KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Rozhodnutí Vrchního soudu de facto o vině Andreje Babiše není žádná formalita. Byť sotva zabrání vítězství hnutí ANO. Jeho voliči totiž kauzu neberou vážně a věří tomu, co jim „jejich“ lídr říká: totiž že jde o vymyšlený „politický proces“. Avšak pokud nedojde k nějaké další překvapivé otočce, nebude moci být premiérem. Což takříkajíc změní hru.
Inspirace z Polska: Vládce v zákulisí
Po volbách v roce 2021 se zdálo, že Andrej Babiš se stáhne z vysoké politiky. Za premiéra vybere někoho jiného a sám si bude užívat možnosti řídit věci zpovzdálí a zbavit se střetu zájmů.
Zákaz poskytovat dotace či dávat veřejné zakázky firmám politiků se vztahuje jen na členy vlády, nikoli na poslance. A vzhledem k tomu, jak velký vliv má v ANO jeho šéf, dokázal by si i bez funkce v kabinetu v důležitých věcech prosadit svou.
Model „já předseda partaje, ty vlády“ zvolil i Jaroslaw Kaczynski, lídr polského Práva a spravedlnosti. U něj ovšem nešlo o neslučitelnost práce pro stát a vlastnictví holdingu, který s ním dělá byznys. Prostě za sebe potřeboval udělat méně kontroverzní tvář, která by přitáhla umírněnější sympatizanty, zatímco jeho setrvávání na pozici jedničky PiS předávalo zprávu tvrdému jádru, že je vše v pořádku. Docela se to osvědčilo.
Skutečný vládce strany vystřídal dva premiéry. Napřed si vybral Beatu Szydłovou. Což byl taktický krok, neboť PiS je považováno za patriarchální subjekt. Navíc bylo třeba porazit Občanskou platformu, jako předsedkyně vlády stála v čele Ewa Kopaczová a on sám dostává v médiích pravidelně nálepku šovinisty. Tak se stáhl a „tah dámou“ mu vyšel. Když to nefungovalo, po dvou letech nastoupil Mateusz Morawiecki. A ten vyhrál i další volby.
Během šesti let se polský premiér vypracoval na silnou osobnost nejen polské, ale i celoevropské scény. V centrále PiS však stále všemu pevnou rukou velí Jaroslaw Kaczynski. On řídí všechny důležité personální nominace a byl to opět on, kdo nominoval do (nakonec vítězného) boje o prezidentský post nestraníka Karola Nawrockého, vzdor jisté nevůli z okolí Morawieckého.
Zkrátka zatím vše řídí šťastnou (a ovšem také pevnou) rukou.
Polsko v napětí! Diplomaté Ruczaj a Sechter o těsných volbách, zklamání mladých a budoucnosti Evropy
Proč Babiš nechce být Kaczyńským
Navzdory věku (je mu 76 let) se zjevně Jaroslaw Kaczynski do penze nechystá. Andrej Babiš je o pět let mladší. Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že ten první vedl kabinet jen rok a skončil v něm už před osmnácti lety.
A je opravdu něco úplně jiného, když jen rozhodujete za zákulisí a nebo když vše musíte řídit. Funkce premiéra je nesmírně exponovaná a ani přibližně se nedá srovnat s vytížením prezidenta – ale ani řadového ministra.
Že si Babiš podruhé myslí na Strakovu akademii v sedmdesáti letech, svědčí o tom, že jeho výrok „já jsem urputné hovado“ je zcela pravdivý.
Vlastně je to svým způsobem obdivuhodné. Mohl by mít klid, spravovat své četné firmy a české záležitosti řídit třeba z Azurového pobřeží. Proč to vlastně dělá? Možná přesnějším vysvětlením než touha po moci je pocit satisfakce, uznání, respekt.
Comeback za každou cenu
Lídr ANO si během premiérování zakládal na setkáních se zahraničními státníky. Zejména s prezidenty USA Donaldem Trumpem a Francie Emmanuelem Macronem.
S tím prvním se navíc solidarizuje, protože se domnívá, že s ním sdílí podobný osud. V letech 2017-2021 pro mnohé nevítaní vítězové, poté zatraceni, Trumpovi se povedlo vstát z popela a Babiš pomýšlí na to samé. Navíc si stejně jako on připadá nepřijatý elitami.
Dostat se zpět, všem ukázat, že na to mám… To bude asi ten hlavní motor, jenž přese všechny předpoklady pořád žene Babiše do úřadu předsedy vlády. Přestože by mu to opět pořádně zkomplikovalo řízení Agrofertu. Tentokrát víc, protože Evropská unie už by asi jen trpně nesledovala konflikt zájmů a snažila by se ho zarazit.
Logická otázka zní: je vůbec moudré chtít znovu řídit kabinet, a to doslova za každou cenu (tedy i potenciální ztráty pro holding)?
