Konec davů v přírodě? Podoba turismu v národních parcích se mění

Uplynulý rok přinesl mnoho změn po celém světě, v Česku je jednou z nich regulace cestovního ruchu v přírodě. Řešit neutěšenou situaci se odhodlaly správy národních parků poté, co byly letos v létě svědky ničení přírody a neukázněného chování ze strany návštěvníků. Těch bylo letos rekordně mnoho a problémy nadměrného turismu i národních parků se tak zvýraznily.

Masový turismus a ochrana přírody jsou jako Severní a Jižní Korea – mohou fungovat vedle sebe, ale ne společně. Turismus s sebou sice přináší mnoho pozitivních faktorů, jenže všeho moc škodí. Chráněná území, která se vyhlašují v unikátních oblastech, přestávají nápor lidí zvládat. Pokud má být tedy situace udržitelná, nedostatky současného systému se musí změnit. První úprava je na stole, návštěvníci nejvíce exponovaných cenných míst Krkonošského národního parku budou zřejmě mít povinnost se registrovat.

Za socialismu, kdy v Československu vznikaly první chráněné krajinné oblasti (CHKO – druhý nejvyšší stupeň ochrany přírody), existovaly dva hlavní důvody k jejich vyhlašování. Primárně to sice byla ochrana a zachování vzácných území, zároveň se však tyto oblasti využívaly k rekreaci. Pro Revoluční odborové hnutí (ROH) se tehdy stavěly chaty i kempy, v horských oblastech docházelo k rozvoji turismu. Podle zákona č. 40 přijatého v roce 1956 tehdy hodnoty přírody „sloužily k poučení, osvěžení a péči o zdraví našeho lidu a tím k dalšímu vzestupu jeho hmotné a kulturní úrovně.“

Už od 50. let ale na sebe začaly zmíněné dvě koncepce narážet. Stavbám sjezdovek ustupovaly lesy, stavbám chat vzácné louky. Přestože tedy komunisté začali s vyhlašováním chráněných území (Krkonošský národní park byl vyhlášen v roce 1963), péče o přírodu stále nebyla dostačující. Po sametové revoluci přišel vzestup podnikání a tento fenomén se podepsal i na přírodě. Cestovní ruch, respektive turismus se stal důležitou součástí české ekonomiky a jejího sektoru služeb.

Počet národních parků (NP – nejvyšší stupeň ochrany přírody), se ale brzy rozrostl. V březnu a červenci roku 1991 byly vyhlášeny NP Šumava a Podyjí, v lednu 2000 NP České Švýcarsko. Jenže problémy v ochraně přírody přetrvávají až do dnešních dnů. A letošní výjimečná sezona na ně upozornila. Krkonošské hory, šumavské lesy a jezera nebo skály v Českém Švýcarsku trpěly vysokým počtem návštěvníků a jejich neukázněným chováním.

Jaké riziko je přijatelné riziko? Souboj titánů rozhoduje o budoucnosti Číny

Odvrácená strana mince

Nejvíce medializovaným případem byla letos Sněžka. „Podle dat ze sčítačů odhadujeme, že v nejvytíženějších letní dnech navštívilo vrchol Sněžky více než deset tisíc osob,“ uvedl Krkonošský národní park (KRNAP) v tiskové zprávě. Návštěvníci nejvyšší české hory se ale chovali neukázněně a vstupovali na nepovolená místa, načež se Správa KRNAP rozhodla reagovat, když v červnu podél cest instalovala ochranné sítě, které měly poškozování přírody zabránit. Posílena byla také strážní služba, během letních prázdnin byl na Sněžce vždy alespoň jeden strážce přírody.

Martin Veselý / MAFRA / Profimedia

Situace podle správy parku byla neudržitelná. Sněžka je nejcennějším územím Krkonoš, na jejím vrcholu se nachází jedinečný alpinský trávník, unikátní mrazové půdy, i vzácné druhy rostlin a ptáků. Tisícihlavé davy přírodu ničily. Po instalaci zábran podél cest se prý situace zlepšila, mluvčí parku Radek Drahný však dodává, že KRNAP chce v usměrňování turismu pokračovat. „Zejména propagací se snažíme směřovat návštěvníky na méně navštěvovaná místa hor,“ uvedl.

