Výbušné dědictví Sovětského svazu. Boj o Náhorní Karabach pohání historická křivda

Tereza Soušková

Již týden proti sobě stojí armády Arménie a Ázerbájdžánu, které spolu válčí o území Náhorního Karabachu. Jedná se o další z tzv. zamrzlých etnických konfliktů, které za sebou zanechalo dědictví Sovětského svazu. 

Obě etnika po staletí žila vedle sebe na území celého Kavkazu. Kamenem úrazu se za sovětských dob stala oblast Náhorního Karabachu, která byla většinově osídlena Armény, ale náležela pod správu Ázerbájdžánské sovětské republiky. Na konci 80. let místní Arméni vyhlásili připojení Karabachu k Arménské svazové republice, s čímž Ázerbájdžán nesouhlasil a spor vygradoval do války, v níž zemřelo 10 tisíc lidí. Arménie ve válce získala víc: Karabach byl arménský. Karabachští Arméni zde vyhlásili stát, který ovšem nikdo oficiálně neuznal. Arménie však připojila i oblasti, které spojují její území s oblastí Náhorního Karabachu a některé přilehlé regiony. Jejím dlouhodobým cílem je území udržet a získat mezinárodní uznání tohoto stavu. Ázerbájdžán z druhé strany trvá na územní integritě v hranicích z dob SSSR. 

Kromě dlouhodobých příčin k nynějšímu rozmrznutí zamrzlého konfliktu přispěla i aktuální domácí situace. Ázerbájdžán je z dlouhodobého hlediska ten, jehož zájmy v Náhorním Karabachu nejsou naplněny a vyjednávání situaci z jeho hlediska nikam neposouvají. Při eskalaci násilí v červenci letošního roku část ázerbájdžánského obyvatelstva dala najevo, že je připravena jít do otevřené války za znovudobytí Náhorního Karabachu a území okupovaných Arménií. V době, kdy se svět dívá jinam, kdy rezonují blížící se prezidentské volby v USA, Bělorusové se bouří proti vládě Alexandra Lukašenka a Evropu zaplavila druhá vlna koronaviru a zároveň domácí popularita nestojí již tak pevně na straně dlouholetého vůdce Ilhama Alijeva, nastal ideální čas pro uplatnění svých zájmů silou. 

Koronavirus jako divoká karta. Jak může Trumpovo onemocnění zahýbat s kampaní?

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital