Sněmovna zůstala s volebním zákonem v bodě nula. Do pár dnů schválíme vlastní návrh, jinak hrozí obrovská ostuda, říká senátor Goláň

Předseda senátního ústavně-právního výboru Tomáš Goláň z ODS v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje úskalí debaty o novém volebním zákoně. Mimo jiné upozorňuje, že sněmovna je zahlcena jinými problémy. „Proto jsme na tom začali pracovat a chtěli bychom náš návrh schválit v Senátu v prvním čtení už příští týden. Chceme ho schválit co nejdříve a pak poslat do sněmovny. Nemůžeme si dovolit otálet, zase tolik času na to není, a sněmovna je zatím stále v bodě nula,“ vysvětluje. Současně prozradil, s jakým návrhem Senát do vyjednávání s Poslaneckou sněmovnou půjde.

Věříte tomu, že se Senát a Poslanecká sněmovna dokážou během jara shodnout nad finální verzí volebního zákona?

Pokud by to tak nedopadlo, byla by to strašná ostuda. Po čtvrtečním jednání pracovní skupiny zástupců senátních klubů, kterou jsem svolal jako předseda senátního ústavně-právního výboru, ale mohu říci, že jsme se v Senátu už shodli na většině bodů.

Které to jsou?

Čtrnáct volebních krajů, nezavádět bonus pro vítěze, kvórum pro kolice sedm, devět, jedenáct, i když na jedenácti procentech pro čtyřkoalice ještě nepanuje úplná shoda. Volební zákon by měl vycházet z nálezu Ústavního soudu, ze kterého je velmi dobře patrno, z čeho by mělo vycházet přerozdělení hlasů na mandáty. Prozatímní shoda je na dvou skrutiniích, v prvním kroku (obě skrutinia) se rozhodne o celkovém počtu mandátů pro každou stranu za celou republiku, a teprve pak se budou mandáty přerozdělovat v rámci krajů. Tomu nejlépe odpovídá návrh, který je už teď zaparkovaný v Poslanecké sněmovně.

To znamená ten lidovecký návrh…

Ano, návrh Marka Výborného. Vlastně úplně přesně kopíruje to, co říká Ústavní soud. Možná jste to zachytil, v úterý k tomu byla v Senátu velká odborná debata, vystoupili na ni třeba pan Wintr, Antoš, Kysela, Vyhnánek nebo Chytílek, Lebeda, Šedo a Charvát, tedy ústavní právníci a politologové, a ti všichni se tam de facto shodli na tom, že bonus pro vítěze nemá smysl.

Jak to?

To jasně ukázala praxe. Současné přepočítávání hlasů na mandáty nám nikterak stabilní vlády nepřineslo, i když de facto bonus pro vítěze obsahovalo. Současná vláda je dokonce vláda menšinová. Navíc se nabízí otázka, zda tímto bonusem pro vítěze neoberete o mandáty svého koaličního partnera. V neposlední řadě je tady problém i s tím, že přece není nikde psáno, že vítěz voleb musí být pověřen sestavením vlády. 

Jinak řečeno: bonus by dostal i ten, kdo nebude součástí exekutivy. Takže by to opět neznamenalo její větší stabilitu. A hlavně, Ústavní soud jasně naznačil, že jsou nežádoucí v tomto zákoně prvky většinové, ale většinotvorné připustil. Bonus by pak bylo možno považovat za prvek většinový, zatímco většinotvorným prvkem jsou třeba ty odstupňované klauzule pro koalice.

Ústavní soud nám neřekl, abychom byli úplně nejrovnější, on nám řekl, abychom se drželi mantinelů, jež nám dává Ústava. Tím, že nezrušil volební obvody, nám jasně vzkázal, že není nutný jeden volební obvod.

Co byste řekl na tuto námitku: v Ústavě se píše, že se do sněmovny volí poměrným volebním systémem, a zároveň platí, že ten nejpoměrnější je takový, kde je celá země jeden obvod. Což je také varianta, se kterou jde do jednání hnutí ANO Andreje Babiše.  

Jistě, tento volební systém je jistě nejpoměrnější. Jak sám víte, v Ústavě skutečně máme napsáno, že se volí systémem poměrného zastoupení, že by tady měla být zachována rovnost hlasů, takže jeden volební obvod je nejrovnější. Jenomže Ústavní soud nám neřekl, abychom byli úplně nejrovnější, on nám řekl, abychom se drželi mantinelů, jež nám dává Ústava. Tím, že nezrušil volební obvody, nám jasně vzkázal, že není nutný jeden volební obvod a také nám vzkázal, že by neměl problém s již zmiňovanými odstupňovanými klauzulemi pro koalice.

