V Česku se rozhořel nezvyklý spor, který se týká dětí v pěstounské péči. Zástupci některých pěstounských organizací viní úřad ombudsmana z toho, že svým posledním doporučením posílil práva těch, kterým byly děti odebrané. A to může mít údajně v mnoha případech negativní důsledky nejen pro pěstouny, ale zejména pro jejich svěřence.
Celý spor vyvolalo prosincové doporučení zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové, považované za jakýsi návod pro pěstouny, rodiče a nakonec i soudy. Šimůnková v obsáhlém dopise ke kontaktům dítěte v pěstounské péči uvedla, že rodiče a další příbuzní mají ze zákona právo na kontakt s dítětem, ledaže soud nerozhodl jinak. K tomu ale přidala větu, která je hlavním předmětem sporu: „Na podmínkách a četnosti styku dítěte s rodiči i dalšími osobami by se měli primárně dohodnout pěstouni a rodiče. Pokud se tyto strany nemohou dohodnout, jedině soud může o podmínkách a četnosti styku rozhodnout.“
Co je na této větě tak zvláštního, že vyvolala nejen odpor pěstounů, ale dokonce kvůli ní sepsalo Sdružení pěstounských rodin protestní petici? K odpovědi na tuto otázku je třeba pohled na současný systém pěstounské péče v České republice. Pokud se někteří rodiče nemohou (třeba z důvodů nemoci, těžké životní situace, alkoholismu, drogové závislosti, týrání dětí apod.) starat o svoje děti, soud může v zvlášť závažných případech rozhodnout o tom, že děti budou rodičům odebrány a svěřeny pěstounům.
