Ceny energií patří v Česku k nejvyšším v Evropě, řešením ale nejsou jen dotace. Klíčovou roli musí sehrát inovace, a to jak v průmyslu, tak v chování samotných spotřebitelů, říká ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. V pořadu Spotlight mluvil také o tom, co brání masivnějšímu rozvoji obnovitelných zdrojů, jak bojovat s byrokracií a jaké změny chystá Česko u kontroverzního systému emisních povolenek ETS2.
Co se dozvíte:
Proč Češi podle ministra ročně přeplácejí za energie desítky miliard korun.
V čem je největší brzda pro připojování nových solárních a větrných elektráren.
Proč jsou inovace v energetice „nutnost, nikoliv možnost“.
Jaké konkrétní legislativní změny mají zrychlit povolování energetických staveb.
Jak se vláda snaží zmírnit dopady systému emisních povolenek ETS2 na domácnosti.
Proč je klíčové, aby spotřebitelé byli náročnější na své dodavatele.
Jaký potenciál se skrývá v cirkulární ekonomice a kde máme největší rezervy.
Pane ministře, když se podíváme na mezinárodní srovnání, Česká republika si v efektivitě úspor nevede špatně, ale zároveň nepatří ke špičce. Pokrok udělal hlavně průmysl a domácnosti, naopak zaostává doprava a služby. Jak to vnímáte?
Vnímám to pozitivně. Česká společnost, ať domácnosti, nebo průmysl, udělala v poslední dekádě ohromný skok kupředu. Je dobře, že k tomu využila i dostupné zdroje, například z evropských fondů. Stále si ale osobně myslím, že je zde ohromný potenciál. Náš hospodářský model je energeticky velmi náročný, jsme průmyslová, proexportně orientovaná ekonomika. Právě proto vidím velký potenciál pro modernizaci a rozvoj nových průmyslových odvětví. Například v exportu tepelných čerpadel jsme velmi dobří. Ta otázka efektivity a úspor je tedy zároveň velkým průmyslovým potenciálem.
A jak si vysvětlujete to zaostávání v dopravě a službách?
Souvisí to také s naším celkovým infrastrukturním dluhem, který si před sebou valíme desetiletí a který zde zanechal především komunistický režim. Není to jen otázka energetiky, ale i nedobudované dálniční sítě nebo rezerv v datových a energetických soustavách. Ještě se nám nepodařilo tento dluh dohnat.
Inovace? Musí být hybnou silou
Česká republika má bohužel jedny z nejvyšších cen energií v Evropě. Inovace jsou nástrojem, který to může pomoci řešit. Kam bychom se měli zaměřit především?
Já vás opravím. Ne může, ale musí. Inovace v našem případě musí být základní hybnou silou, jak dosáhnout bezpečných, stabilních a cenově udržitelných dodávek energií. Česko není země, kde bychom měli sluneční osvit jako ve Španělsku nebo větrné turbíny na Baltu. Naší cestou musí být technologická vyspělost.
A to není jen otázka nových zdrojů, jako je jaderná energetika, které jsem velký fanoušek. Musíme instalovat technologie, které nahradí dosluhující uhelné bloky, kde může v následujících dvou dekádách sehrát významnou roli plyn. Ale to vše je nutné zasadit do modernizace přenosových a distribučních soustav, ukládání energie a chytrého měření. Inovace prostě musí sehrát klíčovou roli.
Co konkrétně mohou dělat běžní lidé a firmy? Často se mluví o digitalizaci.
U velkých projektů skvěle funguje například čerpání z Modernizačního fondu, v tom je Česko nejlepší v Evropě. Pokud se ale ptáte na běžného spotřebitele, je to otázka využívání nových nástrojů, které jsme zavedli do legislativy, jako je koncept aktivního zákazníka a sdílení energie.
A pak je to i otázka spotřebitelského chování. Podle mnoha studií Češi ročně přeplácejí za energie až několik desítek miliard korun. Možná proto, že se nezajímáme, jaké produkty nám dodavatelé nabízí, nebo se trochu bojíme ozvat. Proto i v rámci ministerstva upozorňujeme: nebojte se smlouvat. Z toho důvodu jsme také pod Energetickým regulačním úřadem přišli s novým srovnávačem cen energií, kde si každý může jednoduše ověřit, jestli pro něj není vhodná změna dodavatele.
Problémem je přenosová soustava
A co obnovitelné zdroje? Vláda si dala za cíl jejich masivní rozvoj, daří se to plnit?
Podařilo se nám už několikanásobně překonat cíle z programového prohlášení vlády, objem instalovaného výkonu roste velmi výrazným tempem. Narážíme ale na řadu bariér spojených právě s technologickou vyspělostí přenosových a distribučních soustav.
