Pro nejvíc ohrožené lidi nedělá vláda nic, tvrdí Piráti

Vratislav Dostál

02. 04. 2020 • 15:00

Zatímco vláda řeší, jak pomoci podnikatelům a živnostníkům, na které dopadla opatření proti koronaviru, existuje obrovské množství nízkopříjmových obyvatel, kterým hrozí takřka neřešitelná situace. Ať už jsou to penzisté, matky samoživitelky, lidé s minimální mzdou nebo zaměstnanci některých zavřených provozů. Ti všichni můžou mít problémy s placením nájmů a zajištěním základních životních potřeb. A podle Pirátů právě pro tyto chudobou ohrožené skupiny vláda nedělá prakticky nic. Podrobně jsme o tom hovořili s první místopředsedkyní strany Olgou Richterovou a poslancem Mikulášem Ferjenčíkem.

Nezapomíná vláda na lidi, kteří byli ohroženi chudobou už před tím, než začala pandemická krize?

MIKULÁŠ FERJENČÍK: To je přesně jedna z našich hlavních výhrad vůči postupu vlády. Vláda už slíbila stovky a schválila desítky miliard podpory pro firmy, odpustila odvody OSVČ a připravuje další opatření (často je bohužel musíme opravovat kvůli nedomyšleným parametrům), ale pro nejchudší pracující, lidi kteří pracovali na dohody, nebo přišli o práci ve zkušební době kvůli hrozbě krize, nedělá nic.

Koalice dokonce odmítla odpustit alespoň zdravotní pojištění osobám bez zdanitelných příjmů, což jsme navrhli ve sněmovně, takže spoustě často velmi chudých lidí vzkázala: chcete-li aspoň něco, jděte na úřad a pořiďte si živnosťák, i když podnikat nechcete…

Asi nejohroženější skupinou jsou penzisté. Co by pro ně vláda mohla, anebo měla udělat?

OLGA RICHTEROVÁ: Velmi těžké to mají nejen důchodci starobní, ale i ti invalidní. Představte si životní osudy… Jeden pán mi třeba včera napsal: „Mám druhý stupeň invalidního důchodu ve výši sedm tisíc korun měsíčně a od září roku 2019 jsem začal drobně podnikat. A výdělek z tohoto podnikání jsem měl nanejvýš deset tisíc korun měsíčně. Teď v březnu příjem z podnikání mít nebudu žádný, pouze invalidní důchod. Splním podmínku minimálního příjmu patnáct tisíc korun? A pokud ne, tak jak to řešit? Vyžít pouze ze sedmi tisíc se nedá a bude to sociální problém i pro další OSVČ, kteří jsou na invalidním důchodu kvůli svému zdraví. A výdělek z podnikání mají nízký, přesto jsou rádi, že se ve společnosti uplatňují pracovně alespoň v míře, kdy jim to zdraví dovolí.“ Konec citace.

Invalidních důchodců je celkem 420 tisíc a první stupeň, tedy velmi nízkou podporu, má 190 tisíc osob. Navíc patrně desetitisíce osob jsou „bez výplaty“ – i při takovém poškození zdraví, které je činí plně invalidními, jsou odkázáni na dávky hmotné nouze.

Co s tím?

OLGA RICHTEROVÁ: Jedním z řešení je dát určitou podporu, byť různě odstupňovanou, všem, kteří pracovali a o práci kvůli boji s koronavirem přišli.

Pak jsou zde starobní penzisté. Ty lze rozdělit do několika základních skupin: jinak krizi čelí lidé, kteří žijí v páru, jinak ovdovělí penzisté. Jinak ti, kteří bydlí ve svém, jinak ti, kteří jsou v nájmu. Pak jsou tady lidé odkázaní na sociální služby, lidé, kteří žijí v domovech důchodců apod.

OLGA RICHTEROVÁ: Máme takový odhad, koho se týkají zde rozebírané problémy: Lidí v exekucích a insolvencích je okolo 860 tisíc. Pracujících seniorů 342 tisíc. Lidí v evidenci Úřadu práce asi 230 tisíc. Lidí pracujících na dohody nebo na živnostenský list (a to jako vedlejší činnost) jsou další desetitisíce i mezi lidmi s invalidním důchodem. Pak máme osoby bez zdanitelných příjmů, těch je asi 60 tisíc. Když si vezmeme průzkumy, že téměř čtvrtina domácností v Česku není schopna zaplatit nenadálý výdaj deset tisíc korun, ekonomický dopad koronaviru bude strašlivý na statisíce zdejších domácností.

A co třeba matky samoživitelky, které musí být s dětmi? Řada z nich možná navíc přišla o práci…

OLGA RICHTEROVÁ: Nejde jen o sólo rodiče, desetitisíce rodičů u nás také pracovaly na dohodu. Tito lidé nejen že z naprosté většiny přišli o práci, ale nemají ani žádnou kompenzaci. Ani nárok na ošetřovné. Ačkoliv od určité částky na DPČ odvádějí všechna pojištění.

Šílené je, že paní ministryně práce a sociálních věcí zamítla veškeré návrhy na jejich podporu. Za Piráty jsme například navrhovali dát lidem pracujícím na jednu dohodu poloviční ošetřovné nežli živnostníkům a těm pracujícím na dvě totožnou částku. Jana Maláčová ale vystupovala tvrdě proti i v Senátu, kde náš návrh opětovně předkládal Lukáš Wagenknecht.

No, a uplynulo jenom pět dnů, a začíná do médií říkat, že pro „dohodáře“ musí něco předložit. Všichni tihle lidé jsou v neskutečné nejistotě, mohlo to být už dávno vyřešené. Další věc pak je fungování Úřadu práce, kde zoufale chybí automatizace. Úředníci dělají práci za počítače, systémy nejsou propojené, všechno je složité a byrokratické. Ale stát si to zase zesložitil sám: zhruba šedesát tisíc lidí je bez zdanitelného příjmu.

Navrhli jsme, aby těmto „OBZP“, tedy lidem buď nepravidelně pracujícím na různé smlouvy o dílo, anebo na ty již zmíněné dohody, kteří jsou samoplátci zdravotního pojištění, tak aby jim byla poskytnuta stejná úleva jako OSVČ. Protože je nouze i o tyto přivýdělky, navrhovali jsme, ať jim je odpuštěna platba zdravotního pojištění do srpna 2020. Myslíte si, že to prošlo?

Namísto toho se asi za tisícovku mají přijít zaregistrovat na živnostenský úřad. Ať dají šanci podnikání, to je samozřejmě dobře, ale stejně to je tak absurdní přístup plný děr, že mi to hlava nebere.

Okolo 150 tisíc lidí bere v České republice minimální mzdu, řada z nich je ale doma, mají zavřené provozy, možná zkrácené úvazky. Jak by těmto lidem mohla vláda pomoct?

MIKULÁŠ FERJENČÍK: Jedno z řešení, které nás napadlo – a podrobněji ho zpracoval kolega Tomáš Martínek –, je transformovat slevu na poplatníka na daňový bonus, o něco ji zvýšit a umožnit její vyplacení dopředu například ve třech splátkách po jedenácti tisících korun. Pro ty, kdo se z krize zvednou, by to byla rychlá bezúročná půjčka s minimem administrativy. A pro ty, kdo práci neseženou, jednorázová sociální dávka. Oslovili jsme ministerstvo financí, zatím bez konkrétnější odezvy, ale dost podobně už vláda konstruuje jednorázovou pomoc pro OSVČ.

Speciální skupinou jsou pak lidé v exekucích, anebo ti, kterým exekuce hrozí. Nebudou mít z čeho platit nájmy, ztratí byť minimální jistoty, řada z nich navíc nebude mít kapacity a síly na to, aby aktivně žádali stát o pomoc apod. Co s nimi bude?

OLGA RICHTEROVÁ: Náš kolega Lukáš Kolářík dlouhodobě hledá, jak zlepšit systém exekucí. Aktuálně myslí na současné dlužníky, ale i na ty budoucí. Včera o tom ve sněmovně jednal podvýbor pro exekuce a ochranu spotřebitele. S Piráty navrhujeme, aby se plošně zastavilo nařizování exekucí, dokud sněmovna nepřijme nová pravidla pro přidělování exekucí. Noví dlužníci by se tak již řídili novým systémem. Stejně tak pro lidi v insolvenčním řízení, i podle staré právní úpravy, žádáme možnost přerušení řízení. Ať se kvůli koronaviru nedostanou zase do bodu nula.

A co zaměstnanci ze zavřených provozů? Číšníci, kadeřnice, prodavačky a prodavači. Jak by jim stát mohl pomoct?

MIKULÁŠ FERJENČÍK: Pro ty už stát naštěstí zavedl program kurzarbeitu – hrazení většiny mzdy ze strany státu. Bohužel došlo k několikadennímu zpoždění, které mohlo stát práci až desetitisíce lidí. Jejich zaměstnavatelé ale především potřebují jasný výhled, kdy budou zase moci podnikat.

Obecně vzato: jak všem těmto lidem může stát pomoct? Jaká vidíte systémová opatření, která by mohla předejít jejich finančnímu krachu?

MIKULÁŠ FERJENČÍK: Hlavní je zabránit tomu, aby padli na úplné dno, jen proto, že na ně stát zapomněl. Odklad nájmů je určitě na místě, jen musíme dát pozor na druhotnou platební neschopnost pronajímatelů. Určitě je na místě vyjednávat s bankami a exekutory o pozastavení splátek. A pokud nebudou ochotni domluvit se na kompromisu, nezbude nám, než to řešit zákonem. Zapomenout nesmíme ani na výše zmíněné invalidní a starobní důchodce s nízkými důchody, kteří si přivydělávali třeba na vedlejší živnost a teď jim hrozí naprosto bezvýchodná situace.

SDÍLET