Bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický v rozhovoru pro INFO.CZ potvrdil, že kývnul na nabídku sociálních demokratů ucházet se na jejich kandidátce o hlasy voličů v podzimních sněmovních volbách. Do voleb půjde jako dvojka za Janou Maláčovou v Praze. „Že do toho Jana Maláčová šla, mě nakonec přesvědčilo, že to myslí vážně, že to nebude jen žvatlání o Bělorusku, Polsku, Maďarsku a transgenderu. Aby bylo jasno, agendu lidských práv respektuju a předsudky nemám žádné, ale politiku chci obrazně řečeno dělat pro lidi v našich montovnách,“ říká.
Po celkem dlouhém zvažování jsi nakonec přijal nabídku kandidovat za ČSSD ve sněmovních volbách. Co rozhodlo pro to, abys do toho šel?
Taková věc. V několika rozhovorech jsem se za loňský rok udiveně ptal, jestli u nás ještě existuje Inspektorát práce. To je ten úřad, který dohlíží na délku pracovní doby, výši mzdy, bezpečnost a vůbec práva zaměstnanců. Ono jich třeba v průmyslu u nás pracuje furt ještě necelý milion a půl, jsme průmyslová země neboli hanlivě montovna. O inspekcích ale nikde vidu, ani slechu. Dneska už vím proč: inspektorát kontroluje hlavně na dílčí podněty, a hlavně tu jednu konkrétní věc, jestli tomu jednomu zaměstnanci, který si stěžoval, nebylo upřeno právo. To je ale málo.
Když jsem po měsíčním oťukávání nastoupil v březnu k Janě Maláčové na ministerstvo práce, hned jsem jí navrhl, abychom připravili s Inspektorátem větší kontrolní akci ve velkých firmách. Stát ty nástroje, jimiž má hájit lidi, co pracujou od rána do večera často za minimální mzdu a kdykoli je můžou vyrazit, totiž má! Tak říkám: budeme je využívat, nebo ne? A ona do toho šla. V těchto dnech tu velkou kontrolní akci představíme a poběží celé léto, rychleji to připravit nešlo, ale jsem hrdej na to, že se toho Jana Maláčová nezalekla, protože byznys a jeho média to samozřejmě budou hejtovat.
Přitom nejde o to firmy poškodit, jde o to, aby pracovní doba někdy začínala a někdy končila a aby to bylo zaplacené, jak má být. To je ta nejzákladnější sociálnědemokratická politika v kostce, aspoň pro mě, všechno ostatní je až potom. Od kdy do kdy a co za to, jak má Werich v jedný předscéně. Že do toho Jana Maláčová šla, mě nakonec přesvědčilo, že to myslí vážně, že to nebude jen žvatlání o Bělorusku, Polsku, Maďarsku a transgenderu. Aby bylo jasno, agendu lidských práv respektuju a předsudky nemám žádné, ale politiku chci obrazně řečeno dělat pro lidi v našich montovnách. Stojí mi to za to, i když já spíš zvolenej nebudu a socani budou vůbec rádi, když se dostanou.
Jaká pro a proti jsi před definitivním rozhodnutím řešil?
Bylo to dlouho tři na tři. První proti bylo, že mi sice vstup socanů do vlády až tak nevadil, ale moc toho tam právě krom Maláčové nepředvedli, jsou establishment, což mi vadí. Zadruhé si nejsem jistý, jestli jsou rozhodnutí nezemřít: jednak v těch volbách a pak hlavně potom v parlamentu fakt bojovat – třeba kampaň jako poslední ještě ani nezahájili. Třetí důvod byl osobní: Dan a zámek. Něco tu spolu tři roky budujeme, hotové to není, ale daří se. Nechci ohrozit náš vztah, ani ten projekt a vím, že se obojí stane terčem útoků.
Pro byly ale taky tři sudičky. Na prvním místě docela reálná obava, že tu po volbách bude vládnout nějaká pravicová koalice a že na klíčovou otázku těchto voleb: „kdo zaplatí sekeru za covid?“, odpoví: vy, kdo tu nikoho nemáte, vy zaplatíte, a přijdou tupé škrty a zvýšení nepřímých daní jako je DPH, které vždycky postihuje víc lidi, kteří taktak vyjdou. Třeba dalším zdražením potravin. A ono reálně hrozí, že „tam“ tihle lidé nebudou nikoho mít, protože levicové strany vypadnou úplně z parlamentu. Že běžným lidem zůstane Babiš a Okamura.
No a zatřetí: levicí se zabývám teoreticky jako doktorand sociologie a studuju tři roky její strategie a chyby různě po světě, ale stejně mě to táhne do praxe. Rozhodly to ty inspekce, to je něco hmatatelnýho.
Jedná se vcelku o riskantní krok, vždyť ČSSD nemá úspěch ve volbách vůbec jistý…
Nemá. Mají v průzkumech od tří a půl do sedmi a půl procent čili něco okolo pěti. Budou se muset probudit a hodně zabojovat, ale protože rád dělám věci, které vypadají beznadějně, jdu do toho nakonec s nimi. Nechci, aby levice zemřela úplně, mohlo by to být nadlouho.
Agendu lidských práv respektuju a předsudky nemám žádné, ale politiku chci obrazně řečeno dělat pro lidi v našich montovnách.
Jak vůbec hodnotíš aktuální kondici ČSSD?
Víš, kandiduju jako nestraník, jako host, už se nenechám nikým a ničím úplně svázat. Dobře hodnotím program. Jako jediní v něm vážně řeší i příjmy státního rozpočtu, a to bude po volbách sakra důležitý téma. ANO s ODS udělali do příjmů státu obrovský zářez zrušením výpočtu daní ze superhrubé mzdy, který neúměrně pomohl víc lidem s vyššími výdělky. Odhady se liší, ale je to něco mezi osmdesáti a sto třiceti miliardami ročně. To je hodně. K tomu pandemie. A přitom to nikdo neřeší, paní Pekarová by propustila nějaké úředníky, to je výborné, ale to řeší asi tak sto milionů třeba? Když budu hodně velkorysej. Čili řádově jinde.
Sociální demokracie je postižená vládnutím, provozem, ale program má podle mě správně, souhlasím s ním z devadesáti procent: je potřeba začít vybírat daně od velmi bohatých lidí, a hlavně od největších firem. Jinak se tempo zadlužování bude zvyšovat nebo nebude na kvalitní školství, zdravotnictví a v silnicích budou díry. Když bude pravice škrtat jako kdysi, vytvoří tím nového Babiše a znásobí procenta Okamurovi. To asi není úplně jejím cílem, ale už to jednou dokázala.
