ČESKÁ JUSTICE | Obžaloba v brněnské korupční kauze Stoka od začátku spoléhá na postavu podnikatele Samana El-Talabaniho. Ten se stal nejen v této kauze spolupracujícím obviněným. Jenže jak vyplývá ze zjištění serveru Česká justice, El-Talabani patřil ve třech případech, kterými prochází, mezi osoby, jež se pohybovaly v nejvyšším patře podezřelých. Jeho svědectví proto lze spíše než za občanskou statečnost považovat za pokus vyhnout se dlouhému vězení. Dokazují to výslechy podezřelých i rozsudek v kauze, v níž byl El-Talabani organizátorem trestné činnosti a příjemcem obřích odpočtů DPH.
Stal se klíčovou postavou Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Bez něj bychom nejspíš nikdy neslyšeli o brněnské korupční kauze Stoka, která vznikla na základě jeho hovorů s detektivy a žalobcem Radkem Mezlíkem. O úplatcích v Brně se podnikatel iráckého původu Saman El-Talabani rozmluvil v době, kdy mu hrozil vysoký trest za jinou kriminální činnost.
El-Talabani je známou postavou brněnské šedé zóny a v červnu byl odsouzen ke čtyřem letům vězení v kauze rozsáhlých podvodů, přestože byl jednou ze dvou klíčových postav a organizátorů rozsáhlých podvodů s DPH. „Bílí koně“ v této kauze si přitom vyslechli tresty ve výši sedmi let. Ve prospěch El-Talabaniho se odvolal žalobce Mezlík, který je přesvědčen, že spolupracující organizátor odešel od soudu s příliš tvrdým verdiktem.
Jak vyplývá z výslechů v této kauze, ale i z odůvodnění rozsudku, svědectví El-Talabaniho nelze v žádném případě považovat za projev občanské statečnosti, ale pouze za snahu vyhnout se velmi dlouhému pobytu za mřížemi. El-Talabani totiž ve všech třech vyšetřovaných brněnských top kauzách poslední doby – podvodu s DPH, Stoce i Krovu (údajného vynášení informací z policie), figuruje v hierarchii podezřelých na čelních místech. Až nekritické hýčkání tohoto svědka, který rozhodně nebyl pouhým „pěšákem“ ani „bílým koněm“, ale naopak organizátorem celého dění, ze strany státního zastupitelství lze proto velmi stěží pochopit.
Rozhodující vliv El-Talabaniho
Lidé z organizované skupiny, kterou řídili El-Talabani a Hussein Rekhem, se dopouštěli trestné činnosti v období od ledna roku 2008 do konce února 2010 zejména v Brně. „Soustavně dlouhodobě spolupracovali v systému vzájemné podřízenosti a nadřízenosti, se stanovenými funkčními kompetencemi a dělbou činností, a to v úmyslu soustavně a opakovaně vylákávat neoprávněnou výhodu na dani z přidané hodnoty,“ stojí v prvoinstančním rozsudku brněnského krajského soudu.
Za tímto účelem skupina řízená Iráčanem Rekhemem a českým občanem iráckého původu El-Talabanim vytvářela řetězce společností obchodujících se záměrně výrazně nadhodnoceným zbožím, které soud označil za řetězce A a B. Cílem obchodních transakcí nebyl zisk z podnikání, ale pouze navodit před orgány finanční správy takový stav, který povede k dosažení neoprávněné výplaty nadměrného odpočtu DPH správcem daně u poslední společnosti těchto řetězců. Šlo o vývoz zboží do zahraničí a využití zákonného osvobození od DPH. Ovšem v tomto případě ve fatálním rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty, navíc za současného porušení daňové neutrality v rámci obou řetězců.
Saman El-Talabani se podle rozsudku bez jakéhokoliv formálního postavení v uvedených společnostech „přesto faktickým rozhodujícím vlivem podílel na jejich řízení a činnosti“. „Tuto trestnou činnost spolu s Husseinem Rekhemem v uvedené době řídil tím, že trestnou činnost naplánoval a usměrňoval její páchání,“ stojí v rozhodnutí soudu.
El-Talabani přímo řídil činnost Michala Lomjanského a jeho společnosti Looman při účelovém přeprodeji zboží obchodovaného v rámci fakturačního řetězce A. Pak řídil činnost společnosti Finrax s.r.o. při účelovém přeprodeji zboží obchodovaného v rámci fakturačního řetězce B. „Řídil činnost Radka Nováka a jeho společnosti Novra při účelovém přeprodeji zboží obchodovaného v rámci obou fakturačních řetězců. Skutečným smyslem těchto obchodních transakcí bylo vložení dalších článků do fakturačního řetězce za účelem jejich rozšíření a znepřehlednění při případné kontrole,“ konstatoval brněnský soud.
El-Talabani pak v součinnosti s Rekhemem a jeho prostřednictvím koordinoval činnost Michala Lomjanského, jakož i Radka Nováka, s činností obchodního subjektu. Společnost Larnk See dalšího podnikatele Basmana Jazy v rámci účelového fakturačního řetězce A formálně figurovala jako koncový vývozce zboží. El-Talabani pak v součinnosti s Rekhemem a jeho prostřednictvím koordinoval činnost Pavla Ovčarčina a Radka Nováka s činností obchodního subjektu, který v rámci účelového fakturačního řetězce B formálně figuroval jako koncový vývozce zboží. Šlo o společnost tedy Salema R. Ahmada Nord Amstrdam.
„Stanovil a za pomoci dalších obžalovaných realizoval u fakturačního řetězce A posloupnost fiktivních přeprodejů v několika zmiňovaných společnostech, neodpovídající skutečnému fyzickému pohybu obchodovaného zboží, s cílem zneprůhlednit finanční operace, ztížit případné šetření a zastřít skutečný původ tohoto zboží a jeho původní hodnotu,“ lze se dočíst v rozsudku.
El-Talabani také rozhodoval o vytváření účetních dokladů v takto ustavené fiktivní fakturační cestě, včetně pokladních dokladů osvědčujících údajné (ve skutečnosti však neexistující) hotovostní platby za zboží mezi jednotlivými články řetězce.
El-Talabani pak také instruoval osoby zapsané na postu jednatelů společností zapojených do fakturačního řetězce, zejména Radka Nováka a Michala Lomjanského, jak mají účelově vystupovat a vypovídat při jednání před správcem daně při probíhajících daňových kontrolách. Vyplácel jednatelům společností Michalu Lomjanskému, Radku Novákovi a Pavlu Ovčarčinovi sjednanou finanční odměnu a další finance nezbytné pro chod těchto subjektů, včetně nájmu kancelářských prostor, skladů apod.
Prostřednictvím Adama Rujbra pak El-Talabani angažoval Ondřeje Koubka, který následně dále řídil činnost společnosti Amigo Reality a dalších obdobných subjektů na počátku příslušného fakturačního řetězce, kde plnily roli chybějícího článku (tzv. „missing trader“). Jejich prostřednictvím pak bylo znemožněno dohledání původu zboží a zejména zjištění jeho dřívější hodnoty, která byla přitom byla současně těmito subjekty účelově a mnohonásobně navýšena oproti cenám v čase a místě obvyklým. Asi nejklíčovější věta zazněla v konečném odstavci, popisujícím jeho vinu. „Saman El-Talabani byl koncovým příjemcem a beneficientem významné části vylákaných finančních prostředků,“ je zapsáno v rozsudku.
