Zemanův vysněný kanál Dunaj-Odra-Labe mohou zastavit archeologové. Vláda asi zapomněla, že by jejich práce stála miliardy a trvala léta

Česká vláda dala letos v říjnu zelenou přípravě první části kanálu Dunaj-Odra-Labe. Vysloužila si tím ostrou kritiku některých ekologů, politiků i vedení Ostravského a Olomouckého kraje, kteří kanál, prosazovaný mimo jiné prezidentem Zemanem, považují za zbytečný a neekologický. Podle archeologa Jaromíra Beneše z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity se ale při přípravě projektu zapomnělo na ještě jednu, velmi důležitou věc. Plánovaná trasa kanálu vede územím, která zcela jistě ukrývá obrovské archeologické bohatství. Případný investor by proto musel počítat nejen s miliardovými vícenáklady na archeologické práce, ale i se zdržením, které by mohlo být pro celý projekt smrtící.

V čem je vlastně území na předpokládané trase kanálu DOL z archeologického hlediska tak cenné?

Hlavním problémem dnes nejsou z archeologického pohledu ani tak koryta řek, většinou již silně zregulovaná, ale široký prostor říčních niv, kudy by měly kanály DOL procházet. Poblíž starých odstavených meandrů a mrtvých ramen jsou trvale zamokřené plochy, obsahující archeologické pozůstatky zaniklých sídlišť od neolitu do novověku. Archeologická tělesa se zde nahromadila v průběhu posledních deseti tisíci let od konce doby ledové. Jsou nenahraditelným archivem poznání naší a evropské minulosti.

Proč je podle vás vlhké prostředí říčních niv pro archeologii obzvlášť cenné, cennější než „suché“ lokality?

Ve vlhkých říčních nivách, přirozeně chráněných staletými záplavami, je v prostředí bez přístupu kyslíku dlouhodobě konzervován důležitý biologický materiál, třeba i dřevěné stavby, který by se na suchých místech zdaleka tak dlouho nezachoval. To, co ukrývají říční nivy, je tak zdrojem jedinečných informací od genetiky po doklady architektury. Když tento archiv vybagrujeme, tento typ paměti navždy ztratíme. A bylo by to kvůli ekonomicky pochybnému projektu s vážnými ekologickými důsledky.

Chápu, že voda konzervuje archeologické nálezy biologického původu. Ovšem kde berete tu jistotu, že právě tady, tedy na plánované trase DOL, se ukrývají ty největší archeologické poklady?

O tom, jak cenným archeologickým nalezištěm jsou říční nivy, máme mnoho důkazů z minulosti i přítomnosti. Namátkou mohu jmenovat objev velkomoravských Mikulčic nebo pravěkých sídlišť v nivě Litovelského Pomoraví. Předně je třeba vysvětlit, že mohutné nánosy říčních niv, které ukrývají podobné nálezy, se začaly vytvářet až v průběhu vrcholného středověku, kdy se díky kolonizaci a budování zemědělské krajiny začal masově splavovat sediment z hor.

A ten pak přikryl pravěká a středověká sídliště?

Ano, nánosy půdy, splavené kvůli lidské činnosti z hor, vytvářely v nivách až několikametrové vrstvy. Příkladem je načervenalá povodňová hlína v nivě Labe. Tyto sedimenty překryly mnohá sídliště, která se zde dříve v okolí řek nacházela, například z římské doby železné. Tyto rozsáhlé zamokřené archeologické plochy jsou tak plné biologických informací, jsou v říční nivě velmi dobře dochovány, jen je díky ochraně niv nevidíme tak často jako jiné archeologické nálezy.Je ve veřejném zájmu, reprezentovaným vědeckým výzkumem a památkovou péčí, tyto podzemní archivy chránit a šetrně využívat.

O jaké konkrétní archeologické bohatství se může konkrétně jednat?

Jedná se o dřevěné stavby, cesty, mosty, stará přístaviště, ale i velmi pestré pozůstatky obydlí a sídlištního materiálu. Kdo by neznal velkomoravský komplex sídlišť v okolí Mikulčic na jižní Moravě. Představte si, že by kolem sídla velkomoravských knížat jezdily desítky nákladních lodí denně! Takovou zemi vážně nechci svým potomkům předat. Jiným příkladem je Borek u Brandýsa nad Labem, kde proběhl v hluboké nivě už v 80. letech minulého století archeologický výzkum, který odhalil v pětimetrové hloubce rozsáhlé zaniklé sídliště z konce doby kamenné (kolem roku 4000 př.n.l.). Jde o sídliště z období, které je archeologicky málo poznané. Dochovalo se zřejmě jen kvůli tomu, že zůstalo v obtížně dostupném prostředí velké říční nivy. Takových sídlišť budou jenom v nivě Labe desítky.

