Ratajský: Šlachtu považuju za nesoudného a mstivého blba, on mě za rafinovaného zločince

 FOTO: Blesk / Zbyněk Pecák

Jan Hrbáček

25. 07. 2020 • 15:29
Bývalý důstojník Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu podplukovník Michal Ratajský je obviněn z vynášení policejních informací v kauze, která se mimo jiné týká kontroverzního brněnského podnikatele Samanema El-Talabaniho. O celém korupčním případu se mluví hlavně v souvislosti s místními politiky hnutí ANO. Michal Ratajský v rozhovoru pro Českou justici otevřeně popisuje zákulisí kauzy.

Jste označován za jednoho z šéfů zločinecké skupiny, na kterých pracovali lidé kolem bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty. Posléze se detektivové z ÚOOZ přesunuli pod Národní protidrogovou centrálu a pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vás a další lidi pozatýkali. Vyšetřovatelé tvrdí, že jste měli především obchodovat s informacemi z policie. Jak byste tento příběh, jehož jste součástí, popsal v kostce vy?

Z mého pohledu se jedná trapnou a zoufalou pseudokriminální kauzu, primárně vzniklou z osobní msty a angažovanosti některých aktérů na straně orgánů činných v trestním řízení. Konkrétně bývalých kolegů z ÚOOZ. Zmínil jste protidrogovku, musím vás zklamat. Její kmenoví příslušníci se touto kauzou v životě nezabývali a nic o ní neví. Celý případ dělá dnešní Národní centrála proti organizovanému zločinu, jen některé kroky formalizuje, dejme tomu dočasným převedením některých svých pracovníků pod NPC. To je nezpochybnitelný fakt.

Jaký má k této kauze vztah bývalý šéf ÚOOZ, léta v Brně sloužící, Robert Šlachta?

Robert Šlachta se sám o jakousi čistku v Brně na jemu podřízeném útvaru dlouhodobě pokoušel. Až s příchodem dostatečně poddajného, a v té době oddaného vedoucího na expozituře v Brně v roce 2014, se mu konečně podařilo ji realizovat. Co se týká jeho předchozího působení v Brně, tak jsem ho zaregistroval, jako mírně řečeno, svérázného šéfa expozitury Národní protidrogové centrály, který měl na starosti specifický druh trestné činnosti – protidrogovou problematiku.

Šlachta se snažil, jak uměl a pamatuji si, že málokdo zdravě sebevědomý a profesně ambiciózní pod ním vydržel. Jakýmsi superpolicistou se stal až příchodem do Prahy a mediálně podpořeným působením ve vedení ÚOOZ. Takže k dotazu: je to můj bývalý nadřízený, po jehož příchodu jsem ÚOOZ okamžitě rychle a rád opustil, a to vzhledem k jeho metodám řízení a práce, kterým jsme se v době, kdy byl na expozituře protidrogovky v Brně, vysmívali a odmítali jakkoliv akceptovat. Proto nás tolik z Brna odešlo. Znali jsme ho. Mimochodem, poznamenal bych, že odchody se netýkaly jenom Brna, po jeho nástupu do čela ÚOOZ opustilo útvar téměř 200 lidí. Což působí velice výmluvně, v souvislosti s tím, kdy on sám si stýská, že s ním pak během jeho hysterického odchodu na konci ÚOOZ v roce 2016 odešlo lidí jen sedm.

Jakým metodám práce, proč?

No, dříve za vedení Jana Kubiceho jsme se opravdu věnovali daným problematikám a měli ve své činnosti v rámci expozitur či odborů určitou nezávislost, autonomii a samozřejmě také odpovídající zodpovědnost za trestní řízení, která jsme iniciovali a vedli. Toto celé s nástupem Šlachty a jeho loajálních nohsledů skončilo. Ono to celé vychází z osobnostních vlastností Roberta Šlachty, jak jsem měl možnost je poznat a zažít. Naprosto zodpovědně si zde odvažuji tvrdit, že ho považuji za intelektuálně a profesně omezeného nešťastníka, jehož výrazné osobnostní a intelektuální limity se projevovaly v jeho necitlivém a bezohledném působení ve vysoké manažerské policejní funkci ředitele ÚOOZ. Zdůrazňuji, že k tomuto závěru jsem došel již v době mého služebního poměru, nikoliv až dnes či v souvislosti s mým trestním stíháním. Toto je fakt, který tvrdím a stojím si za ním již více než deset let.

Co si pod vašimi tvrzeními máme konkrétně představit?