Problémy s turisty se nevyhnuly ani Šumavě. „Bohužel je to každý rok stále stejné, lidé nedbají zákazů,“ tvrdí Silvie Havlátková, vedoucí CHKO Šumava, kde se řešily incidenty například v oblasti Královského hvozdu. Právě tam se vyskytuje izolovaná populace tetřeva hlušce o zhruba jen třiceti ptácích. Těžkou zkouškou letos prošla i známá místa šumavského národního parku, jako například pramen Vltavy nebo ledovcová jezera. Na jihozápadě Čech ale o regulaci turismu zatím pouze diskutují a zvažují možnosti. „V obrovské rozlehlosti Šumavy dokážeme návštěvníkům nabídnout tolik prostoru, že nám zatím nikde nevzniká podobná situace jako na Sněžce,“ popsal situaci Jan Dvořák, mluvčí NP Šumava.

Jiný kraj, jiné potíže

Další dva české národní parky (Podyjí a České Švýcarsko) mají menší rozlohu. Problémy, které se tam v souvislosti s návštěvností lidí vyskytují, jsou odlišného rázu. Přetížená bývá především infrastruktura, která je právě vzhledem k velikosti a stáří těchto NP nedostačující pro sezónní nápor cestovatelů. „Větší příliv turistů přinesl i častější porušovaní pravidel chování v národním parku. Na jaře a na podzim, tedy v době, kdy byly zavřené hotely a penziony, jsme měli problém především s motoristy, kteří nedodržovali zákaz vjezdu do národního parku nebo parkovali na nevhodných místech,“ vysvětlil za NP Podyjí David Grossmann.

Rok 2020 byl podle Grossmanna specifický: „Celkově v národním parku také viditelně přibylo odpadků. Na těch nejnavštěvovanějších místech se rozšířil ošlap půdy nebo eroze cest. Do národního parku také častěji museli záchranáři kvůli vážnějším zraněním.“ Podobně se vyjádřil i zástupce NP České Švýcarsko Tomáš Salov, který dodal, že jeho kolegové vývoj situace ohledně vysoké návštěvnosti z posledních let bedlivě sledují. „Vysoké počty návštěvníků se však odrážejí zejména v návštěvnickém komfortu, nedostatečném pocitu soukromí a prožitku z přírody, ve znečištění okolí cest a v dlouhých čekacích dobách na služby.“

První světovou válku přerušilo vánoční příměří. V koncentrácích pak stavěli místo šibenic stromečky

Statistika není nuda

Co ukazují čísla? Obecný růst turismu lze v posledních několika letech pozorovat v domácím i zahraničním prostředí. Například z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) vyplývá, že počet osob, které využily ubytovacích zařízení, se v ČR kontinuálně zvyšuje od roku 2009. Zatímco tehdy šlo o necelých 12 milionů lidí, v roce 2019 udává statistika téměř 22 milionů. Cestovní ruch v roce 2018 tvořil necelá 3 % českého HDP a zaměstnával přes 240 tisíc osob, přičemž finanční přínos z turismu na našem území se zvyšuje nepřetržitě od roku 2011.

Konkrétní čísla ale poskytují také národní parky. A právě tam se lámou rekordy. Například Krkonoše patří mezi turisticky nejzatíženější národní parky v Evropě, v roce 2018 šlo o 3 786 575 lidí. „Nejnovější čísla ukazují, že návštěvnost Krkonoš rozhodně neklesá, evidentní je, že největším magnetem regionu je národní park. Zatímco celková návštěvnost Krkonoš narostla o pět procent, nárůst popularity národního parku je dvojnásobný,“ řekl ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch s tím, že roste především návštěvnost domácích turistů. Trend cestování českých občanů po vlastní zemi ještě více zvýraznil letošní rok, kdy se kvůli koronaviru mnoho Čechů rozhodlo strávit léto „doma“. Podle červencového průzkumu agentury NMS Market Research se jednalo o 60 % obyvatel Česka, vloni to bylo 45 %.

Vyšší návštěvnost tradičně každým rokem hlásí také Šumava. „Obecně se dá říct, že celková návštěvnost za letošních 10 měsíců je na stejné úrovni jako návštěvnost celého roku 2019,“ hodnotí sezónu s téměř dvěma miliony turistů vedoucí Informační a strážní služby NP Šumava Adam Diviš. V NP Podyjí odhadují meziroční nárůst o třetinu, v Českém Švýcarsku zase pozorují dvojnásobnou návštěvnost v porovnání s rokem 2009. „Neroste však všude rovnoměrně. Nejvyšší počty turistů jsme zaznamenali na Pravčické bráně (až 3000 lidí denně) a v soutěskách Kamenice,“ doplnil statistiku mluvčí nejmladšího NP Salov.

