KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Lídři 27 členských států Evropské unie měli naloženo – na posledním summitu před prázdninami se pokoušeli pohnout s řadou vnitřních i zahraničněpolitických problémů. Dařilo se jim to jen velmi částečně. Po jisté euforii z konsenzu ohledně zbrojení na vrcholné schůzi NATO o den dřív v Haagu, platné pro 23 z nich, znamenalo bruselské sezení návrat na zem, ke starým či novějším rozepřím, kvůli kterým Evropské unii tak často chybí tah na branku.
Vypočítejme letmo témata, která chtěli státníci stihnout přes oběd, odpoledne a večeři; nakonec jim to trvalo hluboko do noci: Podpora Ukrajině, včetně její touhy zahájit konečně přístupové rozhovory o členství v EU. 18. balík protiruských sankcí zahrnující zastropování cen ropy a ukončení dovozu ruského plynu. Izraelské počínání v Gaze a tamní humanitární katastrofa. Nové finanční nástroje sloužící k financování čerstvých obranných závazků. Obchodní vztahy se Spojenými státy, zejména otevřený problém hrozby zničujících amerických cel.
Připočtěme k tomu snahu urychlit zavedení „migračního paktu“ tváří v tvář pokračujícímu přílivu ilegálních migrantů; o tom se bavilo 17 lídrů včetně Petra Fialy u tematické snídaně. Nebo nečekaný návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby Evropská komise počkala s vytyčením dekarbonizačního cíle pro rok 2040 (pokles o 90 procent oproti roku 1990), které má v plánu na červenec, jako nejčerstvější projev rostoucí skepse vůči naplňování Zelené dohody pro Evropu, tedy Green Dealu.
Krátká porada před jednáním Evropské rady. 👍🏻🇪🇺 pic.twitter.com/QojzOQZUGB
— Petr Fiala (@P_Fiala) June 26, 2025
Jak lze vyčíst z dlouhatánského usnesení (17 stránek), nedohodli se účastníci summitu na ničem novém či přelomovém.
V návaznosti na zbrojní závazek NATO, který „vzali na vědomí“, vyjádřili vůli koordinovat zbrojní úsilí tak, aby dodatečné prostředky byly vynakládány efektivně a aby z toho měl prospěch především evropský obranný průmysl. Přivítali nový finanční nástroj SAFE, který bude sloužit ke společným nákupům vojenského materiálu pro armády členských zemí, Británii, Norsko, a dokonce i pro Ukrajinu.
SAFE nabízející půjčky ve výši 150 miliard eur je pouze kapka v moři skutečných potřeb, má-li většina členských zemí EU, které jsou také v NATO, dosáhnout vojenských výdajů 3,5 procenta HDP do roku 2035.
Jak k nim dospět co nejracionálněji a pokud možno společně? Lídři se jako obvykle spokojili s pokynem Evropské komisi, aby připravila „harmonogram“; k tématu se vrátí na říjnovém summitu. Ani se nedotkli ožehavého tématu případného společného zadlužení.
Ukrajina ujištěna, ale jen šestadvaceti
Ukrajinu ujistili o „neochvějné podpoře“, ale nový balík sankcí zatím politicky neposvětili, a to kvůli odporu Maďarska a tentokrát i Slovenska. Obě země nesouhlasí s tím, aby EU vytyčila jasný harmonogram definitivního odstřižení od ruských fosilních paliv do roku 2027.
Nelze tedy očekávat, že by velvyslanci členských zemí 18. balík formálně schválili v pátek po summitu, jak bylo původně v plánu. Jediné, co se podařilo, bylo prodloužení platnosti dosavadních 17 balíků – o dalšího půl roku. EU se na nejvyšší úrovni opět nepokusila změnit úmorný půlroční rytmus tohoto prodlužování.
Pasáž týkající se Ukrajiny byla navíc schválena pouze 26 vládami; Maďarsko bylo již potřetí proti takovým formulacím, jako je odsouzení ruského bombardování civilistů, výzva k bezpodmínečnému a okamžitému příměří a apel na Rusko, aby přistoupilo na „smysluplné jednání“.
Všechny vlády kromě maďarské se shodly, že dosažení míru je možné jen skrze sílu, což vyžaduje, aby Ukrajina měla co nejsilnější postavení a robustní vojenskou kapacitu. EU na ni bude dál maximálně přispívat, letos až 30 miliardami eur.
Orbánova obstrukce vyvolala obvyklé rozladění. Pro evropské lídry je nepříjemné sedět kolem stolu s politikem, který se chová jako ruská pátá kolona. I proto se v bruselských kuloárech stále více uvažuje o tom, jak na jedné straně Maďarsko neutralizovat, například odnětím hlasovacího práva, a na druhé využít legální cesty, jak maďarská veta obcházet. Druhý způsob je evidentně snazší provést než ten první, protože Slovensko dává opakovaně na vědomí, že bude pokoření Maďarska vetovat.
Kvůli maďarskému odporu nebylo ani rozhodnuto o spuštění první části přístupových rozhovorů s Ukrajinou. Orbán jasně řekl, že si nepřeje, aby do EU vstupovala země, která je ve válečném stavu. Evropská komise se snaží rozhovory přesto vést na technické úrovni, aby se posouvalo kupředu zejména slaďování legislativy; formální začátek jednání o bloku kapitol a jeho ukončení však lze provést jenom jednomyslně.
