Jako Češi na velkou příležitost teprve čekáme. Vezměme si příklad z Izraele, říká Pavel Smutný

Jan Januš

Evropa by si měla v právě začínajícím roce 2021 i v letech dalších vzít příklad z Izraele a podle jeho současného vzoru navázat partnerství s arabskými státy, navrhuje v rozhovoru pro INFO.CZ Pavel Smutný, president Česko-izraelské smíšené obchodní komory a společník advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. „Izrael neředí hodnotové věci, neustupuje. Identita, její vytvoření a deklarace má zásadní hodnotu, a to i pro její odpůrce,“ říká s tím, že Izrael je zrcadlem Evropy, a tak je s ním nutné pracovat. Češi podle něj stále hledají svou příležitost, ale i jejich národní sebevědomí se postupně vyvíjí. „Vidím kolem sebe spoustu velmi talentovaných lidí, kterým není lhostejné, kde a jak žijeme.“ A návod nabízí rovněž pro Evropskou unii: „Měli bychom se tak pokusit o lepší, skutečně rovnocenný dialog mezi evropským Východem a Západem. Víme totiž něco, co oni nevědí a naopak. Třeba o svobodě a vysoké ceně za její ztrátu či možnostech zničení ekonomiky přehnanými státními zásahy.“

Jaký bude rok 2021 na mezinárodní scéně? Evropská unie do něj vstupuje bez Velké Británie, čelíme pandemii…

Naděje je velice smíšená s obavami. Současné ochromení začíná být svou délkou a neurčitostí vážné, skončit může díky vakcíně. Všude jsou podmínky stejné, opatření mají represivní charakter. Otázkou je, do jaké míry jde o epidemiologii a do jaké o politiku. To zhodnotíme až z odstupu. Cítíme ale strach z neznáma. To, do čeho vplujeme, nebude to, co známe, svět se bude značně lišit. 

Víme, že Česká republika si udržuje určitý odstup od plánů Evropské unie na mimořádný záchranný balík i tzv. Zelenou dohodu (Green Deal). Může to být obezřetné, ale zároveň nás to dostává trochu mimo, nejsme hybateli dění. Region není ani zdaleka jednotný a není ani v dobré kondici. Samotným odmítáním určité vize, která je vnucována velkými zeměmi, se však také nikam dál neposuneme. U některých lidí se tak v poslední době objevuje obrovské nadšení z maďarského premiéra Viktora Orbána, ale on sám nepřináší nové vize do budoucnosti, jen jakési oživení minulosti.

Střední Evropa pořád hraje druhé housle a ostatní to tak i vnímají. Měli bychom se tak pokusit o lepší, skutečně rovnocenný dialog mezi evropským Východem a Západem. Víme totiž něco, co oni nevědí a naopak. Třeba o svobodě a vysoké ceně za její ztrátu či možnostech zničení ekonomiky přehnanými státními zásahy. Na Západě ale mají samozřejmě daleko rozvinutější systémy, vyzkoušené delším časem. Je škoda, že právě z tohoto možného průniku nevznikla žádná nová evropská myšlenka. 

Bývalé koloniální mocnosti si ale rovněž musí ujasnit novou politiku vůči Africe a Střednímu východu. Svět se opět zmenšil, tyto regiony jsou našimi faktickými sousedy a jsou pro nás nepostradatelné. Evropa musí podnikat záchranné akce, ať již se týkají ekologie, vody, vzdělanosti či farmacie, jinak to starý kontinent během 20 či 30 let dostihne. Lídři by se měli rovněž snažit podporovat ekonomickou konkurenceschopnost Evropy, zvlášť když vidíme souboj USA a Číny, který dnes představuje velkou hrozbu.

Pět právních úkolů pro rok 2021: Potřebujeme nové antipandemické, krizové, volební, dluhové a procesní právo. Chystané novely nás nevytrhnou

sinfin.digital