Česká vláda dala letos v říjnu zelenou přípravě první části kanálu Dunaj-Odra-Labe. Vysloužila si tím ostrou kritiku některých ekologů, politiků i vedení Ostravského a Olomouckého kraje, kteří kanál, prosazovaný mimo jiné prezidentem Zemanem, považují za zbytečný a neekologický. Podle archeologa Jaromíra Beneše z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity se ale při přípravě projektu zapomnělo na ještě jednu, velmi důležitou věc. Plánovaná trasa kanálu vede územím, která zcela jistě ukrývá obrovské archeologické bohatství. Případný investor by proto musel počítat nejen s miliardovými vícenáklady na archeologické práce, ale i se zdržením, které by mohlo být pro celý projekt smrtící.
V čem je vlastně území na předpokládané trase kanálu DOL z archeologického hlediska tak cenné?
Hlavním problémem dnes nejsou z archeologického pohledu ani tak koryta řek, většinou již silně zregulovaná, ale široký prostor říčních niv, kudy by měly kanály DOL procházet. Poblíž starých odstavených meandrů a mrtvých ramen jsou trvale zamokřené plochy, obsahující archeologické pozůstatky zaniklých sídlišť od neolitu do novověku. Archeologická tělesa se zde nahromadila v průběhu posledních deseti tisíci let od konce doby ledové. Jsou nenahraditelným archivem poznání naší a evropské minulosti.
Proč je podle vás vlhké prostředí říčních niv pro archeologii obzvlášť cenné, cennější než „suché“ lokality?
Ve vlhkých říčních nivách, přirozeně chráněných staletými záplavami, je v prostředí bez přístupu kyslíku dlouhodobě konzervován důležitý biologický materiál, třeba i dřevěné stavby, který by se na suchých místech zdaleka tak dlouho nezachoval. To, co ukrývají říční nivy, je tak zdrojem jedinečných informací od genetiky po doklady architektury. Když tento archiv vybagrujeme, tento typ paměti navždy ztratíme. A bylo by to kvůli ekonomicky pochybnému projektu s vážnými ekologickými důsledky.
Chápu, že voda konzervuje archeologické nálezy biologického původu. Ovšem kde berete tu jistotu, že právě tady, tedy na plánované trase DOL, se ukrývají ty největší archeologické poklady?
O tom, jak cenným archeologickým nalezištěm jsou říční nivy, máme mnoho důkazů z minulosti i přítomnosti. Namátkou mohu jmenovat objev velkomoravských Mikulčic nebo pravěkých sídlišť v nivě Litovelského Pomoraví. Předně je třeba vysvětlit, že mohutné nánosy říčních niv, které ukrývají podobné nálezy, se začaly vytvářet až v průběhu vrcholného středověku, kdy se díky kolonizaci a budování zemědělské krajiny začal masově splavovat sediment z hor.
A ten pak přikryl pravěká a středověká sídliště?
Ano, nánosy půdy, splavené kvůli lidské činnosti z hor, vytvářely v nivách až několikametrové vrstvy. Příkladem je načervenalá povodňová hlína v nivě Labe. Tyto sedimenty překryly mnohá sídliště, která se zde dříve v okolí řek nacházela, například z římské doby železné. Tyto rozsáhlé zamokřené archeologické plochy jsou tak plné biologických informací, jsou v říční nivě velmi dobře dochovány, jen je díky ochraně niv nevidíme tak často jako jiné archeologické nálezy.Je ve veřejném zájmu, reprezentovaným vědeckým výzkumem a památkovou péčí, tyto podzemní archivy chránit a šetrně využívat.
O jaké konkrétní archeologické bohatství se může konkrétně jednat?
Jedná se o dřevěné stavby, cesty, mosty, stará přístaviště, ale i velmi pestré pozůstatky obydlí a sídlištního materiálu. Kdo by neznal velkomoravský komplex sídlišť v okolí Mikulčic na jižní Moravě. Představte si, že by kolem sídla velkomoravských knížat jezdily desítky nákladních lodí denně! Takovou zemi vážně nechci svým potomkům předat. Jiným příkladem je Borek u Brandýsa nad Labem, kde proběhl v hluboké nivě už v 80. letech minulého století archeologický výzkum, který odhalil v pětimetrové hloubce rozsáhlé zaniklé sídliště z konce doby kamenné (kolem roku 4000 př.n.l.). Jde o sídliště z období, které je archeologicky málo poznané. Dochovalo se zřejmě jen kvůli tomu, že zůstalo v obtížně dostupném prostředí velké říční nivy. Takových sídlišť budou jenom v nivě Labe desítky.
Dobře, já mám ale laickou představu, že vlhké říční nivy představují velmi nestabilní podloží, do kterého když archeolog takzvaně kopne, pohyb země či písku mohou případné archeologické bohatství poškodit stejně jako bagr při stavbě DOL. Nebo to tak není?
Ano, pravda je, že tato zaniklá sídliště, pohřbená v říční nivě, jsou přístupná jen za náročných podmínek. K nim patří stálé čerpání vody, milánské stěny a vybudovaná zázemí pro bioarcheologii, včetně konzervátorských pracovišť. Jinými slovy: průzkum v říčních nivách je náročnější a také pochopitelně dražší než na většině suchých lokalit, přináší ale obecně velmi zajímavé a jinde neopakovatelné výsledky. A to i kvůli dnešním možnostech bioarcheologie. Výzkumem DNA nalezeného biologického materiálu, studiem složení sedimentů, pylových zrn či rozborem dřeva na místě určitého sídliště dokážeme dnes zjistit věci, o kterých se našim předchůdcům ani nesnilo.
