Polsko v napětí! Diplomaté Ruczaj a Sechter o těsných volbách, zklamání mladých a budoucnosti Evropy

Exit polly právě ukazují rozdíl maximálně 0,6 %, Rafał Trzaskowski se prohlásil za vítěze, Karol Nawrocki porážku nepřiznal...

Maciej Ruczaj: Ředitelé výzkumných agentur, které exit polly dělaly, včera (sobota 31. května) zveřejnili otevřený dopis, ve kterém žádají, aby se exit polly nebraly jako konečné výsledky. Vzhledem k těsnému výsledku je to riskantní. Je tu také informace, že až 20 % lidí odmítlo udat svou preferenci anketérům. Když v této situaci Rafał Trzaskowski vychází a říká, že zvítězil, máme zaděláno na zásadnější problém. Buď se dostáváme do spirály, kdy druhá strana také musí vyhlásit vítězství, nebo se můžeme ptát, proč si je Trzaskowski tak jistý.

Překvapilo vás to jeho prohlášení, přestože výsledky jsou na hranici statistické chyby?

Maciej Ruczaj: Mě to spíš zmrazilo. Pokud vystupujete jako vládní kandidát s podporou státní mašinérie a prohlásíte něco takového při rozdílu 100 000 hlasů, není to dobrý signál. Otevírá to cestu k pochybnostem a konspiračním teoriím.

Jaké je srovnání s volbami v roce 2020 mezi Andrzejem Dudou a také Trzaskowským, které byly rovněž těsné?

Maciej Ruczaj: Rozdíl tehdy byl přes 420 tisíc hlasů, podstatně větší, než ukazují dnešní exit polly. Je zarážející, jak rychle tábor Donalda Tuska, který v parlamentních volbách 2023 získal přes 50 %, dokázal tu podporu za rok a půl ztratit, a teď bojuje o minimální vítězství. Ať už to bude půl procenta tímhle nebo oním směrem, je to i určité hodnocení výkonu současné vlády.

Jaké jsou důvody propadu důvěry ve vládu Donalda Tuska?

Maciej Ruczaj: Vláda Donalda Tuska nesplnila většinu svých volebních slibů a nenabízela nic jiného než neustálé účtování se svými předchůdci. Všechno začínalo a končilo personálními změnami ve státní správě spíše než realizací nových programových vizí.

Byly tyto prezidentské volby o vizích budoucnosti Polska?

Jan Sechter: Určitě ano. Poláci mají možnost dát vládě vysvědčení. Část z nich se rozhodne, že je lepší mít prezidenta z jiného tábora, který vládě nebude ve všem sekundovat. Polské veto se přehlasovává třemi pětinami, což vtahuje opozici do hry. Druhá část, která hlasovala pro Trzaskowského, si zase cení stability, kdy prezident nejde proti vládě.

Maciej Ruczaj: Ve prospěch vládního kandidáta hrála nestabilní mezinárodní situace – hrozby z Ruska, válka na Ukrajině, ale i faktor Donalda Trumpa. Nejistota ohledně americké přítomnosti ve střední Evropě mohla nahrávat volbě prezidenta, který bude souznít s vládou.

Pane Ruczaji, hovořil jste o „přepólovávání“ politických stran. Mohl byste to rozvést?

Maciej Ruczaj: Tyto volby v prvním kole byly příznačné tím, že dva hlavní kandidáti získali nejmenší podporu od roku 2005, kdy se v Polsku střídají liberálové s konzervativci. Letos získali jen kolem 60 %, ale 40 % lidí volilo proti této dualitě, což vyjadřuje únavu ze střetu liberálů s konzervativci. Pod 40 let oba hlavní kandidáti prohráli, tam byli úspěšnější kandidáti mimo tzv. duopol. Zároveň se rozevírají nůžky mezi evropským mainstreamem a voličstvem, které systému nedůvěřuje.

Pane Sechtere, co signalizuje odliv mladých od tradičních stran?

Jan Sechter: Je to i čas, který hraje roli. Duopol trvá dlouho a narodila se generace, která necítí historii toho, proč to tak bylo. Nezažila dobu před rokem 1990. U prvovoličů získal třetí kandidát, Sławomir Mentzen, myslím 38 %. To signalizuje změnu. Mládež volí konzervativně, to vidíme v mnoha zemích, už ne zeleně.

Je to součást širší evropské vlny, například hnutí MEGA (Make Europe Great Again)?