Vůbec jeho pojetí vnímání policejní práce a projevovaná sociální inteligence či manažerské schopnosti neodpovídaly tomu, na co jsme byli do té doby na ÚOOZ v Brně zvyklí a v jakém prostředí jsme pracovali. Prosazoval striktní velitelské vedení, absolutní míru kontroly nad vším, neexistoval žádný prostor pro vyjádření osobního názoru, nebo nedej bože kritiku. Operativní práce pod ním byla téměř nulová, zato rozjel široké používání odposlechů, medializaci kauz apod.

Pojďme tedy přejít k tomu, z čeho jste byl, původně i s brněnským miliardářem Davidem Rusňákem (zetěm ministryně financí za ANO Aleny Schillerové – pozn. red.), obviněný?

Je to takový zajímavý slepenec. V obvinění, které sepsala policie, jsem obviňován z navádění k nezákonným lustracím v policejních databázích. Což je gró, asi devadesát procent těch trestných činů, respektive přečinů. Vazebně stíhán jsem byl díky třem, tzv. úplatkářským trestným činům, které měly v úhrnné výši dosáhnout asi 14 tisíc korun. V současné době je v této věci obviněno celkem 28 lidí, v drtivé většině dosud bezúhonných. A podstatou celé kauzy jsou právě tyto údajně nezákonné lustrace a případně blokace informátorů. Ty se tedy už netýkají mě, ale jiných lidí, policistů, z nichž jsem některé osobně znal.

Mohl byste tedy popsat konkrétně svou roli v této kauze ze svého pohledu?

Podle spisového materiálu, a v některých médiích akcentované verze, mám být jakousi vůdčí osobou této skupiny – gangu či dokonce mafie v Brně. Byť samotná kvalifikace nějaké činnosti v organizované skupině v obvinění ve skutečnosti není. Je to dáno tím, že jsem se dobře znal s některými z obviněných policistů či dalších osob. Ale ta skupina je tak velká a nesourodá a jsou v ní další různí lidé, známí známých, které ani neznám. Takže je to z mého pohledu taková přefouklá obří bublina.

Ale ke zjišťování interních informací, jak tvrdí vyšetřovatelé, docházelo, nebo podle vás lžou?

Určitě. Ke kontaktu mezi mnou a policisty docházelo, a to jak ve společenské, tak i v pracovní rovině. Aniž bych se chtěl nějak přeceňovat, v některých oblastech jsem měl díky své policejní minulosti a z povahy své činnosti v civilní sféře, přehled o spoustě poznatků či podnětů a domněnek. O ně jsem se pak rád s bývalými kolegy či kamarády podělil. Proč také ne, když to byla jejich práce a měl jsem v ně důvěru. Otázkou ale je, jestli toto lze vůbec kvalifikovat jako trestnou, a už vůbec jako závažnou trestnou činnost.

V jiných podobně konstruovaných kauzách, Vidkun, Beretta, probíhaly poměrně dlouho odposlechy. Vyplývá ze spisového materiálu, se kterými jste se mohli seznámit, že probíhala nějaká podobná operativní činnost? Nebo vaše kauza stojí na úředních záznamech, které se vršily a pak, až jich bylo dost, se „šlo“ pro odposlechy? Nemělo to třeba souvislost s kauzou sebevraždy brněnského ex-detektiva Stanislava Švábenského?

Co se týká odposlechů, tak se domnívám, že jsem v nikým nevypsané soutěži o jejich délku vyhrál. Pochybuji, že v Berettě či Vidkunu zasahovaly orgány činné v trestním řízení do práv a svobod dotčených osob v takové míře jako v kauze spojované s mou osobou. Pokud ano, tak tuto prohru rád přijmu a děsím se toho, z čeho všeho museli být podezřelí ti prověřovaní. Co se týká Stanislava Švábenského, tak mohu potvrdit, že prvotní fázi je v naší kauze zmiňován a jeho tzv. zpověď je prvopočátkem. On nebyl můj kolega, my jsme se v práci ani osobně nikdy nepotkali, setkal jsem se s ním pouze na jedné společenské akci expozitury. Vím, že se mě později snažil kontaktovat, ale měl jsem o něm své pochyby, tak jsem na to nijak nereflektoval.

Před svou sebevraždou natočil video, jehož část byla využitá k zahájení úkonů v trestním řízení vůči mé osobě prostřednictvím ÚOOZ. Takže ano, Švábenský v tom jistou roli hraje. Nicméně v této souvislosti bych zmínil, že právě Robert Šlachta ho ve svých slavných memoárech označuje za nevěrohodnou osobu, neboť ho také osočil.

Jak byly odůvodněny odposlechy ve vaší kauze a jak dlouho trvaly?