Dnes je už velmi komplikované připojovat nové velké obnovitelné zdroje, protože sítě jsou mnohdy zablokovány i spekulativními projekty. Snažíme se proto prostředí pročistit a zároveň soustavy modernizovat a zvyšovat jejich kapacitu, k čemuž využíváme i peníze z Modernizačního fondu. Zatím se mnoho nedaří v rozvoji větrné energie, ale i proto jsme přišli s konceptem takzvaných akceleračních zón.
Říkáte, že potřebujeme nové zdroje, ale zároveň narážíme na kapacitu přenosové soustavy. Jaké to má řešení?
Pokud nebudeme instalovat nové zdroje a zároveň chceme postupně odcházet od uhelných elektráren, a přitom víme, že nové jaderné zdroje budou fungovat až na konci třicátých let, reálně se stane, že se Česko na konci této dekády změní z exportéra elektřiny na importéra. A to z bezpečnostního hlediska není dobrá situace. Stát musí vytvářet takové podmínky, aby vznikaly nové zdroje, pokud ty staré a špinavé chceme postupně vypínat.
Brzdí nás vlastní byrokracie
Podívejme se na průmysl. Ten je energeticky velmi náročný a některá odvětví, jako jsou chemičky, volají o pomoc. Stěžují si na složitou byrokracii a finanční náročnost přechodu na efektivnější provoz.
To je složitá otázka s bezpečnostním kontextem. Je důležité, aby Evropa nepřišla o určitý druh průmyslu, jako je ten chemický. To, co musíme jako Evropa primárně udělat, je bourat vnitřní bariéry a byrokracii. My si bohužel jako společnost mnoho věcí přiděláváme, aniž bychom museli. Jsem v každodenním kontaktu s průmyslem a vidím to. Je potřeba, aby tady byli politici, kteří mají osobní zkušenost a dokáží systém řídit efektivněji. Každý byrokratický systém má tendenci bobtnat a betonovat se.
Vnímáte v tomto ohledu pozitivně snahy nové Evropské komise omezit byrokracii?
Vítám to, ale zatím jsou to spíše obecné proklamace. Budu doufat, že je nová Komise propíše do reálných řešení. Pro nás Čechy bude důležité, abychom v té debatě byli sami aktivní a tlačili na Komisi, aby průmysl fyzicky poslouchala. Mnohdy je i pro politika výhodnější sedět a poslouchat, protože partner vám přináší velmi relevantní řešení.
Reforma emisních povolenek je klíčová
Velkým tématem je systém emisních povolenek ETS2, který má od roku 2027 zatížit i domácnosti a dopravu. Ekonomové ho chválí jako efektivní nástroj, sociologové varují před dopady na sociálně slabší. Co s tím?
Primárně je třeba být aktivní. Podobné systémy fungují i jinde ve světě. V Evropě ale nyní není síla tento systém zrušit. Proto se musíme bavit o jeho revizi a přenastavení. My se o to aktivně snažíme. V debatě je nejčastěji zmiňovaná cena 40–45 eur za povolenku, kde by měly být parametry nastaveny tak, aby ji cena nepřekročila. Příjmy z tohoto systému pak musí primárně končit v modernizaci energetiky a společnosti. A souhlasím, že socioekonomický aspekt je velmi důležitý. Pokud to občané nepřijmou, systém nikdy nebude reálně funkční.
Jak konkrétně se snažíte systém změnit, aby byl přijatelnější?
Iniciovali jsme změnu s dalšími 17 státy na evropské úrovni, abychom udrželi cenu povolenky v určitém rámci. Dnes máme v této skupině už víceméně kvalifikovanou většinu, takže to vidím pozitivně. A musím doplnit jednu věc: jestli dnes někdo říká, že ten systém lusknutím prstu zruší, tak lže. Není to tak jednoduché a mělo by to velké následky.
Cestou je zjednodušování a investice
Jaké legislativní změny by tedy měly v Česku podpořit inovace a úspory?
Určitě zjednodušování norem. Nám se například podařilo výrazně zjednodušit stavební normy. Pak je to otázka zjednodušování a digitalizace dalších procesů. Velké změny přinesly novely energetického zákona jako Lex OZE 1, 2 a 3, které zjednodušily povolování menších zdrojů a zavedly komunitní energetiku. Dále takzvaný Lex plyn, který zrychluje povolovací procesy u nových velkých zdrojů a zároveň bojuje proti spekulativním projektům, které blokují kapacitu sítě.
Klíčové je využít finanční možnosti, které máme k dispozici, ať už je to zmíněný Modernizační fond, nebo příjmy z emisních povolenek. Tyto prostředky už dnes plynou do zateplování, modernizace teplárenství a dalších důležitých projektů.
