Kdo bude těžit z krize? Je tady Babiš, a pak strany, které tu minulou nezvládly, míní Císař

HalfPageAd-1

Vratislav Dostál

20. 05. 2020 • 17:40

Politolog Ondřej Císař upozorňuje, že tím, kdo bude profitovat z případné ekonomické krize, může být opět premiér Babiš. „Někteří voliči to budou srovnávat s tím, jak zvládly minulou ekonomickou krizi pravicové vlády. Jednoduše si řeknou: je tady Babiš a pak strany, které už jednu krizi nezvládly,“ vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ, ve kterém jsme s ním hovořili o reakci Česka na koronavirus, dopadech pandemie a strategii Andreje Babiše.

Mobile-rectangle-3

Na přelomu týdne skončil nouzový stav. Čím ses během těch 66 dní zabýval?

Jako všichni jsem se musel přizpůsobit nové situaci, což v mém případě znamenalo převést veškerou komunikaci a výuku do nové formy a pracovní povinnosti skloubit v rámci obývacího pokoje s těmi rodinnými. Rozdíl mezi domovem a prací se tak dokonale vymazal. Jak jsem někde řekl a docela se to ujalo, společnost se na chvíli zpomalila, ale naše obýváky se zrychlily.

Vedle toho jsem začal pracovat na přípravě nových projektů, které se týkají kolektivních a politických reakcí na krize, ať už na současnou koronavirovou, nebo ty potenciálně se blížící, jako je klimatická krize. Jeden návrh projektu byl již dokončen pod názvem, který parafrázuje slavnou skladbu Queen s Davidem Bowiem „Under Pressure“. Na druhém spolupracuji s Centrem pokročilých studií při univerzitě v chorvatské Rijece, který nese jednoduchý název „Klima se mění“.

Co nám ukázala koronavirová krize o kondici a stavu české politiky?

Na závěry je ještě brzo. Nemáme k dispozici plnou škálu efektů, ke kterým to pravděpodobně povede, mnoho z nich se projeví s určitým zpožděním. Typicky třeba ekonomická recese, která nás nejspíš čeká. A z minulých výzkumů víme, že zvýšená nezaměstnanost a ekonomická nejistota, která bývá jejím projevem, vedou lidi k chování, jež se povětšinou zaměřuje na řešení bezprostředních problémů souvisejících s otázkami materiálního zajištění.

Může se stát, že otázky, které byly ve veřejném prostoru tematizovány v posledních letech, jako je třeba střet zájmů premiéra Babiše, protesty Milionu chvilek pro demokracii nebo vláda práva, budou během krize upozaděny. Budou zde zkrátka bezprostředně naléhavější otázky, kterými se bude společnost i politici zabývat. To by byla jedna část odpovědi.

Ta druhá by se nejspíš týkala míry propojenosti a provázanosti našeho globalizovaného světa a jeho křehkosti. Ukázalo se, že tato vnější událost, jejíž závažnost jsme nechtěli dlouho přijmout, dokázala prakticky ze dne na den téměř zastavit chod společnosti. A to v míře, kterou si předtím málokdo uměl představit. Pohyb osob, turismus, obecně cestování či letecká doprava přestaly de facto existovat.

A jak podle tebe tváří v tvář této hrozbě obstála politická reprezentace?

Pokud bychom mluvili o české politické reprezentaci, tak si myslím, že v krátkodobém horizontu reagovala adekvátně, s těmi možnostmi, které měla a ty byly omezené. V první chvíli, kdy nikdo moc nevěděl, co čekat, tak se snažila poučit ze zkušenosti zemí, které čelily koronaviru před námi. Nyní buduje infrastrukturu, na mysli mám chytrou karanténu a další opatření, která mají nahradit plošné restrikce. A uvidíme, jak se dokážeme vypořádat s případnou druhou vlnou pandemie.

Ondřej Císař

Přednáší na Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde garantuje postgraduální studium sociologie. Je šéfredaktorem české edice Sociologického časopisu/Czech Sociological Review, který je vydáván Sociologickým ústavem Akademie věd. Výzkumně působil na Columbia University v New Yorku, University of California v Irvine, Scuola Normale Superiore ve Florencii a na Central European University v Budapešti. Zabývá se proměnami demokracie, sociálními hnutími a politickou mobilizací. Je autorem nebo spoluautorem několika monografií a řady domácích i zahraničních odborných statí.

Někteří kritici vládě nicméně vyčítali značnou míru improvizace a chaotičnosti. Někdy to působilo až komicky, jak si někteří aktéři prakticky ve stejný čas protiřečili…

Lidé v rozhodovacích pozicích byli postaveni před úplně novou situaci. Je tudíž pochopitelná jistá míra improvizace. Současně to ale hodně souvisí s politickým stylem premiéra, který je založen na přímé a nezprostředkované komunikaci. Vystupuje velmi často, objevuje se neustále v médiích nebo na sociálních sítích a mnohdy to skoro jistě dělá ve chvílích, kdy není dojednaná společná pozice celé vlády. Pak se může stát, že říká každý něco jiného.

