Cinknutá výjimečnost internetových gigantů před zákonem končí

Leoš Rousek

02. 10. 2020 • 12:00
Z NEWSLETTERU LEOŠE ROUSKA | Soutěživost, ostré lokty a neustálý boj o místo na slunci v mezích pravidel stejných pro všechny tvoří zdravé základy kapitalismu a volného trhu. Dostanou-li někteří hráči do vínku výhody, které pro jiné neplatí, jejich vítězství budou cinknutá.

Řeč není o daňových rájích či státních zakázkách pro vyvolené, ale o on-line platformách, které většina z nás používá často, ne-li denně. Společnosti Facebook, Google, Twitter, Amazon či Booking.com by neexistovaly, kdyby pro ně ve Spojených státech a do určité míry i v jiných zemích neplatila jedna důležitá výjimka. Nenesou žádnou nebo jen minimální odpovědnost za obsah, který uživatelé jejich prostřednictvím světu sdělují, ať už jde o příspěvky na sociálních sítích, nebo recenze v on-line obchodech či portálech pro rezervaci hotelů.

Jestli o vás například na Twitteru někdo prohlásí, že jste lhář, soud případné žaloby proti této sociální síti za šíření pomluvy zamítne. Žaloby na autora ale nezamítne. Musí tak udělat, protože paragraf 230 v americkém zákoně „O slušném chování v elektronické komunikaci“ (Communications Decency Act) z roku 1996 před žalobami internetové sociální sítě a jiné on-line platformy chrání. Samotný zákon, ke kterému byl paragraf 230 přidán během politických licitací, představuje první pokus o právní regulaci internetové pornografie. Svůj hlavní záměr zákon splnil, i když jen z části. Ačkoli je paragraf 230, který tvoří celkem šestadvacet slov a pornografií se nezabývá, jen zlomkem vlastního zákona, mírou svého dopadu jej předčil.

Šestadvacet slov, která stvořila internet

Cílem paragrafu 230 bylo poskytnout právní ochranu mladým internetovým firmám v době, kdy si jen málokdo uměl digitální odvětví a jeho další rozvoj jasně představit. V polovině 90. let neexistovaly dnešní sociální sítě. Tradičním novinám, časopisům či televizím se dařilo. Zánik naopak ale hrozil on-line nováčkům typu Prodigy či CompuServe, kteří provozovali internetová diskuzní fóra. Otázkou bylo, zda jsou tyto internetové firmy vydavateli odpovědnými za obsah jejich webových stránek, nebo jen zprostředkovateli jeho zveřejnění. Bez paragrafu 230 by se na ně naplno vztahovala omezení, která historicky platila pro tradiční média. Vydavatelé tiskovin, provozovatelé televizních a rozhlasových stanic vždy nesly a stále nesou zodpovědnost za obsah, který čtenářům, divákům a posluchačům předkládají. On-line platformy se brání, že oni obsah na rozdíl od médií nevytváří. To dělají uživatelé těchto platforem. Paragraf 230 a následné soudní verdikty toto ukotvily jako závaznou praxi, podle které je i dnes činnost Facebooku a ostatních posuzována.

V potírání šíření pornografie nebyl zákon zcela úspěšný (musela přijít ještě další jiná opatření). Nicméně internetové platformy ale postupně vyrostly v současné obry a někdy i nebezpečné. To se ovšem ukázalo postupně a v plné síle teprve nedávno. Celý příběh paragrafu 26 popisuje loni vydaná kniha „Dvacet šest slov, které stvořily internet“ (The Twenty-Six Words That Created the Internet) od právníka a experta na kybernetickou bezpečnost, o které vyučuje na americké Námořní akademii.

V roce 1996 měla alespoň mlhavé představy o potenciálu budoucího rozvoje internetu jen hrstka expertů. Nyní jsou úsměvné proslovy některých amerických zákonodárců, kteří před 24 lety volali po urychleném přijetí celého zákona dřív, než kvůli lascivním obrázkům zkolabuje americká telefonní síť, dojde k ochromení národní bezpečnosti a narušení zdravého psychického vývoje amerických dětí. V té době se počítače připojovaly k internetu zejména prostřednictvím běžné telefonní linky, jejíž hlasová funkce tak byla dočasně mimo provoz.

