Ženy s arabským jménem či hidžábem to v Česku nemají jednoduché. „Není to strach, spíš bezmoc,“ říkají.

Kristína Paulenková

14. 01. 2017 • 18:06

Tajné služby v Česku uklidňují veřejnost, že se není čeho bát. Bezprostřední nebezpečí terorismu nehrozí. Upozorňují také, že muslimská komunita je tu umírněná. Přesto se dvě třetiny lidí v Česku islámu bojí. Strach je pochopitelný, islámští radikalisté udeřili několikrát i v Evropě. Lidé ovšem často zaměňují pojem muslim, islámský radikalista či Arab. Běžní muslimové či Arabové v Česku se pak stávají terčem nepříjemných slovních, ojediněle fyzických napadení. Jak píše výroční zpráva BIS,  prohloubilo se napětí mezi většinovou českou společností a muslimskou komunitou. 

Žena zahalená v hidžábu je v Česku stále nápadná. Podle posledního sčítání lidu tu žije zhruba 3 tisíce muslimů, i když podle odhadů je toto číslo vyšší, asi 22 tisíc. I tak je to ale jen asi 0,21 procenta populace. Někteří lidé si neberou servítky a vyjadřují svůj názor velmi otevřeně. Citelně tato situace dopadá především na ženy, některé jsou výrazné kvůli tradičnímu muslimskému šátku, některé mají jen exotické jméno nebo mluví arabsky. Redakce INFO.CZ mluvila se třemi z nich.

I z vyprávění Martiny provdané za Araba, která se také hlásí k muslimské víře, vyplývá, že nepříjemné poznámky jsou poměrně časté. Sama vzpomíná na dobu, kdy byla na rizikovém těhotenství a šla na kontrolu k lékaři. U příjmení, které má po manželovi, se doktor pozastavil. „Co vy v tom břiše vlastně máte, nemáte tam na nás bombu, tady je těch muslimů hodně,“ řekl jí. Dodává, že možná nevinně myšlený vtip, ji mrzel. Běžné Češce by nikdo podobné poznámky neříkal.

Na takové narážky je zvyklá i čtyřiadvacetiletá Dima, která se narodila v Česku, ale má arabský původ. „Ten humor odráží skrytý rasimus,“ poznamenává. Pochopitelně se jí nelíbí, když ji někdo, i když možná vtipem, srovnává s teroristy.

Chce to lepší spolupráci

Všechny ženy se shodují, že situace se zhoršila ve spojitosti s uprchlickou krizí a vlivem médií. Jak udává BIS, s příchodem imigrační vlny se radikalizovalo politické prostředí v Česku. Zpráva popisuje, že reálným problémem bylo zneužívání obecného strachu z cizinců, který vyvolával neklid a další obavy ve společnosti.

Dima se domnívá, že běžní Češi nemají osobní zkušenost s Araby, proto je vnímají jako nebezpečí. „Je potřeba, aby česká majorita poznala, že ti Arabové nejsou jeden balík lidí, kteří jsou všichni stejní – nebezpeční teroristi, ale že mají různé osudy a stejné problémy jako Češi,“ zamýšlí se.

Jestli panuje mezi muslimy strach?

Nedá se říci, že by dotazované ženy a jejích rodiny pociťovaly strach. „Čeho se mají bát, oni nic špatného neudělaly, je to spíš taková bezmoc,“ odpovídá Martina otázkou. „Mezi mým okruhem známých jsou většinou lidé a rodiny, kteří tady žijí dlouhou řadu let. Chodí do práce, mají rodiny a svých starostí dost,“ popisuje.

Zatím tedy jde spíše o slovní napadání. To potvrzují i údaje policie. Ta si sice nevede statistiky trestných činů motivovaných proti náboženské skupině. Počet rasově či etnicky motivovaných násilných trestných činů nicméně neroste. Dá se z toho vyvodit, že incidenty nejsou násilné, nebo je poškození nehlásí, například v případě Dimy, protože policie byla po telefonickém rozhovoru velmi laxní. To ale neznamená, že slovní urážky jsou eticky v pořádku.

Nakonec nadějně ukončuje vyprávění Richterová. Zaznamenává také pozitivní reakce a podporu od neznámých lidí. „Jako by řada z nich věděla nebo si uvědomovala, že to v této době muslimové, a především muslimky nemají dvakrát snadné, tak možná chtějí dát najevo, že oni k nám žádnou nenávist nebo nepřátelství necítí,“ uzavírá. 

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

SDÍLET