KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středu v Evropském parlamentu slíbila, že upraví návrh sedmiletého rozpočtu EU na období 2028 až 2034 tak, aby do utrácení evropských peněz měly více co mluvit regiony a aby zemědělci měli zajištěnou pevnou část budoucích výdajů. Zředila tak původní návrh, podle něhož se měly zemědělské dotace a kohezní fondy slít do jedné kapitoly a o výdajích z ní měly rozhodovaly převážně národní vlády.
Šéfka komise tak odvrátila schválení parlamentní rezoluce, ve které se hlavní „středové“ frakce EP, které ji normálně podporují, chystaly většinově odmítnout navrhovanou strukturu rozpočtu. Poslanci ji nakonec na pořad probíhajícího krátkého pléna v Bruselu nezařadili. V rozpravě návrh komise vesměs pranýřovali z různých pozic jako málo ohleduplný k zemědělcům, jako necitlivý k potřebám zaostávajících regionů, jako málo sociální a nedostatečně solidární, ale byla to už jen bezzubá kritika.
Komise zveřejnila svůj nástřel letos v červenci. Počítá s výdaji ve výši 1,8 bilionu eur (43,8 bilionu korun). Je to nejvyšší „víceletý finanční rámec“ (MFF) v historii EU; kolem 600 miliard ovšem činí obsluha minulých dluhů, zejména do postcovidového fondu obnovy, takže to zase není takové „terno“. V této fázi jednání zatím ovšem nejde o financování jednotlivých kapitol a příjmovou stránku, ale „pouze“ o strukturu celého projektu.
Nový přístup vyvolává rozpaky a nelibost
Na rozdíl od minulosti by peníze na podporu zaostávajících regionů a na zemědělství již neměly v rozpočtu převažovat. Komise vychází z toho, že tváří v tvář počtu výzev a krizí, kterým EU čelí, nelze už koncipovat rozpočet jako před desetiletími a vlastně dosud. Počítá s dodatečnými prostředky pro obranu, konkurenceschopnost průmyslu či oslabení ekonomických závislostí, ale také pro vzdělávání či bytovou výstavbu. Proto se ekvivalentem dotací pro chudší regiony, pro farmáře či rybáře stávají nový fond konkurenceschopnosti a finance směřující do bezpečnosti, ochrany hranic proti migraci nebo na podporu Ukrajiny.
Tento velmi netradiční přístup vyvolal zprvu značnou kritiku ze všech stran. Von der Leyenová byla obviňována, že návrh rozpočtu „upekla“ v tajnosti, bez řádných veřejných konzultací a oficiálních dopadových studií.
Rozčiloval se zejména Evropský parlament, který přitom nemá formálně do rozpočtového utváření co mluvit, schvaluje až konečný výsledek dohodnutý vládami členských zemí. Poslanci se přesto postavili na zadní, a to aby si v přetahované mezi institucemi EU vydobyli své místo na slunci. „Komise ignorovala naše červené čáry. Nemůžeme dát zelenou návrhu v této podobě,“ oznámil původně zpravodaj Siegfried Muresan, sám přitom lidovec jako Von der Leyenová.