Řešení se hledá

Takzvaná bodová návštěvnost, kterou zmínil zástupce Českého Švýcarska, je důležitým faktorem rostoucích čísel. Masy turistů se soustředí na nejznámější místa národních parků, jenže právě taková místa často bývají z hlediska hodnoty přírody těmi nejcennějšími. Nejde tu jen o zachování vzácné krajiny. „Na ‚profláklých místech dochází k naprosté devalvaci zážitku. Člověk není nadšený z toho, když se musí prodírat davy lidí,“ říká pro Lidové noviny předseda klubu českých turistů Vratislav Chvátal. Jeho organizace prý problémy turismu vnímá již delší dobu a návrhy prvních regulací uvítala.

O jaká omezení se tedy jedná? Na nejvytíženějších místech národních parků plánuje Ministerstvo životního prostředí vyzkoušet povinný rezervační systém, který by měl životnímu prostředí ulevit. Způsob provedení ještě čeká na upřesnění, jednou z možností by mohlo být zavedení bezplatných časových vstupenek, tedy rezervaci na konkrétní místo a určitý datum a čas. Při naplnění dané kapacity by se přístup dalším návštěvníkům uzavřel. Nápor turistů se tak lépe rozloží v čase a prostoru. 


Resort ministra Richarda Brabce (ANO) se na regulaci s národními parky dohodl v červnu, impuls ke změně prý vyšel přímo od jejich zástupců. „Shodli jsme se, že to vyzkoušíme, průkopníkem bude Krkonošský park. Turisté si dopředu objednají vstup a budou vědět, že je po cestě čeká jen omezený počet lidí“ popsal před časem pro MF Dnes Brabec, podle kterého je regulace v zájmu přírody, turistů i obcí. Pilotní projekt se v Česku plánuje třeba pro návštěvu pramene Labe nebo Sněžky, posléze by se mohl rozšířit i do jiných koutů země. Provedení se pravděpodobně bude lišit podle lokality, kontrolovat rezervace se může třeba pomocí QR kódu, namátkových kontrol, nebo turniketu.

Omluvíme se opicím, že jsme slezli ze stromu? Woke kultura je slepou větví evoluce

Bohatá příroda a chudé parky

Ve světě je povinná registrace běžnou věcí, často je turismus regulován také zpoplatněním. Například za vstup do polského NP v Krkonoších (Karkonoski Park Narodowy) se platí již od roku 1994. V Česku to zatím není na pořadu dne. „Časová vstupenka je pokus, jak začít regulovat. Podle toho, jak zafunguje, budeme chystat další kroky,“ vysvětluje ministr. Pouhá rezervace na rozdíl od placené vstupenky nevyžaduje změnu legislativy.

Správci národních parků se však shodují, že o další budoucnosti je potřeba diskutovat. Vstupné by navíc ochráncům přírody přineslo také potřebné peníze. „Nechali jsme si udělat socioekonomický průzkum, ze kterého vzešlo, že více než polovina dotazovaných lidí by s nějakou formou vstupného či příspěvku souhlasila,“ nechal se slyšet zástupce KRNAPU Drahný. Poplatky v přírodě jsou dnes v Česku jen okrajovou záležitostí, zpoplatněno je třeba splouvání části Vltavy, platební automaty zaváděl i zámecký park v Lednici. Také za některé jedinečné akce s průvodci se v NP platí.

S rozšířením míst s poplatkem už ale Klub českých turistů nesouhlasí. „V odůvodněných případech tomu rozumím, nicméně v našem prostředí to není příliš populární téma. V případě lednicko-valtických zahrad jsme byli jednoznačně proti. Jsme si vědomi, že jednou k tomu i u nás dospějeme, ale změna musí být postupná,“ tvrdí předseda Chvátal. Kastelánka zámku v Lednici Ivana Holásková měla na problematiku jiný pohled. „Kromě finančního přínosu si lidé po zaplacení vstupného snad více uvědomí význam areálu a podle toho se také budou chovat,“ uvedla v minulosti pro iDnes.cz.