Jak jsem již naznačil, otázka odposlechů je velmi zajímavá. Konkrétně v mém případě trvaly neskutečných dva a půl roku s tím, že byly postupně povolovány a prodlužovány celkem čtyřikrát třemi různými soudy. Za své policejní praxe jsem se s něčím takovým nikdy nesetkal. Co se týká zdůvodnění, tak to je kapitola sama o sobě. V doprovodných úředních záznamech jsem mimo jiné označován za riziko pro demokratické zřízení České republiky. Tak asi proto mi později URNA vypáčila dveře.

Byla při povolování odposlechů dodržována takzvaná místní příslušnost?

Dle mého úsudku samozřejmě nebyla, jak bývalo na Šlachtou vedeném ÚOOZ dobrým „špatným“ zvykem. Povoloval to nejdříve Okresní soud v Olomouci, pak dvakrát Krajský soud v Ostravě. A až poté, co přišlo nařízení, že o odposleších mají rozhodovat pouze místně příslušné soudy, tak až poslední odposlech byl povolen v Brně. Byť to předtím nešlo, protože jsem se to dle policejního orgánu mohl dozvědět, neboť Brno je můj pašalík.

Vnímám tu jistou paralelu s tzv. kauzou Nagyová, která položila vládu Petra Nečase…

Samozřejmě tu paralelu tady taky vidím. Proto to tady říkám a musím se tomu smát. Nebo mám spíš plakat?

Proč?

Protože podobné paralely nacházím i v dalších kauzách ÚOOZ. Jako například dle mého názoru v kauze Vidkun v Olomouci. Je fakt, že s detaily nejsem úplně seznámen, ale geneze je naprosto identická. Na základě osobní zášti určité skupiny policistů vůči jiné skupině je tu konstruována jakási závažná trestná činnost. Přitom, co se týká operativní činnosti na té naší nebo spíš mojí pseudoskupině, tak spisový materiál prakticky nic takového neobsahuje. Pouze tisíce hodin povolených odposlechů a sledování respektive v konečném důsledku spíše ani ne hodin, protože jich moc použitelných není. Z klasické detektivní práce je tam čistá nula. Prostě nic. Jen ničím nepodložené a nepotvrzené dedukce.

Vy jste měl podle detektivů shánět nějaké informace pro miliardáře Davida Rusňáka. A měla se na tom podílet i vaše partnerka Tereza Čoupková, která pracovala na Krajském státním zastupitelství v Brně. Jak zní vaše verze příběhu?

Má verze příběhu zní, že je to opět konstrukce, která má působit děsivě a dramaticky. Některé z lustrací jsou dávány do souvislosti s Davidem Rusňákem, ovšem já kategoricky nesouhlasím s tou interpretací zločinnosti těch skutků, které jsou mi kladeny za vinu. Rád bych v této souvislosti poznamenal, že v této věci bylo stíhání Davida Rusňáka, dle mého názoru naprosto oprávněně, podmínečně zastaveno Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci. To znamená, že se z jejich pohledu tedy nejednalo rozhodně o nějakou závažnou trestnou činnost a státní zástupce došel k tomuto rozhodnutí překvapivě rychle. V ostatních věcech státní zástupce tak bystrý úsudek již neprojevil. Partnerka pracovala na Krajském státním zastupitelství a asi rok a půl byla pod bedlivým dozorem orgánů činných v trestním řízení, které se snažily své původní podezření nějakým způsobem potvrdit. A délka úkonů na ní nasazených byla také enormně dlouhá. Ona je v této věci nadále trestně stíhaná stejně jako já už přes tři roky, celé prověřování probíhá již sedmým rokem.

Co tedy měla konkrétně dělat?

Je viněna z toho, že pro mě neoprávněně přistupovala do informačního počítačového systému státního zastupitelství zhruba před deseti lety. Nikoliv tedy v tom dlouhém období prověřování, které policisté intenzivně monitorovali pomocí odposlechů, prostorových odposlechů a sledování.

V souvislosti s vaší kauzou se olomoučtí žalobci prý zajímali i o svého kolegu z Brna, prý ho nechali odposlouchávat. Podobně tomu mělo dle některých zdrojů být i v případě jednoho ze soudců Nejvyššího soudu. Zaslechl jste tyto informace?