Nešlo jen o genialitu a pracovitost otců zakladatelů

V současnosti již vousaté historky o genialitě a pracovitosti zakladatelů technologických start-upů nemohou překrýt fakt, pro který před rokem 1989 existovalo vtipně-smutné rčení: všichni jsme si rovni, ale někteří jsou rovnější. Mark Zuckerberg z Facebooku, Sergey Brin a Larry Page z Googlu či Jack Dorsey z Twitteru jistě vděčí za úspěch a bohatství také svému umu, skvělému načasování vstupu na trh a globální povaze internetu. Nicméně na imunitu před zákonem díky paragrafu 230, kterou jejich konkurenti v off-line prostředí nikdy neměli, se často zapomíná.

Současní američtí politici bez ohledu na stranickou příslušnost si však vzali výjimečné právní postavení digitálních platforem na mušku a udělali z něj politické téma. Motivace republikánů a demokratů zrušit paragraf 230 a případně zcela novelizovat právní úpravy regulující internetové odvětví se mohou lišit. Republikáni v čele s prezidentem Donaldem Trumpem chtějí potrestat on-line platformy za údajné potlačování možnosti konzervativních Američanů vyjádřit svobodně své názory na sociálních sítích. Demokraté se zase obávají zneužití dat o chování stovek milionů uživatelů, které platformy mají, pro ovlivnění jejich volebních rozhodnutí pomocí přesně cílené a připravené inzerce.

Dopady nové regulace on-line platforem na akcie

Možné důsledky takových regulatorních změn jsou pro šéfy amerických technologických obrů noční můrou. Podle článku deníku Wall Street Journal z konce září dojde k jednání o těchto změnách v americkém Kongresu možná už příští rok. A to bez ohledu na to, zda tou dobou bude v Bílém domě znovuzvolený Donald Trump, nebo jeho demokratický vyzyvatel Joe Biden.

Politickou debatu o paragrafu 230 a budoucnosti právních mantinelů pro celé on-line odvětví by proto měli sledovat také investoři do technologických akcií. Kromě již zmíněných firem, jde i o další společnosti, které pracují s digitálními daty svých zákazníků. Patří mezi ně i Apple. Kromě výroby iPhonů expanduje i do oblasti poskytování on-line zábavy, s níž jsou spojené uživateli vytvářené recenze. Ze stejných důvodů se osud regulace týká také on-line videotéky Netflix. Totéž platí i pro softwarovou společnost Microsoft kvůli jí vlastněné sociální síti LinkedIn.

Nově by se důsledky právních změn, které by nejen zvýšily náklady na provoz všech on-line platforem, ale současně by omezily i jejich možnosti zpeněžit osobní data uživatelů za účelem přilákat inzerenty, dotkly také dua Oracle a Walmart. Dodavatel firemních databázových programů a supermarketový řetězec (s rychle rostoucím on-line prodejem) se společně chystají převzít provoz americké divize populární sociální sítě TikTok. Vydělat na investici do aplikace která slouží pro sdílení krátkých videí zejména mezi náctiletými, bude složitější, pokud dojde ke zpřísnění restrikcí pro využití osobních dat uživatelů pro reklamní účely.

Vzhledem k letošnímu strmému růstu tržních hodnot amerických technologických firem a jejich dopadu na výnosy mnoha podílových fondů by ale další osud paragrafu 230 neměl být lhostejný žádnému investorovi do cenných papírů. Akcie společností Facebook, Netflix, Microsoft, Oracle, Twitter, Alphabet (majitel vyhledávače Google) či Apple tvoří z velké části portfolia mnoha tradičních penzijních fondů, ale také fondů zaměřených na společensky odpovědné investování.

Je třeba vždy sledovat nejen, odkud plyne výnos, ale také co umožňuje jeho vytváření.

SDÍLET