Hospodští se bojí protikuřáckého zákona. O svých restauracích by chtěli rozhodovat sami
Hospodští se po příjetí protikuřáckého zákona bojí, že lidé budou kouřit venku a okolí si může na ně stěžovat. Někteří pak uvažují, jak kouření lidem přesto umožnit – třeba zimní zahradou. Všichni se shodují, že zákon pro ně může znamenat problémy. Hospodští a restauratéři si přitom ani tak nestěžují na samotné nařízení. Někteří jsou dokonce rádi, protože pracovat v cigaretovém dýmu není příjemné pro nikoho. Vadí jim ale, že o svých provozovnách nemohou rozhodovat sami.
Hudba duní, před svátky není ani jediný stůl volný. Sednout si člověk může jen na bar. Jihlavská Mikulka je klubová hospoda, mladí lidé se do oblíbeného kultovního baru chodí bavit. Často se tam zábava táhne až do časných ranních hodin. Jen málokdo si dokáže představit, že by se tam nekouřilo. Přesto od května začne platit protikuřácký zákon a hospody a restaurace se budou muset přizpůsobit.
„Upřímně chci, aby se tady nekouřilo a nechci, aby lidi byli naštvaní na mě, že jsem to zakázal a jsem rád, že to zakázal stát a tím pádem jsou oni naštvaní na stát,“ říká nekuřák Jan Řehoř, provozovatel Mikulky. V žádném případě si Řehoř nemyslí, že bude chodit méně zákazníků, s dalším nádechem dodává velké ale. „Problém bude v tom, že lidi budou chodit ven na ulici a bude tam hluk a následně stížnosti, protože my nejsme hospoda, která zavírá v deset,“ vysvětluje, že se třiceti lidmi venku nemůže nic dělat. Ulice není jeho.
„Zjistím, že jsem makal od nevidim do nevidim a odejdu a ještě budu dlužit.“
Co všechno může přinést protikuřácký zákon
Protikuřácký zákon už čeká jen na schválení senátem. Pokud projde, kuřáci budou muset chodit kouřit ven. Někteří zákon vítají, jiní naopak tvrdí, že přijdou o zákazníky. Zahraniční zkušenosti ukazují, že v hospodách v Irsku, Anglii, Španělsku či Švédsku tržby neklesly a hospody zavírat nemusely. Někde dokonce tržby i rostly. Jenže ta záležitost není tak jednoduchá, statistiky nevysvětlují dopady na jednotlivé podnikatele. Ti, co přímočaře argumentují, že v cizině se nic nezměnilo, znají často jen celková data a ty jsou veskrze pozitivní. Odpůrci zákona tvrdí, že jsou v ohrožení malé hospůdky na vesnici, kam chodí chlapi na pivo a panáka a k tomu patří cigaretka. Zastánci zákazu naopak argumentují tím, že se zákazem kouření přibydou hosté, kteří dříve kvůli cigaretovému dýmu do hospod nechodili – například rodiny s dětmiV posledních letech si nekuřácké podniky získávají na oblibě a zatímco ještě před lety byla nekuřácká hospoda či restaurace odsouzena ke krachu, dnes stále více zákazníků nekuřácké prostory vyžaduje. Restaurace La Puerta del Mexico má dvě patra, ve sklepě se nekouří, v přízemí ano. Se stále rostoucím počtem nekuřáckých restaurací se stal Vránův podnik oblíbeným místem kuřáků, kteří se chtějí dobře najíst. „Kuřáků tedy chodí hodně, protože kvalitní restaurace bývají většinou nekuřácké, a kuřáci proto v tu chvíli volí nás,“ vysvětluje.
„Kuřáků tedy chodí hodně, protože kvalitní restaurace bývají většinou nekuřácké a kuřáci proto v tu chvíli volí nás.“
Na závěr zamíříme do jihlavské Plzeňské pivnice. Je to ten typ hospody, na které už dopadl tvrdě zákon o EET. Většina podobných podniků musela zavřít. Chodí tam lidi především na panáka, pivo a zakouřit si. V podniku je při pátku plno. „Ať jdou všichni do p....e,“ rozčiluje se hospodský. „To je nápad, lidí bude míň,“ nalévá zatím panáka vodky pánovi u baru. „To bude skvělý, až budou chodit všichni hulit ven a tam budou chodit děti ze školy,“ dává najevo svůj nesouhlas.
Předpovídá, že kuřáci se patrně svého zlozvyku nezbaví a budou tím obtěžovat lidi na ulicích. „Dělám hospodskýho už dvacet let a vybral jsem si to,“ postaví mi na bar objednané malé pivo. Když chci zaplatit, vystaví mi účtenku EET na osmnáct korun. „A tohle je taky pěkná blbost,“ uzavře povídání hospodský.
