Současné boje o Náhorní Karabach potvrzují, že tento krvavý konflikt z počátku 90. let nikdy skutečně „nezamrzl“. Obě strany se obviňují z rozpoutání jeho další eskalace, útok ale velmi pravděpodobně vzešel z ázerbájdžánské strany, silně podporované Tureckem. Arménie ho obvinila z přímého zapojení své armády a ve vzduchu visí otázka, jak daleko je Ankara ochotna zajít v podpoře odhodlaného Baku.
Míra militarizace a těžkého ostřelování i civilních oblastí na obou stranách je nejvážnější eskalací od příměří roku 1994. Turecko zatím veřejně odmítlo výzvy Ruska, Francie a USA (jako předsedů tzv. Minské kontaktní skupiny) na zastavení bojů a mluví o právu vojensky dosáhnout „spravedlivého řešení“ poté, co diplomacie dlouhodobě selhává. Doposud se nikdy tak přímo, dle všeho i vojensky, do konfliktu nezapojilo.
Je ale Turecko skutečně připravené zajít ve své podpoře Baku až do krajnosti a přímo bojovat, podobně jak už nyní činí v Libyi, Sýrii a pravidelně i v Iráku, kde napadá pozice kurdské PKK?
Proti tomu mluví několik „logických“ argumentů, jejichž váhu však současně relativizuje míra eskalace a odhodlání Ázerbájdžánu vojensky zvrátit svou čtvrtstoletí trvající prohru. Geopoliticky Turecko už nyní „boxuje“ na hranici své váhové kategorie a ekonomicky si další nákladné vojenské angažmá v současné situaci stěží může dovolit. Na rozdíl od dalších zmíněných bojišť je jižní Kavkaz Ruskem považován za jeho skutečně „blízké zahraničí“, kde nedovolí zásadní změnu statu quo ze strany „juniorního rivala“. A Moskva disponuje mnoha způsoby, jak ho zatlačit a ohrozit právě ve zmíněných konfliktech, kde otevřeně podporuje protistranu. Turecko si také nemůže zcela dovolit ignorovat tlak Evropské unie. Francie, Řecko, Kypr a také Rakousko vytrvale prosazují sankce za jeho postup ve východním Středomoří a Libyi a jeho zapojení do karabašského konfliktu vnímají jen jako další projev expanzivnosti. Německo se sice staví proti sankcím a preferuje trpělivý dialog, nemůže však tyto hlasy ignorovat. Jakékoliv symbolické sankce či formální ukončení již dlouho zastavených přístupových jednání by byly špatnou zprávou na investičních trzích pro slábnoucí tureckou liru.