Dobře, já mám ale laickou představu, že vlhké říční nivy představují velmi nestabilní podloží, do kterého když archeolog takzvaně kopne, pohyb země či písku mohou případné archeologické bohatství poškodit stejně jako bagr při stavbě DOL. Nebo to tak není?

Ano, pravda je, že tato zaniklá sídliště, pohřbená v říční nivě, jsou přístupná jen za náročných podmínek. K nim patří stálé čerpání vody, milánské stěny a vybudovaná zázemí pro bioarcheologii, včetně konzervátorských pracovišť. Jinými slovy: průzkum v říčních nivách je náročnější a také pochopitelně dražší než na většině suchých lokalit, přináší ale obecně velmi zajímavé a jinde neopakovatelné výsledky. A to i kvůli dnešním možnostech bioarcheologie. Výzkumem DNA nalezeného biologického materiálu, studiem složení sedimentů, pylových zrn či rozborem dřeva na místě určitého sídliště dokážeme dnes zjistit věci, o kterých se našim předchůdcům ani nesnilo.

Jestli tomu dobře rozumím, tenhle drahý archeologický výzkum v říčních nivách by musel být každopádně proveden ještě předtím, než se do země zakousnou bagry kvůli eventuální stavbě kanálu. Je to tak?

Ano, přesně tak. Pamatuje na to zákon. Vlastnímu archeologickému výzkumu by musel předcházet velmi podrobný zjišťovací průzkum a to v několika různých fázích. Stavba kanálu by tak zcela jistě znamenala i další, miliardové náklady na archeologické práce, které nikdo z navrhovatelů a podporovatelů DOL do projektu vůbec nezapočítal. S vysokou pravděpodobností o této problematice ani nevědí! Přitom jen v případě desetikilometrového úseku dálnice se pohybují náklady na archeologické práce kolem 300 milionů korun. V říčních nivách by to bylo výrazně více.

Já ale v této souvislosti trochu nerozumím tomu, proč vlastně jako archeolog proti kanálu tak brojíte. Vždyť by archeologové přece měli být rádi, že vám díky stavbě spadne do klína obrovské archeologické bohatství a ještě dostanete za výzkum zaplaceno…

Tak jednoduché to není. A to z prostého důvodu. Personální, logistické i technické možnosti české archeologie jsou pochopitelně omezené. I kdybychom úplně všechny české archeology teoreticky nahnali na stavbu kanálu s předpokládanou celkovou délkou takřka 500 kilometrů, stejně by to nestačilo. Pokud bychom chtěli vyloučit, že stavební práce opravdu nepoškodí významné archeologické nálezy minimálně evropského významu, musel by za současných podmínek trvat výzkum v předstihu třeba i desítky let. A to by stavbu mohlo nejen prodražit, ale prakticky i zastavit. S tím ale projektanti kanálu zřejmě nepočítali.

Podle vás je tedy lepší, když se kanál stavět nebude a archeologické nálezy v říčních nivách zůstanou k dispozici nejen pro dnešní, ale i příští generace?

Ano, je to tak. Když budeme archeologické tajemství říčních niv odhalovat při různých příležitostech postupně, o nic nepřijdeme. Pokud ale budeme trvat na ekonomicky a ekologicky pochybném projektu DOL, museli bychom nějakou změnou zákona rezignovat na archeologický průzkum a stavět bez něho. A to v místech, o kterých víme, že ukrývá nesmírně cenné nálezy. Něco podobného si vůbec nedovedu představit. Stát musí chránit jak přírodní bohatství, tak kulturní dědictví. Já pevně doufám, že vládní schválení přípravy části kanálu Dunaj – Odra – Labe bylo jen formální úlitbou dosluhujícímu prezidentovi, který po tomto monstrózním díle z řady důvodů touží. A že problém zmizí s koncem jeho prezidentského mandátu.

Žil jsem dva roky v Nizozemí a musím argumentovat tím, že přece vodní dopravní stavby se budovaly a budují v celé Evropě, například Holandsko, Německo, Francie či Belgie jsou kanály doslova protkané. Těmto státům nevadilo, že přišly o cenné archeologické dědictví?

Ano, při regulaci říčních koryt bylo na přelomu 19. a 20. století zničeno mnoho archeologických nalezišť a přírodních archivů, ale tehdy byla jiná doba. Nikdo o významu říčních niv z hlediska dějin osídlení a archeologie nic moc nevěděl. Náš obor byl tehdy vědou o významných artefaktech a zaniklými sídlišti v trvale zamokřeném prostředí se příliš nezabýval. Při bagrování a narovnávání říčních koryt byly sem a tam zachyceny jen ty nejnápadnější artefakty a to ještě docela náhodou.Příkladem jsou bronzové meče v Labi u Velkých Žernosek. Dnes je ale úplně jiná doba. O říční nivě toho víme z archeologického pohledu nesrovnatelně více než před 100 lety. A podle toho se také změnila legislativa a přístup k budování vodní cest.