V takovou chvíli zkrátka neexistuje koherentní pozice, kterou by sdíleli všichni vládní aktéři. Nesouvisí to ale tolik s koronavirovou krizí, nýbrž s proměnou vládnutí a politické komunikace, což navíc není typické pouze pro Českou republiku.

A faktem je, že Andrej Babiš tuto strategii používá už dlouho – mikromanagement, medializaci řešení nebo zdánlivých řešení konkrétních problémů, které může pak komunikovat napřímo, například rovnou s protestujícími před Úřadem vlády nebo programátory během hackathonu, o čemž zase referují média. Během krize pokračoval stejně – osobní návštěva skladu s potravinami nebo vítání letadla s rouškami spadají přesně do této kategorie. To je věc, kterou by nejspíš nikdo z jeho předchůdců takto nedělal.

Co muselo snad každého pozorovatele zaujmout, je podstatně intenzivnější volání po expertech, po expertním vědění. Politici jako by se chvílemi až schovávali a alibisticky vymlouvali: my o ničem nerozhodujeme, to epidemiologové. Co si o tom myslíš?

Pokud si představím situaci, že čelíme nějaké výzvě nebo hrozbě, které vůbec nerozumíme, a současně máme aspoň nějaký typ expertízy, na kterou se lze spolehnout, tak bych řekl, že šlo o autentickou reakci. Je pravda, že nám toho stát příliš neříká o datech, se kterými pracuje. Ale třeba rozhovor místopředsedy vlády Jana Hamáčka pro INFO.CZ z minulého týdne potvrdil, že vláda využila data z Itálie a pracovala s několika modely vývoje.

Obecně ovšem platí, že vztah expertního vědění a politického rozhodování je komplexní. Nelze jednoduše říct, že by expertní vědění vedlo politiku, mnohdy je to spíše naopak. Expertíza často slouží jako nástroj, který má voliče přesvědčit o tom, že je daná pozice podpořena odborným stanoviskem. Typicky to vidíme nyní v otázce, zda budeme restrikce rozvolňovat rychle, anebo postupně. Týká se to ale všeho, teď se třeba do veřejného prostoru vrací debata o využívání jaderné energie. I tam se často objevují expertní stanoviska, s nimiž se pracuje ve veřejné debatě. Jenomže třeba jaderný expert, který se zaměřuje na technická řešení, zpravidla nevidí společenský nebo politický kontext rozhodnutí o budování nových jaderných bloků.

Další věc: chvílemi, aspoň zpočátku krize, jsme slýchali apely, aby celá společnost „tahala za jeden provaz“ a že „teď není čas na politiku“. Jak podle tebe v dané situaci obstála opozice?

Ve chvíli ohrožení měla většina pocit, že bychom měli za jeden provaz opravdu táhnout. Nikdo nestál o to, co se stalo v Itálii a později v USA, tedy že se tam v některých oblastech zahltil zdravotnický systém. V takové chvíli by se navíc opozici nejspíš ani nevyplácelo zaujímat nějaká kritická stanoviska, snažit se na tom uhrát politické body. Bylo by to snadno sestřelitelné. Po jisté době si ale našla zase svoji polohu, začala upozorňovat na netransparentní nákupy roušek, na snahy využít situace a změnit zákon o veřejných zakázkách a podobně.

Někteří pozorovatelé se pozastavovali nad tím, s jakou samozřejmostí nebo lehkostí lidé přijali omezení základních lidských práv, jako je svoboda shromažďování, pohybu, podnikání. Objevovaly se úvahy, nakolik je demokracie v podobných krizových chvílích překážkou, ostatně kdysi na INFO.CZ v jiné souvislosti takto mluvil i Roman Prymula, který teď měl zásadní roli…

Jistě, to je nebezpečný postoj, navíc se ukazuje, že to není pravda. Lze přece jednoznačně doložit, že řada zemí, které na koronavir reagovaly efektivně, jsou demokratické. Zmínit mohu naše sousedy Slovensko, Rakousko, koneckonců i nás samotné. Existují výzkumy, které dokazují, že právě proto, že mají demokratické režimy otevřené komunikační kanály, tak dokážou efektivně zvládat krizové situace a reagovat rychle, což se v této krizi ukázalo jako asi to stěžejní. Otázkou pak zůstává, co vysvětluje variaci v reakcích uvnitř skupiny demokratických zemí. Ta může asi souviset s uspořádáním institucí, schopností učit se od dříve nakažených zemí nebo s politickou situací, ale to nyní přesně nevíme. Na systematické komparativní studie je brzy.