Ale zpět k jednomu volebnímu obvodu: jde o systém, který vyhovuje stranám se silným lídrem, avšak bez silných osobností v regionech. Je to optimální pro strany jednoho muže, pro strany, kde není – kromě předsedy – výrazných tváří. Je to pro někoho, komu vlastně nezáleží na situaci v regionech. Ten, kdo bude chtít získat snadno moc, bude vždycky prosazovat jeden volební obvod.

Zatímco návrh, který podporuje Senát, anebo Marek Výborný, zachovává distribuci mandátů do krajů. A ta je důležitá proto, aby regiony měly své zástupce ve sněmovně. Navíc i v regionech se mohou objevit silné osobnosti, které mohou zásadně ovlivnit budoucí společenský a politický vývoj, a to tak, že mohou vnášet do veřejné debaty novou perspektivu, nový pohled na rozličné problémy. Což je okolnost, která může být hybatelem pokroku a politického vývoje. 

U jednoho obvodu toto nelze docílit. Má centralizační efekt. Všechny mandáty by braly již známé osobnosti, většinou z centra. Společná kandidátka pro celou zemi, a tedy pro všechny kraje, navíc komplikuje kroužkování, protože lidé v Královéhradeckém kraji nebudou znát osobnosti, které jsou regionálně ukotvené a známé jinde, třeba u nás ve Zlínském kraji.

A není to tak, že právě proto máme dvoukomorový parlament a že by to měl být Senát, kdo zohledňuje vazbu na region?

Ale sám víte, že sněmovna má mnohem více pravomocí, je to hrozně důležitý orgán. Schvaluje rozpočet, kontroluje vládu. V době covidu schvaluje nouzový stav. Potřebujeme tam osobnosti z různých koutů země.

Současně platí, že už dnes je politika extrémně personifikovaná, vždyť třeba Andrej Babiš už v minulých volbách táhl své hnutí ANO ve všech obvodech na sebe. A dokonce je možné, že to tak mají i voliči: zkrátka se rozhodují mezi Babišem, Fialou, Bartoše a Filipem, a nikoli mezi lídry ve svém kraji.

A já si tohle tak úplně nemyslím. Samozřejmě tak soudím podle sebe a podle své rodiny, což není zrovna velký vzorek. Ale přesto: my se prostě vždycky na ty kandidátky detailně podíváme a volíme ty, které známe a jsou důvěryhodní. Podle mě je ta vazba na region prostě zásadní. A vidím to také sám na sobě, při mé práci v Senátu. I poslanci mají své kanceláře v regionu, a těžko by se jich lidé chodili ptát na něco do Prahy. 

Pokud jedna ze stran sporu neustoupí ve všem, budete muset najít kompromis. A přestože po vás nemohu chtít, abyste mi prozradil taktiku před jednáním, přece jenom: kde vidíte meze toho kompromisu? Umíte si třeba představit, že to nebude jeden, ani čtrnáct obvodů, ale třeba sedm nebo osm?

Sedm asi ne, ale třeba osm? Vzpomínáte na původní kraje? Těch bylo osm. Pokud bychom měli staré kraje, vůbec nemusíme měnit volební systém. V původních krajích by to fungovalo dobře. Jenomže dneska se k tomu vracet nejde. Zároveň ale platí, že nic není nepřekročitelné, umíme si představit různé kompromisy. Jako Senát se ale nechceme nechat zahnat do kouta. A je třeba si uvědomit, že pokud jde o schválení volebního zákona, obě parlamentní komory jsou naprosto rovnoprávné. 

Osobně jsem požádal paní Válkovou, aby nám návrhy poslanců zaslala během dubna. V danou chvíli jsme ale iniciovali jednání senátorů s tím, že chceme mít vlastní návrh, sněmovna je zahlcená jinou prací, a my bychom prostě nechtěli, aby se zákon o volbách dostal ve sněmovně na druhou kolej. Proto jsme na tom začali pracovat a chtěli bychom náš návrh schválit v Senátu v prvním čtení už příští týden. Chceme ho schválit co nejdříve a pak poslat do sněmovny. Nemůžeme si dovolit otálet, zase tolik času na to není, a sněmovna je zatím stále v bodě nula. 

Jinými slovy mi říkáte, že nejdřív ten zákon projde Senátem, a teprve pak sněmovnou? 

Je to jedna z možností. Ale Senát nemá ambici být první, Senát má ambici být státotvorný. A nedovolit, aby se stalo, že nebudeme mít žádný zákon. Byla by to obrovská ostuda, pokud by se ukázalo, že se nejsme schopni na zákonu o volbách shodnout.

Vláda je jako skupina loutek, jako malé děti, které musí poslouchat svého tatínka a které se pořád vymlouvají, že ony za nic nemohou.

Pokud říkáte, že se nechcete nechat zahnat do kouta, vcelku živě si umím představit, že by mi to samé řekl také Andrej Babiš.

