Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Zvlášť když jde o společenskou odpovědnost

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. A je přitom úplně jedno, o jaký obor lidské činnosti se zrovna jedná. Společně s nedávným vzestupem zájmu firem a korporací o společenskou odpovědnost tak je jasné, že zároveň roste i tlak na ustanovení jasných a přehledných pravidel pro to, co že to vlastně takové společensky odpovědná firma je. 

Hned na úvod fatální spoiler: žádná univerzálně platná pravidla toho, co je společensky odpovědná firma respektující ESG principy, zatím neexistují. A je otázkou, zda soubor takových regulí vůbec vznikne a bude globálně přijímaný - tedy že bude znamenat to samé třeba pro malou filipínskou manufakturu, pro český průmyslový podnik i pro globální korporaci pevně usazenou v Silicon Valley.

Dobrou zprávou je, že vůle stakeholderů existuje. Snaží se o to jednotliví národní a nadnárodní regulátoři i zástupci velkých společností, kteří často společně hledají možnosti, jak zhodnotit a transparentně reportovat udržitelnost jednotlivých firem. „Ve světě udržitelnosti a ESG to tak jednoduché není, hodnocení oné udržitelnosti je často roztříštěné. Snaha o sjednocení je ale v poslední době skutečně obrovská a existují různé iniciativy, jak toho dosáhnout,“ uvedla nedávno v pořadu Kapitola na INFO.CZ Alice Machová, vedoucí partnerka pro udržitelnost z poradenské společnosti EY. 

Proč je nastavení jednotných pravidel tak důležité? Minimálně ve vyspělém světě se společenská odpovědnost firem stává vedle finanční kondice důležitým kritériem, na které hledí jak zákazníci, tak i zaměstnanci, obchodní partneři a samozřejmě i investoři. A stejně jako ve vyspělém světě společnosti využívají jednotná účetní pravidla, aby bylo možné jejich hospodaření porovnávat, je tu stále citelnější snaha vytvořit jednotná univerzálně platná pravidla pro hodnocení jejich společenské odpovědnosti.

Světové ekonomické fórum

Alice Machová upíná největší naděje k sadě pravidel, která vznikla letos při Světovém ekonomickém fóru (WEF). Obsahují 21 primárních a 34 sekundárních parametrů, podle kterých lze posoudit společenskou odpovědnost firem. Parametry se dělí do čtyř skupin v zásadě odpovídajících principům ESG, patrný je ale i vliv Udržitelných rozvojových cílů (SDG), které dříve formulovala organizace OSN. Na vytyčení těchto cílů se podílela jak velká čtyřka poradenských firem, tak i některé z největších světových společností – namátkou třeba Bank of America.   

O jaké parametry se tato sada pravidel opírá? Jde o poměrně jednoduše kvantifikovatelné ukazatele společenské odpovědnosti. V části ohledně řízení podniku tak najdeme parametry, jako je podíl zaměstnanců, kteří prošli protikorupčním školením, nebo hodnocení kvality managementu podle jeho kompetencí. Část věnovaná planetě – tedy environmentální aspekt triády ESG – zase řeší, kolik skleníkových plynů daná společnost produkuje či jak hospodaří s vodou. A ve třetí kategorii věnované sociálním aspektům najdeme kritéria, jako je úroveň mezd zaměstnanců v poměru k minimální mzdě či rovnost odměňování různých pohlaví či etnik za stejnou práci.

V čem je takový systém výhodný? V transparentnosti. „Systémové zveřejňování těchto nefinančních informací je nesmírně důležitou částí větší ekonomické reformy, kterou svět potřebuje k tomu, aby překonal výzvy, jako je klimatická změna nebo sociální inkluze,“ komentuje systém pro hodnocení společenské odpovědnosti Bob Moritz, globální předseda společnosti PWC. „Stakeholdeři, včetně investorů, politiků, spotřebitelů či zaměstnanců, potřebují mít přehlednější a robustnější informace, aby mohli činit kvalifikovanější rozhodnutí.“

Evropská zelená cesta

Kromě Světového ekonomického fóra se udržitelností a nastavováním parametrů pro odpovědný a ESG přístup zabývají i orgány Evropské unie. Poměrně logicky – vzhledem k současným evropským zeleným cílům, jako je například Green Deal, musí mít Unie k dispozici metriku pro hodnocení toho, které z firem „napomáhají“ – a mají tak třeba větší šanci získat dotace. 

Evropští lídři se loni shodli na vytvoření základního systematického rámce, takzvané taxonomie, díky které je popsané, co je a co není udržitelnou činností. Tato taxonomie mimo jiné sjednocuje terminologii napříč EU a „zavádí kritéria a proces pro určování environmentálně udržitelných investic, aby bylo zajištěno, že jednotný trh není narušen různými výklady tohoto pojmu v členských státech.“

„Taxonomie stanoví, co je považováno za environmentálně udržitelné ekonomické činnosti (například činnost, která významně přispívá ke zmírňování změny klimatu),“ přibližují evropské nařízení experti poradenské společnosti Deloitte. „Všechny navazující regulace související s udržitelným financováním či podnikovými dluhopisy pak budou muset respektovat taxonomií nastavený rámec ekologické udržitelnosti. Komise bude mít pravomoc vydávat předpisy v přenesené pravomoci, kterými stanoví podrobnější screeningová kritéria pro jednotlivé ekonomické činnosti.“

Peníze nejsou všechno

K čemu jsou všechna nastíněná pravidla a taxonomie dobré? Především aby bylo na první pohled patrné, které firmy berou skutečně ohled na své okolí a komu jde „jen o zisk“. Už nyní je totiž zřejmé – a postupem času bude tento trend stále více patrný – že společensky odpovědné firmy mají mnohem jednodušší vztahy se svým okolím. 

Pro zaměstnance je ve společensky odpovědných firmách přívětivější pracovní prostředí a měli by v nich najít férové a nediskriminující podmínky. Zákazníci – zejména ti generace Z – zase preferují výrobky těchto společností, protože se chovají ohleduplněji k životnímu prostředí. Banky jsou ochotnější ESG společnostem půjčit, protože to odpovídá jejich compliance programům, a investoři do tohoto typu firem raději dají peníze, protože jim tvrdá data ukazují, že ESG firmy nadprůměrně vynášejí.

Zatímco dnes je při pohledu na neznámou společnost stále dominantním faktorem její ziskovost a finanční stránka, v budoucnu – alespoň podle mnohých předpovědí – budou její environmentální, sociální a řídící faktory stejně podstatné. Stoupenci ESG principů zkrátka nepochybují, že stejně důležité jako růst tržeb a profitu bude i to, jak se společnost chová ke svému okolí, k zaměstnancům a k životnímu prostředí.  

Co letos čeká Velkou Británii a jejího premiéra Johnsona aneb Země na počátku „roku jedna“

Byl rok 2020 skutečným obratem v přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku?

SDÍLET
sinfin.digital