Jan Sechter: Určitě. Generace těch, kteří zakládali kořeny mohutného hospodářského úspěchu, už mají co říct jen své generaci. Jejich děti a mladí lidé se silně hlásí o slovo – k tradici, v té konzervativní části, ale chtějí mít „své lidi“. Je to vidět i v přímých volbách prezidentů měst v Polsku.

Maciej Ruczaj: Nenazval bych ten obrat u mladších voličů konzervativním. U voličů Konfederace najdete mnohem vyšší procento lidí, kteří ani nejsou praktikující katolíci. Oslovují mladší, sekularizovanější generaci diskurzem alt-right – odporem k ilegální migraci, kulturním změnám, větším důrazem na svobodný trh. 

Mladší voliči jsou až libertariánští. Je tam i sociální askept – mají pocit, že nemají šanci se mít tak dobře jako jejich rodiče, že dobrá místa jsou zabraná a na byt nemají šanci, dostávají se do pasti, a to v nich vyvolává odpor k systému, o kterém si myslí, že je blokuje.

Jan Sechter: Mentzen se jako třetí kandidát mezi prvním a druhým kolem výrazně přihlásil o slovo. Dal kandidátům osmibodový katalog požadavků a přinutil je vyjádřit se k tématům jako nesnižování daní, omezení svobod vs. boj proti dezinformacím, vlastnictví zbraní, přesun kompetencí do Bruselu, migrační pakt. Konzervativní kandidát (Nawrocki) mu podepsal celý katalog, druhý (Trzaskowski) lavíroval. Představte si k tomu postoj mladých generací...

Maciej Ruczaj: Je to posun. V roce 2020 se voliči kandidáta Konfederace rozdělili zhruba půl na půl. Teď, podle průzkumu, 88 % voličů Mentzena hlasovalo pro Nawrockého. Rafał Trzaskowski už není kandidát opozice, ale establishmentu. Pro voliče Mentzena je primární hlas protestu proti establishmentu.

Máme potvrzenou rekordní volební účast v prezidentských volbách v Polsku: 72,8 %. Co vedlo k takové aktivizaci?

Maciej Ruczaj: V Polsku je celkově tendence k výraznému nárůstu volební účasti. Od roku 2019 se pohybuje vždy nad 60 %. Nasvědčuje to vypjatější atmosféře, polarizaci a úspěšným mobilizačním kampaním. Rozhoduje, které straně se podaří vytvořit určitou „módu“. Je vysoká frekvence mladých voličů, kteří se rozhodují na poslední chvíli, impulzivně.

Jak jsou polské prezidentské volby důležité pro Česko a jak se projeví na vzájemných vztazích?

Maciej Ruczaj: Česko-polské vztahy jsou naštěstí z polského vnitřního boje relativně vyloučeny. V základních vektorech geopolitické orientace se nic nezmění, ať vyhraje kdokoliv. Může jít o větší osobní přízeň. Pokud se Donaldu Tuskovi podaří dobudovat mocenský monopol (získají prezidentský palác), může to uspíšit stěhování Polska ven ze středoevropské spolupráce. 

Liberálové nikdy moc nechápali smysl regionální spolupráce jako Vysegrád nebo Trojmoří. Pro ně byl vždy akcentován Výmarský trojúhelník (spolupráce s Německem a Francií) a severská spolupráce s baltskými státy. Konzervativci naopak razili tezi, že Polsko musí být lídrem regionu, a to bude platformou pro silnější polský hlas.

Jan Sechter: Souhlasím. U liberálů je orientace na mocensky významná centra v EU. Chtějí hrát s Berlínem a Paříží na stejné úrovni. Donald Tusk to materializoval funkcí předsedy Evropské rady. Ale na druhou stranu lidé jsou velmi přísní, a v Polsku možná ještě přísnější, a chtějí výsledky: Co jsi zařídil pro nás, když máš tak skvělé vztahy s Macronem. I v té kampani se to ironicky komentovalo, jestli té Francie už v polské politice není příliš.

Je Polsko vnímáno jako nastupující velmoc i ze strany velkých evropských hráčů?

Maciej Ruczaj: Prodělalo velkou změnu za poslední dekádu, nebo vlastně tři desetiletí od roku 1990. Uvidí se, až teď budeme moci říct Donaldu Tuskovi: „Tak dobře, ukaž výsledky.“ Evropská komise dlouho chodila kolem Polska jako kolem horké kaše, čekala na výsledek prezidentských voleb, nechtěla Tuskovi způsobovat problémy, například razantnější reakcí na jeho prohlášení o nerespektování migračního paktu nebo klimatické politiky. Až teď uvidíme, kolik z toho byly jen taktické kroky a kolik Tusk reálně pro Polsko bude schopen uhrát.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.