Jistě. Právě proto jsme tu iniciativu převzali. Já tím ale nemyslel kout politický, nýbrž časový. Nechceme, abychom se tím byli nuceni zabývat narychlo někdy v červnu. Nechceme, aby nás poslanci dostali pod časový tlak. A znova opakuju: Senát je u tohoto zákona rovnocennou komorou. A já si neumím představit, že by si Senát mohl vzít na triko naprosto nepřijatelný zákon jenom proto, že by rozhodoval v časovém presu. 

S tím souvisí jiná věc: vláda schválila novelu zákona o bezpečnosti České republiky, její součástí je možnost, že by vláda – třeba kvůli pandemii – mohla volby odložit až o šest měsíců. Co na to říkáte?

Vůbec s tím nesouhlasím. Tam totiž nejde jenom o ty volby, jsou tam i jiné věci. Ten zákon odmítla Legislativní rada vlády, výhrady k němu mělo ministerstvo spravedlnosti, taktéž třeba Česká advokátní komora. To všechno jsou zásadní instituce. A pokud vycházím z jejich stanovisek, nemohu říct nic jiného, než že je to novela špatná. Nedokážu si představit, že by se prodlužovalo volební období sněmovny. Mandát poslance zaniká koncem volebního období.

Takže jak by to bylo? Byla by tady vláda bez kontroly Poslanecké sněmovny? To je pro mě nepředstavitelné. A přestože si uvědomuji nepříznivý vývoj pandemie, a tedy že je to celé složité, mám za to, že prostě musíme připravit volby tak, aby byly bezpečné. Vládu bez parlamentní kontroly si neumím představit. Je třeba o tom vést debatu. Už dneska by se tím mělo začít zabývat ministerstvo vnitra a ministerstvo zdravotnictví. 

Co vlastně říkáte na to, že opozice tento týden našla s vládou shodu na pandemickém zákoně? Jak na tento moment nahlížíte?

Katastrofálně. Ale ne kvůli tomu, že se shodli. Přesně se na tom ukazuje, kam jsme se dostali, jak je tady politika na dně. Demokratické strany absolutně neumí PR pracovat tak, jako Andrej Babiš. A pokud by mu nepomohly, dostaly by od něj přesně to, co dostaly už kvůli neprodlouženému nouzovému stavu. Přitom on s nimi o nouzovém stavu fakticky vůbec nejednal, nebyl na to připravený a klidně si odletěl do Srbska. Vláda je jako skupina loutek, jako malé děti, které musí poslouchat svého tatínka a které se pořád vymlouvají, že ony za nic nemohou.

A on umí všechno prodat. A protože situace u nás není dobrá, opozice měla logicky strach. Vidíme ta čísla, počet nakažených, počet mrtvých. Situace je tedy špatná a měli bychom na ni reagovat. Podle mého názoru jsme na ni ale zareagovali špatně. Ten pandemický zákon dává například mimořádné pravomoci ministerstvu zdravotnictví. Omezení ústavně zaručených svobod je tam tak rozsáhlé, že to mělo být schváleno buď formou ústavního zákona, ale ještě lépe vůbec. 

Stávající zákony byly dostačující. Musíme si uvědomit, že tady selhávají konkrétní lidé, nikoli systém. A my namísto toho, abychom vyměnili lidi, zkoušíme změnit systém. Systém ale nikdy neuděláme dokonalejší, protože lidé budou vždycky nějak selhávat. A naše vláda selhává dlouhodobě a fatálně. Současné krizové zákony jsou podle mého soudu dostatečné, pokud jich ale vláda neumí použít, neznamená to, že potřebujeme nový pandemický zákon. Obecně si myslím, že se přijímá obrovské množství zákonů, po kterých není společenská poptávka. 

Takže otázka zní: potřebujeme tento pandemický zákon? A dokáže s ním vláda vůbec pracovat? No, a já si myslím, že to vláda nedokáže, že ji lidé už prostě nevěří, takže to důvěru lidí ve vládní opatření určitě nezvýší. Důvěra občanů v tato opatření je totiž nulová, je tudíž jedno, zda jsou vyhlášena podle nouzového, stavu nebo podle pandemického zákona. Musím nicméně říct, že jsem rád, že se tam opozici podařilo zapracovat řadu dobrých návrhů. Přesto si myslím, že to k ničemu nepovede.

A je tedy dobře, že si opozice sedla s Andrejem Babišem za jeden stůl?

Nemyslím si, že je špatné vyjednávat v této situaci. Otázka je, zda to k něčemu bude. Takže z mého pohledu udělali dobře, ale udělali to pozdě a k ničemu to nepovede.

KOMENTÁŘ: Babiš ustoupil a opozice přebírá svůj díl odpovědnosti za situaci v zemi

SDÍLET
sinfin.digital