Nemám dojem, že by tady někdo zásadně zpochybňoval demokratické uspořádání. Všechna opatření byla přijata jako dočasná, od začátku se tak o všech mluví, ostatně v těchto dnech se začínají rozvolňovat. Nezdá se mi, že jsou demokratické instituce kvůli krizi u nás v bezprostředním ohrožení, naopak se ukázalo, že fungují.

Jistě platí, že krizi někteří velcí i méně velcí hráči budou chtít využít například k novým investičním strategiím nebo se budou snažit chránit své ekonomické zájmy v bezprostředním ohrožení, nebo tlačit stát ke vstřícným krokům. V tom mohou narážet na zájmy občanů. Výsledek takových konfliktů pak záleží i na schopnosti občanské společnosti mobilizovat se. V této souvislosti se mluví o omezení shromažďovacího práva, tedy že se ještě nějaký čas nebude možné scházet ve velkých davech, což se netýká pouze letních hudebních festivalů, ale také například pořádání velkých demonstrací – jako byly ty v minulém roce.

I tak to nemusí znamenat umlčení kolektivního jednání. Pokud bude třeba, organizátoři přijdou s nějakým inovativním řešením, viděli jsme to už u nás i v zahraničí, viz slavná izraelská demonstrace, kde se lidé sešli a dodržovali přitom sociální distanc. Myslím, že i v takovém režimu by se na Letnou vešlo vcelku hodně lidí. Existují také on-linové strategie. Společnost se dokáže adaptovat a žádné takové opatření nemůže trvat do nekonečna.

A pak je tady další efekt: prakticky všechny vládní strany v Evropě během krize posílily…

Jedná se o popsaný efekt růstu podpory politiků v exekutivních pozicích v době ohrožení. Ve chvílích ohrožení se populace přimyká ke svým reprezentantům. Z toho plyne, že taková podpora může být okamžitá, ale také nestabilní. Připomeňme G. W. Bushe v USA, jehož podpora se po 11. září 2001 okamžitě z 51 vyhoupla na 90 procent, aby se v průběhu roku 2003 dostala na původní úroveň. A za dalších pět let byl na 25 procentech.

Je třeba ale také říct, že – pokud jde o českou politiku – krize podporu jednotlivým politickým stranám zatím nezměnila nějak radikálně. ANO, zdá se, trochu posílilo.

Já s jistou nadsázkou už několik let říkám, že ať se stane cokoli, jediný, kdo posílí, je Andrej Babiš.

Někdy se zdůrazňuje, že třeba rakouská politická reprezentace na krizi reagovala umírněněji, byla víc koherentní ve svých vyjádřeních, navíc nepoužívala podobně jako ta česká válečný slovník. To může být pravda, jenomže český volič si nevybírá mezi Andrejem Babišem a kancléřem Sebastianem Kurzem. Volič vybírá z alternativ, které má k dispozici v České republice.

A tady prostě platí, že obě velké alternativy, které byly k dispozici v minulosti, tím myslím ODS a ČSSD, u voličů Babiše – a víme to z výzkumů – důvěru ztratily. V jejich očích šanci dostaly a nenaplnily ji, podle řady voličů zklamaly. A toto je komparativní rámec, na základě kterého se tito lidé rozhodují. Oni srovnávají ANO s ODS nebo s ČSSD, a z tohoto srovnání jim vychází líp Andrej Babiš. V jejich očích má schopnost vést, je kompetentní, má výsledky, navíc mohl těžit z ekonomické konjunktury minulých let.

Teď ale přijde ekonomická krize. Spousta lidí bude řešit ztrátu práce, nižší příjmy, sociální nejistotu…

Tím jsme rozhovor začali. Podstatné je říct, že i tato nová situace může opět pomoct Andreji Babišovi. Neznamená to tedy, že to bude automaticky příležitost pro růst populistických tendencí, jak se již někde můžeme dočíst, i když není jasné, co to vlastně znamená. Dokonce je to tak, že pokud doteď Babiš profitoval z konjunktury, nyní může těžit z toho, že bude viděn jako někdo, kdo bude schopen nejefektivněji zvládnout nové ekonomické výzvy. Někteří voliči to budou totiž srovnávat s tím, jak zvládly minulou ekonomickou krizi pravicové vlády. Jednoduše si řeknou: je tady Babiš a pak strany, které už jednu krizi nezvládly. A pokud Babiš a jeho vláda neudělají nějakou velkou chybu, mají šanci opět velkou část voličů přesvědčit o tom, že to právě oni zvládnou nejlíp.

 

SDÍLET

Billboard-bottom-1