Chci propojit byznys a umění, na Telegraph jsem si půjčil desítky milionů, říká Robert Runták

Jan Januš

03. 08. 2020 • 06:30
Ředitel přerovského exekutorského úřadu a jeden z nejvýznamnějších  českých sběratelů umění Robert Runták otevírá se svým týmem v Olomouci další prostory nového multifunkčního prostoru Telegraph. V něm se má spojovat umění a byznys - vedle výstav, širokého kulturního programu a možností několikaměsíčních rezidentur pro vybrané umělce, kteří při nich získávají vedle ateliéru a vybavení také podporu ve výši 15 euro denně, tak budova nabízí třeba i sdílené pracovní prostory pro podnikatele, hotelové pokoje či lounge na firemní akce.

V Telegraphu vystavujete už od loňského listopadu, zbytek budovy ale fakticky otevíráte teď během léta, v koronavirové krizi. Jak se vám to daří?

Není to úplně optimální období. Hodně místních je mimo Olomouc, nejsou tu také studenti, kteří jsou pro nás velmi podstatní. Cílová skupina je oslabená. Máme ale dva měsíce na to, abychom odstranili chyby a všechno si vyzkoušeli. Bereme to skutečně jako rozjezd, vlastně je to dobře, že to takhle vyšlo. Kromě výstavních prostor je už každý den otevřená také kavárna, zatím připravujeme snídaně a obědy, od září bychom v některých dnech chtěli vařit i večeře.

Během léta je přístupná výstava Signál I, jde o obrazy z vaší sbírky. Jak došlo k jejich výběru?

Signál je jediná výstava v roce, která je spojena s mojí sbírkou. Její koncepce je dlouhodobá, nezávislý kurátor dostanete k dispozici celou sbírku a výstavu připraví dle své libosti, nikdo mu do toho nemluví. První ročník je v režii ostravského kurátora Martina Drábka, který zvolil poměrně radikální přístup. Vybral jen obrazy a nainstaloval je velmi netradičně. Někdy nejsou dokonce ani celé vidět. Už na vernisáži to vzbudilo četné emoce, někomu se to líbí, jiní to zatracují. Ale vždy je dobré, když se o umění diskutuje. 

Na výstavě je rovněž k vidění současný obraz z procesu s Miladou Horákovou od Daniela Pitína. Jak se ocitl ve vaší sbírce?

Tvorbu Daniela Pitína mám moc rád, mám od něj několik obrazů. K obrazu z procesu s Miladou Horákovou patří ještě druhý obraz, Číhošť, na kterém je farář Toufar. Je to nepsaný diptych. To téma je pro mě důležité, dlouhodobě mě zajímá otázka svobody člověka. To, že obraz vystavujeme nyní, kdy si připomínáme výročí procesu s Miladou Horákovou, je ale spíše věcí náhody.

Výstava Signál bude přístupná do 13. září. Co bude následovat?

Na konci září proběhne vernisáž výstavy Dvojná vazba od českého fotografa Ivana Pinkavy. Tuto výstavu připravujeme zhruba rok. V den její vernisáže, tedy 24. září, otevřeme také poslední patro, kde se nachází Telegraph Lounge. To je prostor pro ubytování a slavnostní společenské akce. Už nyní ale v Telegraphu probíhá hojný kulturní program, máme tu rovněž kino, nabízíme také stand up komedie, hudební či divadelní scénu. Říkáme, že Telegraph spojuje umění a byznys. Celé jedno patro budovy tvoří coworkingový Telegraph Hub určený zejména pro mladší či začínající podnikatele. Pořádáme „byznystalky“ s regionálními podnikateli. Chceme představovat úspěšné projekty, které jsou v zahraničí mnohdy známější než u nás. S tím začneme od srpna, prvním hostem bude Michal Valta, autor aplikace Via good, což je velmi zajímavá sociální síť pro lidi, kteří chtějí pomáhat s nejrůznějšími problémy na světě. Byznysový rozhovor přeruší rovněž hudební vstupy, následovat bude debata. Jsem rád, že teď už za námi chodí lidé s tím, že sami mají zájem u nás něco uskutečnit, například divadelní festival. Dramaturgický plán se tak rodí postupně. Nechceme se věnovat pouze vyloženě alternativní scéně, občas bychom se chtěli přiblížit na dohled mainstreamu. Nejsme platformou jen pár vyvolených. I generační vymezení je široké.

Jak těžké je v současné době otevřít prostor a instituci typu Telegraphu, a to bez ohledu na koronavirovou krizi?

V Olomouci je poměrně bohatá kulturní nabídka, přinést lidem něco, co neznají, je poměrně složité. Takovou instituci je ale obtížné nejen vybudovat, ale samozřejmě i zaplatit. 

Kolik Telegraph stál?

Desítky milionů korun. Původní rozpočet byl bohužel výrazně překročený, musel jsem si tak na něj výraznou částku půjčit. I ta je v řádech desítek milionů. Vše tak zaplatím ze soukromých zdrojů, ale je to pro mě na samé hraně možností. Ekonomická návratnost není moc valná. Jde ale o to, aby to mělo smysl pro lidi, pro ně to děláme. 

Jak by měl Telegraph vypadat za rok?

Byl bych rád, aby byl stabilizovaný, včetně týmu, a chodilo sem hodně lidí. Také bych si přál, aby sem začalo jezdit více lidí ze zahraničí, i když je doba složitá, Olomouc je ale pro turisty atraktivní. Byl bych rád, kdybychom za ten rok viděli, že se daří naplňovat prostředí Telegraphu jako místa, kde se snoubí umění s byznysem. 

Při zahájení první výstavy v Telegraphu se tu také protestovalo, demonstranti vám pomalovali dům. Už je situace klidnější?

Netroufl bych si říct, že se to vyřešilo, ale žádný konflikt od té doby nebyl. Na české scéně chybí dialog o fungování a financování výtvarného umění. Nevede se a to je velká chyba. Je ale třeba se o tom bavit, o dialog mám zájem. Takové debaty mohou proběhnout i v Telegraphu. Pokud to tady ovšem někdo nebude vnímat jako nezávislou půdu, můžeme to řešit i kdekoli jinde.

A co vaše sbírka? Rozšiřuje se ještě?

Za poslední roky málo, prostředky směřuji především do Telegraphu. Určitá díla mi přibyla, jsou to ale drobnější věci, práce na papíře, fotografie. 

A mimo Telegraph, chystá se nějaká další výstava z vaší sbírky?

V listopadu bude v Trnavě, v Galerii Jána Koniarka, zahájena výstava Figurativ/Impertiv z mé sbírky evropské malby. Na Slovensku jde o jednu z nejvýznamnějších veřejnoprávních institucí, jsem za to rád. Zásadní je rovněž projekt, který se uskuteční od května do září roku 2021 v Jízdárně v Alšově jihočeské galerii na Hluboké. Už víme, co bude tématem výstavy, určitě to bude divácky velmi atraktivní a vzbudí to emoce, ale ještě bych si to nechal pro sebe. 

SDÍLET