Ředitel přerovského exekutorského úřadu a jeden z nejvýznamnějších českých sběratelů umění Robert Runták otevírá se svým týmem v Olomouci další prostory nového multifunkčního prostoru Telegraph. V něm se má spojovat umění a byznys - vedle výstav, širokého kulturního programu a možností několikaměsíčních rezidentur pro vybrané umělce, kteří při nich získávají vedle ateliéru a vybavení také podporu ve výši 15 euro denně, tak budova nabízí třeba i sdílené pracovní prostory pro podnikatele, hotelové pokoje či lounge na firemní akce.
V Telegraphu vystavujete už od loňského listopadu, zbytek budovy ale fakticky otevíráte teď během léta, v koronavirové krizi. Jak se vám to daří?
Není to úplně optimální období. Hodně místních je mimo Olomouc, nejsou tu také studenti, kteří jsou pro nás velmi podstatní. Cílová skupina je oslabená. Máme ale dva měsíce na to, abychom odstranili chyby a všechno si vyzkoušeli. Bereme to skutečně jako rozjezd, vlastně je to dobře, že to takhle vyšlo. Kromě výstavních prostor je už každý den otevřená také kavárna, zatím připravujeme snídaně a obědy, od září bychom v některých dnech chtěli vařit i večeře.
Během léta je přístupná výstava Signál I, jde o obrazy z vaší sbírky. Jak došlo k jejich výběru?
Signál je jediná výstava v roce, která je spojena s mojí sbírkou. Její koncepce je dlouhodobá, nezávislý kurátor dostanete k dispozici celou sbírku a výstavu připraví dle své libosti, nikdo mu do toho nemluví. První ročník je v režii ostravského kurátora Martina Drábka, který zvolil poměrně radikální přístup. Vybral jen obrazy a nainstaloval je velmi netradičně. Někdy nejsou dokonce ani celé vidět. Už na vernisáži to vzbudilo četné emoce, někomu se to líbí, jiní to zatracují. Ale vždy je dobré, když se o umění diskutuje.
