Jak se žije lidem v malých obcích? Jak to tam je s dostupností služeb, bydlení a práce? A co politika? Udělají si na ni místní alespoň někdy čas? Zajímá je vůbec, anebo si život organizují, aniž by se nějak spoléhali na stát? Odpovědi hledám přímo v regionech. V rámci seriálu INFO.CZ jsem se tentokrát vypravil do Krkonoš, do obce Horní Maršov.
„Problém Krkonoš obecně – na rozdíl třeba od Německa nebo Rakouska – je, že je tady obrovská vykořeněnost lidí. Původním lidem to tu vzali, nebo je zlikvidovali. Koupily to fabriky a daly sem nějakého provozního. Často alkoholika, který tady k tomu neměl vztah. A taky nic nedělal, podělal to, případně po revoluci koupil a pak zjistil, že je to velké sousto. Starousedlík by se o svoje staral, nestavěl po kopcích ROH monstra, která nejde komerčně udržet bez dotace komunistické fabriky.“ Pokud čelí na první pohled vzkvétající obec Horní Maršov – jež leží na východním okraji Krkonoš a kterou protíná dopravní tepna spojující Trutnov a Pec pod Sněžkou – nějakému problému, výše uvedená citace ho vystihuje.
Jejím autorem je Michal Kolb, který se sem nastěhoval před dvaceti lety a dodnes tu podniká. Horní Maršov, kde trvale žije necelá tisícovka lidí a ke kterému jsou připojeny Dolní a Horní Albeřice, Dolní a Horní Lysečiny a Temný Důl, byl do II. světové války osídlen z devadesáti procent Němci. Většina z nich, ale zdaleka ne všichni, skončila po válce v odsunu. Tehdy začala dlouhá desetiletí těžkostí, s jejichž dopady se oblast potýká svým způsobem dodnes.
Česká jízda
Politický reportér INFO.CZ Vratislav Dostál a jeho letní roadtrip po českých vesnicích a malých městech. Jak se lidem mimo centrum skutečně žije? Co jim chybí a co je těší? A zajímá je vůbec velká politika?
Přesvědčený je o tom také místní rodák Milan Drahník. Na otázku, jak se v obci žilo před listopadem 1989, říká, že těžce. „Ale práce tady byla. Byl tady Textlen, textilka. Běželo to ještě chvilku po listopadu a pak konec. Nevydělalo si to na sebe. Byla tady pila. Před válkou tady byly Němci. Teď jsou tady v okolí třeba čtyři mrtvé vesnice, už se to neobsadilo. Plno baráků, jenom základy. Ale pozor: plno Němců tady taky po válce zůstalo, nebyli v odsunu.“ Podle Michala Kolba to byli ti, kteří během války nekolaborovali s nacisty. „A kteří také evidentně něco uměli. Kdyby je odsunuli, tak by to tady krachlo, byli to lesníci, dřevaři. Byli šikovní. Museli uvažovat prakticky, aby jim neselhala infrastruktura.“
Drahník vzpomíná, jak se do Horního Maršova dostal jeho otec: „Po válce se tady nějaké chalupy obsadily, pak nastoupili komunisti, tady Lesy ČR. Můj táta s mámou sem přišli okolo roku 1970. Táta sem přišel tahat dřevo. Řekl jim, že tady chce dělat. A oni, zda chce taky bydlet. Odpověděl, že jo. Tak mu řekli, ať jde do údolí a ať si vybere nějakou chalupu. Prý šel, první chalupa byla obsazená, tak bral tu druhou, na kterou narazil. Takže ještě 25 roků po válce tady byly prázdný chalupy po Němcích.“ Podle jeho ženy Petry Poláškové dokonce ještě ve druhé polovině 70. let minulého století do Krkonoš posílali komunisti nepohodlné lidi. „Po Chartě 77. Uklidili je do hor.“
Pražáci tu nezbohatnou
Michal Kolb má nicméně za to, že pokud jde o zmíněnou vykořeněnost, zlepšuje se to. Jestliže sem po listopadu 1989 mířili lidé především s vidinou zbohatnutí, dneska se v oblasti usazují také ti, kteří zde chtějí hospodařit a být součástí komunity. „Musíš tady bydlet a starat se. Pokud si někdo z Prahy myslí, že tady zbohatne, je to mimo,“ dodává Drahník. Jejich postřehy skvěle doplňuje starosta Horního Maršova Pavel Mrázek. Ačkoli se nepouští do historického exkursu, i on, pokud se ho zeptáte na problémy, kterým obec čelí, začne mluvit o turismu a potížích s bydlením pro lidi, kteří zde chtějí trvale žít.
