ANALÝZA TATIANY FRÖHLICH | Energiewende je ústředním tématem německé hospodářské politiky. Je také důvodem, proč se z ekonomické velmoci, těžící z exportních výhod společné měny, silné průmyslové báze a špičkových technologií, stal (opět) nemocný muž Evropy. Nadějí pro skomírající hospodářství je Katherina Reicheová – nová šéfka v budově někdejší Invalidovny na berlínské Scharnhofstrasse.
Od svého nástupu do funkce na jaře 2025 usiluje nová německá ministryně hospodářství o nalezení cesty k nákladové efektivitě, bezpečnosti dodávek a otevření energetické politiky tržně orientovaným mechanismům – což je v kontrastu s působením jejího předchůdce Roberta Habecka, jehož ambiciózní rozvojové cíle na poli energetiky směřovaly spíš k centrálnímu plánování.
Symbolická je i změna názvu ministerstva: z Habeckova spolkového ministerstva pro hospodářství a ochranu klimatu je nyní, pod vedením Reicheové, spolkové ministerstvo pro hospodářství a energii.
Změnu kurzu provádí Reicheová velice jemně a diplomaticky, aby to unesly křehké duše klimatických idealistů, jichž je v Německu požehnaně, a byla zajištěna konformita s evropskými předpisy i rozhodnutím ústavního soudu z roku 2021 o tehdejším znění zákona o ochraně klimatu. I tak je zřejmé, že se po dlouhé době vrátil na ministerstvo zdravý selský rozum.
Základem pro úpravu energetické politiky je monitorovací zpráva, kterou si Reicheová objednala krátce po nástupu do funkce. Vypracoval ji Institut pro ekonomiku energetiky (EWI) na Kolínské univerzitě ve spolupráci s berlínskou poradenskou společností BET Consulting, jež se specializuje na transformaci energetiky. Stěžejními kritérii byly nákladová efektivita, bezpečnost dodávek a klimatické cíle.
Monitorovací zpráva je metaanalýzou studií o Energiewende
Analyzovány byly dvě kategorie studií. Tou první jsou ty zabývající se takzvanými „normativními scénáři dosažení klimatických cílů“. Jejich výchozím bodem je dosažení cíle klimatické neutrality do roku 2045. Z něj se pak odvozuje, jaké kroky je třeba udělat pro jeho dosažení. V tomto typu studií se tedy uvažuje a argumentuje od konce a zkoumané „normativní“ scénáře jsou možnými cestami k dosažení stanoveného cíle.
Druhá kategorie zahrnuje studie, které prezentují „explorativní (neboli trendové) scénáře“. Takové studie na základě aktuálního stavu zkoumají, co se v jednotlivých oblastech energetické transformace může v následujících letech realisticky stát a s jakými překážkami je třeba počítat.
Dosažení klimatického cíle do roku 2045 tedy není předem stanoveno a míra jeho naplnění zůstává otevřená. Jinými slovy – takové studie zkoumají možné realistické scénáře budoucího vývoje, aniž by měly pevně stanovený cíl.
Normativní scénáře se již nyní odchylují od aktuálního vývoje v oblasti energetiky, explorativní nevedou ke splnění cíle uhlíkové neutrality do roku 2045.
Co zní na první poslech nezáživně, je vlastně jakýmsi porovnáním přání a skutečnosti. Výsledkem je pozoruhodné a pro rozvoj dalších strategií zásadní zjištění: normativní scénáře se již nyní odchylují od aktuálního vývoje v oblasti energetiky – zejména, co se týče poptávky po elektrické energii a potřeby vodíku. No a zkoumané explorativní scénáře zase nevedou ke splnění cíle 2045 – prizmatem dnešních možností a oproštěny od ideologické předpojatosti nepovažují dosažení klimatické neutrality za možné.
Zpráva našla v obou kategoriích scénářů společné rysy. Obě počítají s dlouhodobým růstem poptávky po elektrické energii, i když se liší v pohledech na tempo a absolutní úroveň tohoto trendu. Shodnou se také na nutnosti rozšiřování obnovitelných zdrojů energie a sítí, potřebě zvýšení zajištěného výkonu a flexibility poptávky.
Monitorovací zpráva však také odhalila, že mnoho analyzovaných studií se buď vůbec nebo jen nedostatečně zabývalo otázkou nákladové efektivity Energiewende, přestože je finanční únosnost transformace rozhodujícím faktorem jejího společenského přijetí. Pro většinu normativních scénářů je ochota a schopnost odběratelů elektřiny nést náklady plynoucí z navrhovaných řešení jen druhořadá.
Výsledky zprávy, která analyzuje stav energetické transformace, byly veřejnosti představeny v září 2025. Na základě vyhodnocení údajů o spotřebě energie, rozvoji obnovitelných zdrojů, stabilitě sítě a vývoji nákladů navrhla Reicheová deset klíčových opatření, která mají zefektivnit energetickou politiku. Kromě úspory nákladů je tento přístup příslibem udržitelnějších dodávek energie podnikům a domácnostem.
Co ukázala analýza současné situace
Po letech nadšeného, avšak chaotického budování obnovitelných zdrojů pod heslem „více je více“, instalovaný výkon solární a větrné energie v některých fázích masivně přesahuje reálnou poptávku, zatímco v obdobích s malým množstvím větru a slunce lze vzniklou mezeru v dodávkách pokrýt pouze fosilními zdroji nebo importy.