Vodní kanály ale přece nejsou jen záležitostí dávné historie, budovaly se v západní Evropě i poměrně nedávno. Nebo ne?

Pokud je řeč o Nizozemí, pak já osobně krátce pobýval v 90. letech v jejich Říšském památkovém institutu v Amersfoortu. Byl jsem tehdy velmi překvapen, jaký systém podpory vodních staveb a dálnic Holanďané mají. Platí tam dodnes zásada, že projektant musí navrhnout takovou trasu stavby, která nejméně poškodí kulturní dědictví, kam patří i archeologie. Holanďané mají skvělou environmentální archeologii. Protože mají vše zamokřené, mají s tím velké zkušenosti.

Dobře, ale to nic nemění na tom, že kromě historických kanálů v Amsterdamu a dalších nizozemských městech je Nizozemí i zemí mnoha moderních, vybetonovaných vodních staveb. Jak to tedy Nizozemci dokázali, když, jak říkáte, zároveň tak chrání své kulturní bohatství?

Ano, je pravda, že se dříve v nivách řek po západní Evropě mohutně stavělo. Muselo toho utéct opravdu hodně. O rozsáhlém podzemním bohatství v nivách řek vědělo tehdy jen pár specialistů. Celé 20. století bylo modernistické, všude se budovalo, porážela se příroda. A teď se ukazuje, že příroda je schopná nám to vše vrátit i s úroky. Ale protkat Evropu další sítí umělých koryt, přístavů a logistických center a přitom zničit doklady o vlastní minulosti, to si jednoduše už nemůžeme dovolit. Stavba DOL, která, doufejme, zůstane jenom na papíře, přichází ve zcela jiné době, než byl průmyslový boom počátku 20. století.

Zároveň ale přece není možné kvůli případným archeologickým nálezům v daleké budoucnosti krajinu v okolí řek úplně zakonzervovat. Nebo ano?

Je třeba si uvědomit, že se zde střetávají dva zásadně odlišné pohledy na svět. Starý modernisticko-inženýrský pohled, který v krajině vidí prostor podnikatelských aktivit, tvorby zisku a ekonomického růstu. Je to svět betonových ploch, přímých linií, svět vlády nad přírodou. Nový pohled na svět je formován poznáním, že soužití s přírodou musí být co nejtěsnější, protože ovládnutí přírody je iluze, jak to zažíváme v nynější pandemii online. Je to svět vědy, pokory, respektu a racionálního využívání krajiny. Svět, který poznává, že ekologické vztahy jsou tím zásadním, co se musí v krajině respektovat. Méně betonu, více informatiky, nanotechnologií, biotechnologií, vyspělé komunikace. A svět přirozených řemesel, kvalitního jídla a živé přírody.

Dobře, ale to pořád není odpověď na otázku, zda kvůli možnostem bioarcheologie máme vytvořit z okolí řek skanzen, jehož případný význam možná odhalí až naši vnuci či pravnuci…

Já ale přece nejsem proti rozumnému a maximálně šetrnému plavebnímu využití našich řek. Dokonce musím prozradit, že můj pražský dědeček, původem z Hradce Králové, byl konstruktérem říčních lodí. K šetrnému a rozumnému využití vodních zdrojů ale kanál DOL určitě nepatří, i podle mnoha ekonomů a odborníků se jedná o ekonomický nesmysl s výrazným škodlivým ekologickým dopadem. Já jsem nastínil představu moderního světa, do kterého podobné megalomanské kanály nepatří. A v takovém světě je i bioarcheologii dobře. Není to totiž o konzervaci minulosti za každou cenu, není to o skanzenech, které nikdo nechce. Je to o prozíravé ochraně biologického bohatství posledních deseti tisíc let. Většina z tohoto bohatství je stále ukryta v říčních nivách pod nánosy středověkého bahna. Taková krajina nám byla svěřena do péče. Nemůžeme ji předat potomkům zničenou.

Vraždu Josefa Toufara a „číhošťský zázrak“ nemůžeme komunistům nikdy odpustit. Pravou tváří 50. let byl knězův mučitel Mácha, nikoliv filmový revizor Anděl

Když jsme otevřeli, všichni se těšili a makali. Teď budou docházet síly, říká Enenkl ze známého brněnského baru 4pokoje

Do Senátu jsem se nedostal kvůli covidu, mí voliči se báli přijít k volbám, říká v Magazínu I Michael Žantovský

SDÍLET
sinfin.digital