Otevřít školy až v září? I návrat na dva dny v týdnu je lepší než nic, tvrdí expert

Vratislav Dostál

14. 04. 2020 • 17:00

AKTUALIZOVÁNO: Vláda po zveřejnění tohoto textu rozhodla o postupném uvolnění opatření. Výuka se do července v plném rozsahu neobnoví. Nejdříve se pravidla uvolní pro studenty posledních ročníků VŠ, následně pro studenty posledních ročníků SŠ. ZŠ obnoví provoz jako poslední na konci května a rovněž jen v omezeném režimu.


Měsíc po nuceném uzavření škol se vláda rozhoduje, v jakém režimu budou žáci, studenti a jejich učitelé fungovat v nadcházejících týdnech. Ve veřejném prostoru koluje petice za otevření škol ještě před letními prázdninami, ale i petice za ponechání stávajícího režimu až do září. Podle programového ředitele organizace EDUin Miroslava Hřebeckého je to v danou chvíli především na zvážení epidemiologů, krizového štábu a vlády. „Pak by měl dostat šanci resort školství, aby do toho promítnul odborné aspekty a limity,“ říká Hřebecký v rozhovoru pro INFO.CZ.

Hřebecký má také za to, že by to v konečné fázi mělo být ponecháno na lokální úpravě podmínek dle možností konkrétní školy. „Rozhodnout o aktuální podobě režimu té které školy by měl její ředitel,“ nepochybuje.

A jaké jsou tedy argumenty pro a proti otevření škol ještě před letními prázdninami? „Stranou ponechám ty epidemiologické, které mi nepřísluší posuzovat – jedni hovoří o velkém nebezpečí šíření, druzí o tom, že v každém dětském kolektivu vždy určité tak říkajíc dětské choroby byly a docházelo tak k přirozené prevalenci a následnému získávání protilátek,“ podotýká Hřebecký ještě před tím, než se dostane k samotné odpovědi. Za zásadní faktor nicméně označuje nutnost sociálního kontaktu dětí.

„Většině už se po škole stýská, mnozí to doma ve stísněných podmínkách, někdy i s komplikovanými vztahy nemohou vydržet. Odevzdávat úkoly do virtuálního prostoru nejde neomezeně. Stávajícím přerušením prezenční výuky dramaticky stoupají nerovnosti v přístupu ke vzdělání, s dětmi z nepodnětných rodin se v praxi často nikdo neučí a nijak jim nestrukturuje čas,“ vysvětluje Hřebecký s tím, že mnoho rodin samoživitelů a samoživitelek jen velmi obtížně kloubí dohromady potřebu udržet si práci, vydělávat a ještě s dětmi zajistit učení.

Podle něj to vede k tomu, že v některých dětech narůstá úzkostnost či deprese. „Pokud se školy mají otevřít,“ pokračuje Hřebecký, „určitě by měl být pro starší pedagogy návrat dobrovolný, případně by měli mít možnost získat neschopenku.“ V této souvislosti upozorňuje také na to, že v České republice máme velmi vysoký průměrný věk sboroven. „Dle OECD je 44 procent českých učitelů starších padesáti let,“ zdůrazňuje. Což znamená, že je tady velká část kantorů, kteří spadají do rizikové skupiny.

Podle Hřebeckého by to mělo znamenat, že v případě otevření škol by nutně došlo v kombinaci s dodržením hygienických opatření typu menších skupin k nemožnosti provozovat školu každodenně pro všechny. „Ale i návrat například na dva dny v týdnu na střídačku je mnohem lepší než stávající stav,“ nepochybuje Hřebecký a dodává, že by to pomohlo znovunavázat kontakt učitele s žákem.

„Dětem by takový režim zároveň upevnil aspoň nějaký rytmus a podpořil tak domácí učení,“ vysvětluje programový ředitel EDUinu. A co říká na opačný scénář, po kterém volá část rodičů, tedy že by se školy otevřely až po letních prázdninách? „Pokud by školy zůstaly zavřeny až do září a oznámilo by se to nyní, rázem klesne motivace pro učení na nulu a z dětí ani rodiče, ani učitelé, už nedostanou nic,“ zdůrazňuje Hřebecký.

SDÍLET