Analytici výzkumné agentury PAQ Research Jana Bicanová a Karel Gargulák v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ popisují situaci stran začleňování dětí ukrajinských uprchlíků do českých škol. Podle nich se bohužel ukazuje, že naše vzdělávací politika dlouhodobě podceňovala situaci vzdělávání dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem – respektive cizinců. „Nešlo hovořit o promyšleném, finančně a personálně podpořeném systému,“ dodávají.
Předminulý týden jste zveřejnili výstupy z šetření, které zkoumalo, jak jsou na tom děti ukrajinských uprchlíků, pokud jde o jejich začleňování do školní výuky. Jaká jsou základní zjištění?
Jana Bicanová: Pokud to mohu v pár bodech stručně shrnout, tak náš výzkum potvrdil to, že v místech, kde se nachází velká část rodin a dětí-uprchlíků, nemáme dostatečné kapacity v rané péči a předškolním vzdělávání – tedy v mateřských školách nebo alespoň dětských skupinách.
Až čtyřicet procent ukrajinských rodičů doposud nezapsaných dětí ve věku dvou až šesti let se setkalo ve školkách s odmítnutím kvůli nedostatku míst. Výzkum potvrdil také to, že se k nadcházejícímu 1. září a novému školnímu roku zapsaly nebo ještě zapíší tisíce nových žáků. To bude klást další ohromné nároky na samotné základní školy, ale i na koordinaci k zajištění míst.
Rovněž se potvrdilo to, že české střední školství prozatím nemá ideální podmínky na to integrovat nově příchozí mladé lidí s odlišným mateřským jazykem. A to ani v situaci, kdy je na těchto školách poměrně velké množství volných kapacit. Zároveň platí, že pro velkou část nově příchozích dětí není zajištěna dostatečně intenzivní výuka češtiny.
Také se nám příliš nedaří podpořit socializaci ukrajinských a českých dětí velmi důležitými aktivitami zájmového – volnočasového vzdělávání, které by celé situaci a integraci mohly významně pomoci. Z výzkumu zároveň víme, že nově příchozí rodiny o ně mají opravdu velký zájem.
Překvapilo mě, že se jen okolo dvaceti procent ukrajinských dětí ve škole intenzivně učilo česky. Čím si to vysvětlujete?
Karel Gargulák: Bohužel Česká republika a její vzdělávací politika dlouhodobě podceňovala situaci vzdělávání dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem, respektive cizinců. Tj. nešlo hovořit o promyšleném, finančně a personálně podpořeném systému. Situace se změnila paradoxně až v letošním školním roce, kdy byl spuštěn nový systém financování a organizace jazykové přípravy pro žáky cizince.
Zároveň však tento systém nebyl přímo dimenzován na příchod opravdu velkého množství nových žáků. Není pak divu, že rodiče-uprchlíci v našem panelu deklarují, že výuka češtiny u jejich dětí není úplně intenzivní. Rodiči často uváděná hodina intenzivní češtiny denně je pro rychlé osvojení jazyka skutečně málo. Chybí kapacity, finance, zkušenosti a celkově systém podpory.
Nakonec vše závisí na tom, jak kvalitně si s novou situací a žáky dovedou poradit jednotlivé školy. Velmi náročné to samozřejmě musí být pro školy, které nemají mnoho zkušeností s integrací a vzděláváním dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem. Často musí naprosto přeskládat své běžné činnosti, zorganizovat rozvrh, dělit skupiny, sehnat nové lidi k zajištění výuky atd.
Zároveň však platí, že se nově příchozí děti koncentrují právě ve školách, které jsou ve výuce češtiny jako druhého jazyka úspěšné. Dochází tak k jejich přetěžování, což vede k celkové frustraci všech aktérů.
Pětina dětí ve věku sedmi až patnácti let se setkala s tím, že pokus o zápis byl neúspěšný a nejčastějším důvodem odmítnutí (u 23 % z nich) byl nedostatek kapacit.
