Říkají mu Adir, v hebrejštině Mocný. Nedokáže všechno, ale pořád je to o hodně víc, než umí vojenská letectva v širém okolí. Co bychom měli vědět o izraelských letounech F-35 předtím, než je přihrajeme do výzbroje českého vojenského letectva?
Na začátek bychom měli připomenout, že Lockheed Martin F-35 Lightning II se vyrábí ve třech základních verzích, které se od sebe navzájem poměrně podstatně liší.
Varianta F-35A počítá se startem z běžných letištních ploch. Verze F-35B dokáže vzlétnout ze zkrácených ranvejí a umí se vznést i kolmým startem jako například britské Harriery (které ostatně postupně nahrazuje).
Zařízení umožňující kolmý start mu mírně ubírají na schopnosti vzdušného manévrování i na obejmu pumovnice – stroj tak unese méně výzbroje.
Poslední základní verzí je F-35C určený pro provoz na letadlových lodích. Větší křídla umožňují přistávat bezpečně za nižších rychlostí a výrazně zesílený podvozek snese i situaci, kdy s ním pilot „třískne“ o palubu.
Jak vypadají izraelské F-35?
Izraelské stroje nesou specifické označení F-35i. Jde o verzi odvozenou z varianty „A”, kterou Izraelci posílili o vlastní technologie. O některých se ví víc, o jiných méně, jak už to tak v případě izraelských vojenských programů bývá.
Letouny jsou vybaveny zvláštním rušícím modulem izraelské konstrukce, vlastním systémem elektronického boje a domácími řízenými bombami a střelami vzduch-vzduch. Mluví se o tom, že izraelské technologie dělají už tak neviditelné stroje ještě nenápadnějšími, pokud to tedy ještě vůbec jde.
Kdo na nich létá?
Letouny F-35 jsou v izraelském vojenském letectvu Israel Air Force (AIF) přidělovány celkem ke třem letkám. Všechny tři jsou dislokovány na vojenské letecké základně Nevatim, která patří ke třem nejvýznamnějším v Izraeli.
Konkrétně se jedná o 140. peruť s názvem Zlatý orel, 116. peruť, známou pod jménem Lvi jihu (dříve Obránci jihu), a dále ještě o čerstvě ustanovenou jednotku, která zatím na své označení teprve čeká.
