukrajina bude muset plán přijmout, americká strana v průběhu jednání akceptovala revize plánu. V době psaní tohoto článku nebylo ještě úplně jasné, čeho přesně se úpravy týkaly, ale nikdo nepochyboval, že z nich Rusko nadšené nebude. Nicméně prozatím se komentáře soustředily na to, že Rusko pracuje s dokumentem, který mu byl doručen oficiální cestou.
Stará známá zdržovací taktika
Rusko tak ani nekomentovalo výsledky ženevských jednání mezi americkou a ukrajinskou delegací, které plán 28 bodů podle všeho redukovaly na 19, s tím, že některé další pozměnily. Moskva bude dokument zcela nepochybně vracet a rozhodně se s výraznými změnami nesmíří.
Americká strana, včetně prezidenta Donalda Trumpa i speciálního představitele pro Ukrajinu Keitha Kellogga, mluví o nadějném postupu. Rusko sice po dlouhé době skutečně změnilo rétoriku v jednáních, ale stále je to změna spíše kosmetická.
Dokonce ani u maximalistického návrhu paktu Witkoff-Dmitrijev nemluvili ruští představitelé o nějakém svém ústupku, ale pouze o základu pro jednání, který hodlali dále prohlubovat. Mluvit tak o nějakém průlomu v jednáních by bylo více než předčasné. Rusko už v minulosti několikrát využívalo jednání pouze k tomu, aby získalo čas pro další vojenské operace. A nebylo by překvapením, pokud by tomu tak bylo i nyní.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
