KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Překotné, nepřehledné a ne vždy logické počínání Donalda Trumpa v čele Spojených států po necelých dvou měsících už v Evropě ani tak nešokuje, jako spíše napomáhá rychlému hledání odpovědí a východisek. Státy Evropské unie se tváří v tvář této hrozbě dokázaly semknout a vymýšlet plány, na nichž by se za normálních okolností neshodly nebo by je ani nenastolovaly. Zatím politické rozhodnutí investovat 800 miliard eur do evropské obrany by bylo přelomovým krokem, který může nastartovat éru skutečné „strategické autonomie“, po níž delší dobu volá Francie, ale odmítaly ji státy napojené více na USA.
Nejde jen o to, že nám Trump udělal „ budíček“, jak rádi opakují jemu naklonění politikové; dosud jsme se jen „vezli“ a staronový prezident nás donutil, abychom se řádně podíleli na vlastní bezpečnosti v rámci Severoatlantické aliance.
To je ovšem jen část reality. Ta druhá spočívá v tom, že si evropské státy vesměs bolestně uvědomují svou vlastní zranitelnost, včetně nejistého osudu NATO. Nejenže se chtějí Trumpovi zalíbit, ale ve svých strategických úvahách už přestávají s USA počítat a chtějí svou obranyschopnost zajistit v delším výhledu bez nich, ať už to s „trumpovinami“ dopadne jakkoli.
V posledních dvou týdnech jsme byli svědky několika schůzí evropských politických lídrů v různém formátu, což bylo samo o sobě nebývalé. Hlavní roli v nich hráli francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer. Z Berlína jim přizvukoval Friedrich Merz, který by se měl za pár týdnů stát novým německým kancléřem.
Jsme nepochybně svědky obrody „leadershipu“ klíčových evropských mocností, a to na širším půdorysu než eurounijním. Potěšující je zejména sblížení s postbrexitovou Británií, ale i s Norskem nebo Tureckem.
"Trump is making Europe great again. The US president has provided the biggest stimulus towards European integration since the end of the cold war"
— Mujtaba Rahman (@Mij_Europe) March 10, 2025
Totally agree with @gideonrachman as I also argued before the US election (& how I was shouted at) https://t.co/q671edijrY
„Trump vrací Evropě její velikost. Americký prezident učinil největší podnět pro evropskou integraci od skončení studené války,“ napsal Gideon Rachman, vlivný komentátor listu Financial Times.
Podobně to vidí italský expremiér Enrico Letta, autor loňské zprávy o reformě vnitřního trhu EU: „Jedním z nejvýznamnějších důsledků je konec ostré fáze napětí mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií a začátek nové fáze plodné spolupráce“. Ta by se podle něj měla projevit zejména „vytvořením skutečného jednotného trhu se zbraněmi“.
Evropané se nenechali zlomit Trumpovým pohrdáním institucemi EU: Nijak jimi nepohnulo opakované nesmyslné tvrzení, že EU byla zřízena za účelem škodit Spojeným státům, a obrnili se proti narážkám na zbytečnost Severoatlantické aliance.
O těch bude ostatně řeč v Bílém domě dnes, 13. března, až na vysoce choulostivou schůzku s Trumpem přijede Nizozemec Mark Rutte, generální tajemník NATO a Evropan každým coulem, který se za posledních šest neděl snažil z atlantické vazby zachránit, co se dalo.
Ačkoli jednání o příměří na Ukrajině se zatím vede výlučně v americké režii a nikdo neví, kdy budou Evropané přizváni k jednacímu stolu, budou-li vůbec, neskládají ruce do klína. Ze Starmerova a Macronova popudu vzniká „koalice ochotných“, do níž patří také Česko.
Plánuje, jak pomáhat Ukrajině v případě přijetí nějaké mírové dohody, aby si Rusko nedovolilo znovu zaútočit. Nebo – pokud by taková dohoda nebyla uzavřena nebo byla pro Kyjev nepřijatelná – jak pomáhat dál čelit ruské agresi. S Amerikou, nebo bez ní.
Debata se vede nejen na politické, ale i na vojenské úrovni. Setkání náčelníků generálních štábů ozbrojených sil „aliance ochotných“ tento týden v Paříži svědčí o vůli nejen činit politická prohlášení, ale rozjíždět konkrétní spolupráci a dělbu práce. Je jenom dobře, že váhavé Česko bylo u toho.
