Na vlně populismu. Kdy a kde můžou bodovat bojovníci proti systému?

Rakousko a Itálie (částečně) to mají za sebou. Rakušané vybírali prezidenta a Italové rozhodovali o klíčových reformách a budoucnosti vlády premiéra Mattea Renzi. Ač nelze obě události srovnávat, jedno měly společné – šlo v nich o populismus. Zopakují to i další státy v Evropě?

Rakušané si v nedělních volbách zvolili prezidenta, který představuje tradičního politika, je pro přistěhovalectví a také společnou Evropu. Italové, kteří se také na konci víkendu vypravili do volebních místností, se rozhodli jít jinou cestou. 

Položí Itálii tamní banky? Nebezpečí je vážné, řekla INFO.CZ politoložka

Premiér Matteo Renzi spojil s referendem o důležitých ústavních reformách hlasování o své vládě a po neúspěchu rezignoval. Dopady, které bude mít pád jeho kabinetu na ekonomickou situaci v zemi, mohou být nedozírné a podle celé řady odborníků se mohou přetavit v hlubokou politickou krizi. Z ní mohou ve výsledku pohodlně těžit antisystémové a populistické strany, které už nyní mají v Itálii slušnou podporu.

Nový rakouský prezident. 7 věcí, které byste o Alexanderu Van der Bellenovi měli vědět

Rakousko a Itálie ale nejsou zdaleka jediné země, které je proto dobré sledovat. Klíčové volby se v příštím roce konají hned v několika dalších evropských státech a i přesto, že situace v každé z nich je trochu jiná, jedno mají společné: voliči dostanou slovo a je na nich, jak s ním naloží.

Březen 2017: Nizozemsko

Jako první na řadu přijdou v dubnu Nizozemci, kde se parlamentní volby konají v polovině března. K jejich favoritům patří i pravicová a populistická strana s protipřistěhovaleckou rétorikou Strana pro svobodu Geerta Wilderse, která se pravděpodobně o vítězství popere s liberály premiéra Marka Rutteho. Wilders má nadstandardně úzké vztahy s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem (Wilders byl dokonce první z evropských politiků, kterému čerstvě zvolený prezident telefonoval) a podporoval kampaň za odchod Velké Británie z EU.

Duben/květen 2017: Francie

Týden po nizozemských parlamentních volbách vypukne volební šílenství ve Francii, kde proběhne prezidentské klání. Jen málokdo pochybuje, že se do druhého kola neprobojuje kandidátka extrémní pravicové Národní fronty a její předsedkyně Marine Le Penová. Politička je považovaná za nacionalistku a dlouhodobě kritizuje přistěhovalectví do Francie. Otázkou ale nadále zůstává, jak si povede v závěrečném duelu. Politologové v této souvislosti připomínají prezidentské volby v roce 2002, kdy se do druhého kola prezidentského souboje probojoval otec Marine Jean-Marie Le Pen. Levicoví voliči tehdy raději se skřípějícími zuby podpořili jeho soupeře Jacquese Chiraka. 

Září nebo říjen 2017: Německo

Pozornosti Evropanů by v příštím roce rozhodně neměly uniknout ani důležité volby do spolkového sněmu v Německu. I v nich totiž mohou výrazně zaznít hlasy populistů, v tomto případě pravicové antimigračně a euroskepticky orientované Alternativy pro Německo v čele s Frauke Petryovou. Po úspěších ve volbách do Evropského parlamentu a volbách do zemských parlamentů by se strana ráda dostala i do spolkového sněmu. V roce 2013 se jí to nepovedlo, když zůstala těsně pod volební klauzulí 5 %.

SDÍLET
sinfin.digital