Přesné detaily neznám, protože se to týká doby, kdy jsem u policie již nesloužil a informace z policie v takové míře, jak by si přáli moji vyšetřovatelé, jsem rozhodně neměl. Každopádně část spisového materiálu, který se, ale netýká mě, souvisí s případem, které dozorovalo VSZ Olomouc. A ano, došlo tam k nějakému úniku informací, respektive k několika, což je patrné ze spisového materiálu. Vtipné je, že ten jeden konkrétní únik, který souvisí s činností VZS Olomouc tam paradoxně zmiňován a řešen nijak není, ale podrobnější detaily tohoto příběhu neznám. Bohužel, jinak bych vám to tady rád řekl. Co se týká odposlechu na Nejvyšším soudu, tak o tom nic nevím, to bude asi nějaký jiný zapeklitý případ této ikonické tvůrčí skupiny.

Vraťme se k Robertu Šlachtovi, jaké jsou vaše vztahy? Vy jste byl zakladatelem a hybatelem uskupení „Bratři v triku“, které se proti Šlachtovi vymezovalo. Co byli tedy Bratři v triku?

Naše vzájemné vztahy žádné nejsou kromě toho, že já ho dlouhodobě považuji za nesoudného a mstivého blba či posléze za užitečného idiota, zatímco on mě za rafinovaného zločince. Žádný přímý osobní vztah s Robertem Šlachtou jsem nikdy naštěstí neměl, poznal jsem ho pouze jako chorobně ambiciózního velitele brněnské protidrogovky, který se posléze stal mým nejvyšším nadřízeným na ÚOOZ. Co se týká „Bratří v triku“, tak k tomuto subjektu se hrdě hlásím, je to takový původně polorecesistický zájmový veteránský spolek, který jsme dokonce později raději i legitimizovali, neboť jsme již věděli o úporné snaze nás diskreditovat. Zakládal jsem to společně s aktivními a bývalými příslušníky expozitury ÚOOZ v Brně a pravidelně jsme se setkávali.

Ano, to nemůžu, a ani nechci popřít, určitým spojovacím elementem v první fázi bylo vymezování se vůči Šlachtovskému vedení útvaru. Ale časem se náplň našich srazů změnila, když jsme přijali další kolegy z jiných expozitur, bezpečnostních složek a oborů. Akce Bratří v triku spočívaly především v pravidelném setkávání a společenské zábavě. Zažili jsme hodně legrace a bývali jsme notně ironičtí jak k systému, tak i k sobě, a samozřejmě i k některým nezúčastněným lidem. Později jsme se začali více věnovat seriózním aktivitám spojeným s veteránským hnutím a střeleckým sportem, protože jen na vysmívání se blbosti jsme to dlouhodobě stavět nechtěli. Ostatně stýkáme se pravidelně dodnes. Společných témat máme stále víc než dost.

A nevznikla právě tady ta animozita Roberta Šlachty vůči vám?

Obecně si myslím, že problém je spíše v Robertovi Šlachtovi samotném, a ne ve mně. Když jsem v roce 2009 odcházel z ÚOOZ, byl jsem známý tím, že jsem se vůči němu a výsledkům jeho práce od té doby důsledně vymezoval a kritizoval. Upozorňoval jsem ostatní na jeho osobnostní nastavení a charakter jeho práce. Tím jsem se nijak netajil. A to bylo, dle mého názoru, i příčinou mého důkladného rozpracování útvarem, který vedl. O tomto nepochybuji. Samozřejmě naše družná, a z jeho pohledu nekontrolovatelná, profesní socializace i v rámci Bratří v triku mu určitě radost nedělala.

A kolegy a kamarády pak začali rozpracovávat parťáci. Zaslechl jsem příběh, že dva lidé byli „na pivu“ a jeden z nich pak už druhý den v kanceláři druhý svého parťáka „poslouchal“. A až pak papírově tito vyšetřovatelé přešli pod Národní protidrogovou centrálu…

Ano, v podstatě tomu bylo tak. Musím říct, že takové metody práce mi nejsou nijak blízké a považuji je za profesně a lidsky odporné. Nutno poznamenat, že někteří aktivní policisté, kteří se dobrovolně a rádi účastnili našich bratrských setkání, se pak podíleli na rozpracování případu. Konkrétně jeden z nich, jistý Ondřej Schlezinger, se stal dokonce hlavním zpracovatelem naší kauzy. Co se vlastně stalo? Po nástupu Šlachty na ÚOOZ začala vládnout jakási paranoia, která začala vynuceným oznamováním schůzek s bývalými příslušníky, nutností na tato setkání psát úřední záznamy. Posléze následovaly zákazy jakéhokoliv podobného styku. A později ostrakizace lidí, kteří byli jakýmkoliv způsobem v kontaktu se starými ÚOOZeťáky. Lidí, kteří se, alespoň navenek, odmítali smířit s tím, že by měli sloužit v systému, který vytvářel a vládl mu po svém samozvaný policejní workoholik Robert Šlachta.

SDÍLET