KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Jedním z nejvýraznějších a také asi nejsnáze splnitelných požadavků loňské alarmující zprávy bývalého prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho bylo snížení byrokratické zátěže evropských podniků, která plyne z přehnaných povinností ukládaných legislativou EU. Evropská komise se od počátku svého nového mandátu chopila tohoto úkolu s nebývalou pílí. Ačkoli jde v mnoha případech o normy, které v předchozím období sama předložila, vrhla se do jejich osekávání bez milosti, až masochisticky.
Faktem je, že má podporu většiny vlád členských zemí. Ochabující konkurenceschopnost evropské ekonomiky a zejména průmyslu v globálním srovnání se stala obecně sdílenou obavou. Je tedy považováno za správné „začít u sebe“ a udělat v podstatě to nejsnazší, tedy upravit pravidla a normy tak, aby byly pro podnikatele méně náročné či svazující.
Je to určitě lehčí než dohnat USA nebo Čínu ve vytváření globálních digitálních platforem nebo sjednotit evropský kapitálový trh, aby se usnadnil pohyb kapitálu a vytvářely podmínky pro financování inovativních startupů.
Šest balíčků legislativních změn
Komise zatím předložila šest takzvaných „omnibusů“, balíků zjednodušujících legislativu v různých oblastech. Každý z nich podléhá schválení členskými státy a Evropským parlamentem. Provedla také související úpravy dalších norem.
Jednotlivé součásti jsou momentálně v různém stádiu schvalování – některé čekají na projednání, další již prošly; několika se zabývá Rada EU (členské státy), případně Evropský parlament, nebo již dosáhly etapy trialogů (mezi Radou, EP a Komisí).
První omnibus, který vyvolal největší pozornost, se týká čtyř vzájemně propojených zákonů schválených v rámci provádění Zelené dohody pro Evropu (Green Deal). Jde o povinnosti podniků hlásit údaje týkající se udržitelnosti jejich hospodaření, sledovat dodržování klimatických a také lidskoprávních aspektů ve fungování podniků zapojených do jejich dodavatelských řetězců, takzvané zelené taxonomie (pravidla pro určování, co je udržitelná aktivita) a vybírání uhlíkového cla z dováženého zboží na vnějších hranicích EU.
Jde tedy o normy, jejichž naplňování je vysoce administrativně náročné a nesnese srovnání s povinnostmi konkurence mimo EU. Komise proto navrhla, aby se povinnosti v nich obsažené nadále týkaly pouze největších podniků, přičemž je rozdělila do kategorií podle počtu zaměstnanců – nad 1000, 3000 a 5000. Některé požadavky zrušila pro všechny.
I v dalších „omnibusech“ pak Komise dbala na to, aby se ulevovalo především malým a středním podnikům, případně malým farmám ve srovnání s agropodniky nebo obchodování s malými objemy zboží.
Rozdíl v zátěži kladené na malé a velké podniky se tak významně prohloubil, což nebylo vždy dostatečně pochopeno. V některých zemích včetně Česka se rozšířil názor, že se EU docela odvrací od Green Dealu a že spoustu povinností z něj plynoucích odvane deregulační vítr.
To se však neděje. Naopak řada velkých firem, zejména v západní Evropě, nové úkoly vstřebala a na jejich naplňování založila i svůj marketing jako odpovědných a spolehlivých aktérů ve srovnání s hůře vybavenou konkurencí.
„Obranný“ omnibus chce uhladit cestu k využití investic 800 miliard eur v příštích čtyřech letech v roztříštěném zbrojním průmyslu.
Druhý omnibus má usnadnit používání evropských investičních nástrojů, včetně InvestEU, Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) a dalších, které se vzájemně překrývají a byly často kritizovány kvůli komplikovanému používání. Nejde pouze o jejich využívání podniky, ale také veřejnými úřady, zejména na úrovni regionů. Komise si od tohoto kroku slibuje – mimo jiné – větší zájem o zelené investice.
Terčem třetího omnibusu je společná zemědělská politika EU. Malé farmy mají být zcela vyňaty z hlášení o naplňování klíčových environmentálních požadavků a odpadnou jim další administrativní povinnosti. Snižuje se úroveň ochrany travnatých ploch a parametry ochrany mokřadů a vodních ploch jsou ponechány na členských státech.
Omnibus čtyřka pak usnadňuje život malým a středním podnikům na jednotném vnitřním trhu EU tím, že zjednodušuje parametry pro uvádění výrobků na trh, zavádí snazší digitální slaďování pravidel a procesů i lepší právní ochranu pro malé podniky. Odkládá některé prověřovací povinnosti obsažené v nařízení o bateriích a – zejména – uvolňuje pravidla pro hlášení podle nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).
Zajímavá je změna nařízení známého jako F-gas, které se týká 38 000 firem vyrábějících lednice, tepelná čerpadla či klimatizační jednotky, zdroje skleníkových plynů známých jako F-plyny, nebo s nimi obchodujících. Alespoň 10 000 z nich, které produkují prokazatelně nejnižší emise, by mělo být zproštěno ohlašovací povinnosti. Komise konstatuje, že její dosavadní vyžadování bylo nepoměrné.
Ve stádiu zrodu je pak pátý „obranný“ omnibus, který si klade za cíl omezit byrokratické bariéry bránící větší spolupráci a provázanosti roztříštěného obranného průmyslu; má se tak uhladit cesta k využití plánovaných investic do obrany ve výši až 800 miliard eur v příštích čtyřech letech.
Mění se definice „citlivých údajů“ a opatření týkající se cookies.
Má se zejména urychlit schvalování společných obranných projektů; píše se dokonce o hranici 60 dnů pro některé z nich. Licence pro vývoz zbraní v rámci EU mají být vydávány do tří dnů. Přednost ve schvalování bude mít slučování podniků aktivních ve zbrojním průmyslu a podobně.
Podobně je na tom také omnibus šestka z letošního léta, který se týká chemického průmyslu. Nabízí zjednodušení označování a regulace nakládání s nebezpečnými látkami, kosmetikou a hnojivy. Od samého počátku vyvolává vlnu kritiky, protože nebyl předložen k žádné veřejné konzultaci, ani nebyly zveřejněny kompletní dopadové studie.
