O pouhých devět hlasů unikla francouzská vláda v čele s Elisabeth Borneovou vyslovení nedůvěry v Národním shromáždění. Hlasování se konalo poté, co se prezident Emmanuel Macron uchýlil ke článku 49.3 francouzské ústavy a prosadil tak nepopulární důchodovou reformu napřímo bez hlasování v dolní komoře parlamentu. Potvrdilo se mimo jiné, že politická podpora prezidenta slábne a že už není schopen své projekty opírat o stabilní parlamentní většinu.
Sám fakt, že se Macron neodvážil předložit návrh ke schválení poslancům, je důkazem slabosti a také arogance. V parlamentní demokracii by něco takového nebylo možné; francouzský prezidentský systém ale poskytuje hlavě státu pravomoc (podobně jako americký) za jistých okolností vládnout pomocí dekretů. Tak to kdysi chtěl generál De Gaulle a vtělil tuto možnost do ústavy Páté republiky, ale pro politickou elitu země i pro širokou veřejnost je tato praxe stále obtížněji stravitelná. Tím spíš, že se Macron uchýlil k podobnému obcházení parlamentu už po desáté.
V tuto chvíli už ve Francii nikdo nediskutuje o skutečném obsahu a dosahu důchodové reformy, ani o tom, zda vlastně má cenu protestovat proti zvýšení důchodového věku ze 62 na 64 let, což je ve většině ostatních zemí EU běžná, ba luxusní hranice. Macronovi se nepodařilo přesvědčit Francouze o smyslu této reformy. O tom, že je nejen nutná pro zdravý ekonomický vývoj země, ale také promyšlená a sociálně ohleduplná. Odborové svazy, ve Francii nadále mocné, neměly pocit, že by se s nimi na toto téma seriózně jednalo a jejich názory byly brány v potaz.
Macron tak popřel vlastní slib, že ve druhém pětiletém volebním období bude naslouchat, bude blíže k lidem, bude více sjednocovat než rozdělovat.
Prezident vyšel z této institucionální krize jako vítěz, ale značně oslabený. Ještě slabší pozici má jeho premiérka, tím spíš, že jak ona, tak řada ministrů otevřeně nesouhlasili s Macronovým rozhodnutím obejít parlament. Stále více se ukazuje, jak je pro Macrona těžké vládnout bez vlastní parlamentní většiny. Poslední volby přivedly do Národního shromáždění silné skupiny reprezentující krajní pravici i levici, se kterými se obvykle nedá lehce vyjít. Poslední hlasování a debata, která mu předcházela, ale ukázaly, že prezident ztratil i podporu mnoha centristických poslanců a především pravicových Republikánů. Ačkoli tento klub oznámil, že se pro pád vlády nevysloví, pro nedůvěru nakonec hlasovala celá třetina jeho členů. Pro další reformy, které má prezident v plánu, to nevěstí nic dobrého.
Prezident se pokusí nějak uklidnit situaci ve středu v televizi; zatím se osobně k veřejnosti neobrátil a nechal pod palbou premiérku Borneovou, což je také tradice francouzské politiky. Pak se bude muset věnovat Evropské radě, chystá se na státní návštěvu do Číny, přijme anglického krále Karla III.
