Ministr kultury Martin Baxa z ODS pro INFO.CZ vysvětluje, proč původně tvrdil, že je proti zvyšování koncesionářských poplatků, kvůli čemu nakonec změnil názor a proč koalice přišla se svým návrhem zrovna nyní, aniž by tomu předcházela velká debata o rozsahu služby, kterou mají ČT a ČRo poskytovat. A kritizuje sněmovní opozici. Andrej Babiš podle něj nechce zrušit koncesionářské poplatky kvůli tomu, aby našel lepší financování veřejnoprávních médií. „On tím útočí a bude útočit na jejich nezávislost,“ míní Baxa.
Ještě minulý rok v létě jste v Otázkách Václava Moravce doslova říkal, že současná vládní koalice koncesionářské poplatky zvyšovat nechce. Minulý týden jste ale přišli s tím, že přesně takový plán si koalice osvojila. Co se za ten rok změnilo?
Hlavně se změnil můj názor. A příčinou je rok, nebo téměř rok intenzivní práce naší skupiny pro přípravu změny zákona o České televizi a Českém rozhlasu. Vedli jsme skutečně poctivou a intenzivní debatu s experty a se zástupci veřejnoprávních médií. A ta vedla k tomu, že jsem jako ministr kultury na tuto věc změnil názor a jako koalice jsme se dohodli a tento názor jsme společně přetavili do našeho návrhu zákona.
Pravda je, že programové prohlášení vlády obsahuje větu, že se zasadíte o udržitelné financování veřejnoprávních médií…
Přesně tak, náš plán je mimo jiné naplněním vládního prohlášení. A já jsem i věcně přesvědčený, že je to správně.
Pokud má ale člověk možnost mluvit s poslanci v zákulisí sněmovny, tak je tam nejeden – především z klubu ODS –, který přiznává, že s tím má problém. Neobáváte se, že se svým plánem narazíte uvnitř vaši strany?
Řekl bych to takto: u návrhu tohoto typu člověk neví, koho dříve přesvědčovat. Po navyšování koncesionářských poplatků volají samozřejmě samotná veřejnoprávní média. A v tuto chvíli zcela oprávněně. A samozřejmě ne všichni občané a firmy jsou rádi, že jim platby stoupnou. Musíme vše pečlivě vysvětlovat.
Ale k vaší otázce: absolvoval jsem už dvě opravdu velké debaty s kolegy poslanci. V naší pracovní skupině na ministerstvu byl i předseda našeho poslaneckého klubu Marek Benda. Ten návrh je už nyní skutečně vyladěný napříč všemi koaličními stranami.
Je fakt, že řada mých kolegů v poslaneckém klubu ODS má k tomu návrhu vážné výhrady, ale třeba z diskuze, kterou jsme měli na klubu tento týden v úterý, jsem cítil, že moje argumenty vnímají a že je to hodně spojené s nějakým vysvětlováním. A to kvůli tomu, že je tato novela veřejnoprávních zákonů hodně spojovaná s tématem nezávislosti zpravodajství, což je samozřejmě klíčová věc.
Nicméně zásadní je toto: ta novela je spojená především s tím, jak zachovat veřejnou službu v plné šíři tak, jak ji definuje zákon. A dodám k tomu ještě jednu důležitou věc. Já sám jsem byl loni, když jsem začal tímto tématem zabývat, překvapený, jak prozíraví a progresivní byli ti, kteří začátkem devadesátých let ten zákon psali. Na tom, jak je v zákoně o České televizi a v zákoně o Českém rozhlase definovaná veřejná služba, bych po třiceti letech neměnil nic. A proto ty zákony nejsou jen o zachování nezávislosti veřejnoprávních médií, ale především o zachování jejich veřejné služby.
A v čem ta služba tedy spočívá? Jaké jsou základní argumenty, pokud jde o vámi zdůrazňované zachování veřejné služby?
Základním argumentem mohou být paradoxně čísla o sledovanosti. Dneska jsou programy ČT a ČRo vcelku nejsledovanější a nejposlouchanější. Velká většina lidí v Česku zkrátka konzumuje službu veřejnoprávních médií. A to právě proto, že v souladu s tím zákonem každé skupině obyvatel veřejnoprávní média něco nabízí.
A přesně takto – zjednodušeně řečeno – budu rámovat debatu a obhajobu té novely. Platí totiž, že si v programové nabídce České televize najdou to své lidé, kteří mají rádi mainstreamovou zábavu v tom dobrém slova smyslu. Své si tam najdou lidé, kteří vyhledávají menšinové nebo ártové programy, Českou televizi sledují sportovní fanoušci i lidé, kteří preferují kulturu. A pak taky děti.
K tomu všemu Česká televize poskytuje vyvážené zpravodajství a navíc informace v krizových časech a náš návrh zákona směřuje k tomu, aby ČT mohla tento rozsah veřejné služby zachovat.
