KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Ve Spolkové republice Německo se budou s vysokou pravděpodobností konat již za čtvrt roku, 23. února 2025, předčasné volby do Bundestagu. Shodli se na tom představitelé parlamentních frakcí vládnoucích sociálních demokratů (SPD) a opozičních křesťanských demokratů (CDU) i křesťansko-sociálních demokratů (CSU). Jakmile domluvený a navržený termín potvrdí spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier, začne lítý předvolební boj. V něm půjde – bez jakékoli nadsázky – o všechno. Nejen v Německu, ale i v Evropě, v Evropské unii, včetně naší země.
Kolaps jednoho experimentu
Současná vláda v čele se sociálním demokratem Olafem Scholzem (* 1958) se nachází ve stavu faktického kolapsu. Koalice, složená na podzim 2021 ze sociálních demokratů (SPD), liberálů (FDP) a zelených (Bündnis 90/Die Grünen), která to – na což bych nerad zapomněl – měla od podzimu téhož roku nesmírně těžké (postcovidové potíže, válka na Ukrajině, energetická krize atd.), se před několika dny zhroutila poté, co z ní kancléř Scholz vyhodil ministra financí a šéfa FDP Christiana Wolfganga Lindnera, čímž jen předešel jeho odchodu z kabinetu. V tu chvíli bylo jasné, že koalice zvaná Semafor (Ampelkoalition) končí a je pouze otázkou času, kdy se předčasné volby budou konat.
Pro vládní koalici je situace doslova tragická. Preference hlavní strany u moci (SPD) se pohybují mezi 14–16 %, zatímco v září 2021 získala ve volbách 25,7 % hlasů – což jí při rekordně mizerném výsledku CDU/CSU stačilo na těsné vítězství.
Její koaliční partnery z FDP by dnes volilo od 3 do 5 % voličů (v září 2021 11,5 %), Zelení by získali od 10,5 do 12 % hlasů (v září 2021 14,8 %).
Pokud jde o opozici, sesterské CDU/CSU by dnes volilo od 32 do 36 % Němců. Čísla Alternativy pro Německo (AfD) se na celoněmecké úrovni pohybují od 16 do 19 % hlasů (ve východních zemích kolem 30 %), zatímco v září 2021 získala „jen“ 10,3 %, což z ní činí druhou nejoblíbenější stranu v zemi.
Tradiční postkomunistická Levice (Die Linke) by získala jen od 2 do 4 % hlasů (v roce 2021 4,9 %). Poslední relevantní seskupení, které se účastnilo voleb v září 2021 (Freie Wähler – FW) tehdy obdrželo 2,4 %, dnes by ovšem získalo kolem 1 % hlasů.
Kromě těchto stran se na německé vnitropolitické scéně objevila ještě jedna nová politická formace, jež v září 2021 nekandidovala: Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost (Bündnis Sahra Wagenknecht – Vernunft und Gerechtigkeit; BSW), které průzkumy přisuzují od 4 do 9 % hlasů voličů. Čísla jsou to všechno naprosto jasná a zejména pro Scholzovy socialisty drtivá.
S kým bude Friedrich Merz vládnout?
Šéfem křesťanských demokratů – jímž se stal po volbách ze září 2021, ve kterých získali bezprecedentně nízký počet hlasů – je Joachim-Friedrich Martin Josef Merz, známý jako Friedrich Merz (* 1955). Jedná se o politického konzervativce, jehož kariéru se pokusila několikrát zničit – naštěstí neúspěšně – bývalá kancléřka Angela Merkelová (* 1954; v čele vlády v letech 2005–2021).
Právě on se v únoru či nejpozději v březnu 2025 stane téměř jistě novým předsedou spolkové vlády – o tom není téměř žádných pochyb. Nesmírně důležitou otázkou nicméně je, v čele jaké vlády bude stát, jakou koalici bude muset vytvořit.
V zásadě se nabízí hned několik variant. Pro Merze i pro CDU/CSU by byl ve všech ohledech nejlepší takový výsledek, na jehož základě by mohl ve Spolkovém sněmu, v Bundestagu, dát dohromady většinu s přirozeným koaličním partnerem, tj. s Lindnerovými liberály (FDP).
Současné preference ale této variantě příliš nepřejí: CDU/CSU na to má příliš málo procent (viz výše) a FDP by se vzhledem ke svému podílu na neoblíbené Scholzově vládě vůbec nemusela do parlamentu dostat – a pokud ano, bude zřejmě ráda za 5–6 % hlasů, což by na vládu nejspíš nestačilo.
Merz by se tak musel poohlédnout po dalším koaličním partnerovi, což by byl pro něj i pro jeho stranu velký problém. Na prvním místě se nabízí velká koalice s SPD, s níž ostatně dlouhou dobu vládla i Angela Merkelová. Vzhledem k tomu, jak nepopulární dnes Scholzovi socialisté jsou, by to ale mohlo být pro křesťanské demokraty doslova „smrtelné“.
Další možností jsou Zelení, což si ale s ohledem k ideologickým rozdílům umím představit jen stěží; o postkomunistické Levici, jejíž preference navíc nejsou vysoké, nemluvě.