A právě o počet a chování návštěvníků jde i v případě národních parků. Nově vzniklé příjmy by navíc mohly kompenzovat ztráty kvůli suchu a kůrovci. Národní parky jsou u nás totiž financovány především z prodeje dřeva, jehož cena v posledních letech klesala. Například KRNAP se v roce 2019 musel vyrovnat se snížením výnosů z prodeje dřeva o 184 milionů korun. Značnou část rozpočtu tvoří prodej dřeva také na Šumavě. Výpadky příjmů pak ale nutí správy NP kácet stromy a hospodařit na větším území. Takový přístup ale naráží na hlavní smysl chráněných území – zachovat panenskou přírodu, a pokud možno do ní nezasahovat.

Zachovat přírodu, změnit systém

V polských Krkonoších vstupné přináší do kasy správy NP 30 milionů korun ročně, což by rány českého NP nezacelilo. Je tak otázkou, zda je v Česku správně nastavený systém financování národních parků, jejich možnosti regulace turismu se totiž často odvíjí právě od peněz. Například počet strážců přírody by se v případě bohatšího rozpočtu mohl zvýšit, čímž by se zamezilo častému porušování pravidel ze strany návštěvníků.

KRNAP momentálně zaměstnává 18 profesionálních strážců přírody, což v poměru k rozloze parku znamená, že jeden strážce má na starost téměř 21,5 km2. V menším Podyjí mají strážce jen čtyři, a přestože se na strážní službě se podílí i ostatní zaměstnanci NP, mluvčí Grossmann přiznává, že ve vytížených obdobích a s nárůstem turistů nedokážou strážci pokrýt potřeby celého území. 

V dalším usměrňování turistů by kromě navýšení počtu strážců mohly pomoci také vyšší pokuty. S těmi právě letos národní parky začaly, ačkoli dosud přestupky řešily hlavně domluvou nebo pokáráním ve výši stovek korun. Jenže to se ukázalo jako neúčinné. KRNAP nyní rozdává maximální možné pokuty podle zákona, což činí až sto tisíc. Za zakázané koupání v ledovcových jezerech na Šumavě můžete zaplatit deset tisíc, v Podyjí na pokutách každý měsíc vyberou více než dva tisíce korun.

"Divný" rok 2020 přinesl kromě koronaviru i hlad. Vyhlídky na zlepšení nejsou optimistické

Turistika v souladu s přírodou

Proměnit by se mohl i samotný způsob cestování. Podle ředitele agentury Czech Tourism Jana Hergeta je nutné cestovní ruch řídit a usměrňovat tak, aby z něj měli benefity místní. „Turisté umožňují kvalitnější život i pro místní, ať už kulturní nabídkou, restauracemi nebo třeba udržením venkovského obchodu,“ říká Herget ve vysílání Českého rozhlasu Plus a jako vzor zmiňuje Velkou Británii, kde se různé regulace turismu osvědčily. 

Potenciál skrývá také tzv. ekologická turistika, kdy si člověk zaplatí prohlídku národního parku s akreditovaným průvodcem. Ten jej zavede i do odlehlých a ostatním nepřístupných míst, zodpovídá však za slušné chování všech členů výpravy. V NP Šumava se takový program jmenuje „Průvodci divočinou“ a letos jej využila více než tisícovka zájemců.

Kromě jiného se národní parky a české CHKO snaží návštěvníky rozptýlit i na méně známá místa chráněných území. V Českém Švýcarsku je ve hře například vytvoření systému, který by návštěvníky informoval o míře zatížení jednotlivých podoblastí NP a umožnil jim lepší plánování návštěvy. Pomoci můžou i stavby typu stezek v korunách stromů, kam se část turistů přesune s cílem poznat přírodu netradičně. 

Klub Českých turistů propaguje turistické chaty, KRNAP se zase snaží popularizovat méně známé lokality. „V rámci projektu Neznámé Krkonoše ukazujeme lidem krásná místa v nižších polohách,“ uvedl mluvčí nejstaršího NP Drahný. A snaží se i agentura Czech Tourism, letos například vytvořila přehled 42 dosud neobjevených skvostů Česka na portálu Kudy z nudy. „Jde o to vytvořit lidem program, který budou chtít zažít,“ uzavírá předseda KČT Vratislav Chvátal.

SDÍLET
sinfin.digital