Zásadní je toto: ta novela je spojená především s tím, jak zachovat veřejnou službu v plné šíři tak, jak ji definuje zákon.
A jak byste reagoval na námitku, že předtím, než jste přišli se zvyšováním koncesionářských poplatků, měly přijít úsporné kroky ze strany veřejnoprávních médií?
Ale ty úsporné kroky přece dávno nastaly. A nejsou úplně malé. Nešlo jen o to, že se snižovaly stavy personálu. V loňském roce třeba vyjadřovala s mým tehdejším stanoviskem velkou nespokojenost audiovize, protože Česká televize velmi významně omezila peníze na koprodukci filmových děl. Přitom její role je pro rozvoj naší kinematografie naprosto zásadní. Takže úspory přišly a byly dost bolestivé.
Uvedu ještě jeden argument: v roce 2025 Česká televize přijde o výjimku z neplacení DPH, což bude znamenat další propad příjmů v řádu stovek milionů korun. I to nás vedlo k tomu, že je načase opravdu něco udělat. Pokud by se ta situace nyní neřešila, v posledku by na to doplatili všichni diváci a posluchači veřejnoprávních médií.
A pak je tady další věc: načasování toho, kdy jste s tím přišli. Možná je to příliš divoká úvaha, já jsem ale nejednou od politiků slyšel, že dokud bude generálním ředitelem ČT Petr Dvořák, tak že mu politici ty peníze „nedají“. Nesouvisí načasování celé věci s tím, že v říjnu nastupuje do čela ČT Jan Souček?
Ne. Vůbec to nesouvisí s tím, kdo je nebo bude generální ředitel České televize. My jsme se tím prostě od podzimu loňského roku zabývali a ty hlavní argumenty mimochodem vznášel právě generální ředitel ČT Petr Dvořák a samozřejmě také generální ředitel ČRo René Zavoral. Takto to zkrátka v čase vyšlo.
A pokud bych měl odhalit něco ze zákulisí vyjednávání, tak mohu říct, že jsme třeba ještě v polovině srpna definitivní podobu dohody neměli. Finálně jsme se v rámci koalice dohodli až na konci letních prázdnin a pak jsme naplánovali termín tiskové konference, na které jsme to celé zveřejnili. S volbou generálního ředitele České televize to ale opravdu nesouviselo.
A pokud jsem i na klubu ODS teď v úterý slyšel, že to načasování není zrovna dobré, protože se projednává konsolidační balíček, tak na to je jednoduchá odpověď: s podobnými návrhy se to má tak, že nemají nikdy dobré načasování.
Ještě bych se rád vrátil k rozsahu veřejné služby. Někteří kritici vašeho návrhu se totiž pozastavují nad tím, že dříve než přišel návrh na zvyšování koncesionářských poplatků, měla proběhnout veřejná debata o tom, co od té televize vlastně chceme, jakou službu, jaký rozsah služby by měla poskytovat… Uvedu příklad: měla by ČT například vysílat velké globální sportovní akce?
Tak za prvé: vysílání velkých globálních sportovních akcí České televize umožňuje současně vysílat sportovní akce, které by nikdy žádná komerční televize neodvysílala. I tak si je Česká televize vědoma, že náklady na velké sportovní akce jsou enormně vysoké, a proto začal generální ředitel Petr Dvořák pracovat na sdílení vysílacích práv z těchto akcí, uvést mohu loňské mistrovství světa ve fotbale, s komerčními televizemi – konkrétně s Novou.
A teď k té debatě o rozsahu veřejné služby. Pokud bychom to dělali tak, jak naznačujete, tak bychom s tím návrhem do konce volebního období neměli šanci přijít. A tím nechci říct, že by ta debata byla zbytečná. Ta debata je zapotřebí, ale s tím, jak běží legislativa ve sněmovně a v Senátu, tak jsme to už takto předložili opravdu až za pět minut dvanáct.
Před několika týdny jsem se sešel s budoucím generálním ředitelem ČT Janem Součkem a jako jednu z pozitivních věcí jsem zaznamenal, že chce na jaře příštího roku upořádat velké veřejné setkání k redefinici veřejné služby. To považuju za skvělý plán. Ostatně moji kolegové, a nejen z našeho klubu, už se ptají, co za to zvýšení koncesionářských poplatků diváci dostanou navíc, co nového jim veřejnoprávní média poskytnou.
Moje reakce je, že není rolí ministra kultury toto definovat, je ale naprosto legitimní, aby se ta debata uskutečnila. Je to dobrá praxe, ostatně něco podobného uspořádala také třeba britská BBC. A já bych dokonce někdy v budoucnu rád inicioval vznik memoranda mezi vládou a veřejnoprávní televizí, které by veřejnou službu upřesnilo a definovalo. Snad se k tomu dopracujeme.
