KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Moskevský diktátor se kdysi posměšně zeptal: „Kolik má papež divizí?“ Zastánci „realistické“ politiky se při čtení této repliky tetelí blahem. Oni hluboce nevěří, že „pravda a láska“ vítězí nad lží a nenávistí a pohrdají každým, kdo nahlíží ruskou agresi na Ukrajině dichotomií dobra a zla. Nicméně, každá tyranie bývá poražena a na počátku stojí duchovní odpor proti ní. Mohl by ho podnítit Lev XIV.?
Když Pius XII. nařídil exkomunikovat z církve každého komunistu, bylo ještě k pádu „říše zla“ daleko. Nicméně brzy poté, co Josif Vissarionovič Stalin na jeho adresu pronesl onen ironický výrok, tento masový vrah zemřel. Avšak myšlenka na vítězství svobody žila dál. A další papež, svatý Jan Pavel II., se dočkal jejího vítězství.
Může jeho nástupce Lev XIV. přispět ke zkrácení utrpení Ukrajinců a k ukončení nespravedlivé války, již proti Ukrajině vede nový kremelský tyran?
Než vůbec můžete pomyslet na zničení zla, musíte ho definovat. Což kardinál Robert Prevost učinil jasně a ostře. Na rozdíl od papeže Františka nebo amerického prezidenta Donalda Trumpa. Rusko označil za agresora. Setkal se s Volodymyrem Zelenským a chystá se navštívit jeho zemi, pro niž žádá „spravedlivý a trvalý mír“.
Ukrajinský prezident poté napsal: „Autorita a hlas Svatého stolce mohou hrát důležitou roli v ukončení této války.“
Jistěže papež mír přímo nezařídí. Opravdu nemá žádné fyzické divize. Může však způsobit něco jiného – změnit momentum. Oslovit ty, kteří mají moc Vladimira Putina skutečně zastavit, ale nečiní pro to nic, případně jen málo.
Jan Pavel II. nepochybně svým působením uspíšil rozpad sovětského impéria. Dal totiž naději utlačovaným, staral se o ně, povzbuzoval je. Nepodceňujme sílu (dobré) myšlenky. Nevyhrává hned, zato však jistě.
