„Nebude lepší nechat Afriku promořit?“ ptají se vědci

Marek Kerles

14. 08. 2020 • 12:00
Záhada takzvané odolné Afriky, která oproti předpokladům čelí koronaviru lépe než jiné oblasti světa, vede některé odborníky k úvahám o záměrném ponechání kontinentu bez rozsáhlých protiepidemických opatření. Zatímco třeba ve Švédsku nebo Velké Británii pokusy o dosažení takzvané imunity stáda selhaly, v Africe by se to údajně mohlo podařit. Jako obvykle se ovšem najde i dost těch, kteří před podobnými snahami varují. 

Celá debata vychází z nečekané odolnosti, kterou Afričané vůči koronaviru vykazují. Ačkoliv měla být Afrika podle mnohých prognóz (včetně prognózy Světové zdravotnické organizace) postižena koronavirem ze všech kontinentů nejvíce, doslova katastrofálně, opak je zatím pravdou.

Afrika s 1,3 miliardy obyvatel sice minulý týden zaznamenala miliontý případ nákazy covidem-19, počet nakažených (pod 1 na 1000 obyvatel) je ale stále nižší než v Evropě, Asii i Americe. Stejně nízký (relativně) zůstává i počet obětí. V Africe zemřelo v souvislosti s nákazou koronavirem podle oficiálních statistik 23 tisíc lidí, z toho necelá polovina v Jihoafrické republice.

Pro srovnání: v USA s 330 miliony obyvatel zemřelo v souvislosti s nákazou už 166 tisíc lidí, tedy sedmkrát víc než v celé Africe. Ve zhruba 200milionové Brazílii úřady evidují už přibližně 105 tisíc mrtvých s potvrzenou nákazou. Jak je tedy možné, že Afrika přežívá pandemii s tak relativně mírnými následky?

Ještě zcela nedávno řada předpovědí přisuzovala Africe kvůli covid-19 doslova katastrofální osud. Protože na velké části kontinentu chybí kvalitní lékařská péče a zároveň stovky milionů lidí žijí v nehygienických podmínkách v přecpaných aglomeracích, měl být kontinent pro covid-19 doslova živnou půdou. A lidé měli umírat po milionech.

Jisté je, což odborníci přiznávají, že čísla z Afriky jsou kvůli mnohem menšímu počtu testů zřejmě výrazně podhodnocená. Realita, jak z hlediska počtu nakažených, tak úmrtí, tedy nejspíš bude horší. Na druhou stranu dnes ale řada vědců tvrdí, že i kdyby byl počet nákaz i řádově vyšší, Afričané jako celek vykazují vůči viru mimořádnou odolnost.

Mladá Afrika

Potvrdily to i některé věrohodné studie na reprezentativních vzorcích Afričanů, o nichž před dvěma dny informoval na svém webu i prestižní vědecký časopis Science. Tým Sophie Uyogy z keňského Medical Research Institute zkoumal vzorky 3000 dárců krve a zjistil, že jeden z dvaceti Keňanů ve věku 15 až 64 let (celkem 1,6 milionů lidí) má zřejmě v těle protilátky po prodělané infekci covidem.

Znamenalo by to, že promořenost koronavirem je v Keni (nebo obecně v Africe) mnohem vyšší než například v Evropě. V Česku dosavadní studie předběžně odhadly míru promořenosti maximálně v řádu jednotek procent (spíše ale promile), v Keni by to měly být desítky procent.

Jenže počet prokazatelně nemocných ani obětí nákazy tomu zdaleka neodpovídají. Keňa dosud hlásí „jen“ nižší stovky úmrtí na koronavirus, zatímco ve Španělsku s podobným počtem obyvatel zemřelo už do začátku května 27 tisíc lidí. V Keni nebyly ani přeplněné nemocnice, zvýšený počet hospitalizovaných nikdo nezaznamenal. „Nemáme na to odpověď,“ řekla Science doktorka Uyoga.

I když se nabízí řada možných vysvětlení, žádné z nich není samo o sobě dostačující. Statistiku, jak už bylo zmíněno, může zkreslovat malý počet testů i fakt, že řada nemocných se vůbec nedostane do nemocnice. Další důvodem odolnosti tamní populace může být fakt, že Afrika je v porovnání se zbytkem světa velmi mladá. Zatímco ve Španělsku dnes dosahuje střední průměrný věk 45 let, například v Keni nebo Malawi zosobňují věkový medián dvacetiletí. „Mladí lidé jsou obecně proti nákaze covidem mnohem odolnější,“ uvedl doktor Thumbi Mwangi, epidemiolog University of Nairobi. Afrika má přitom tu výhody, že nejvíce mladých žije ve městech a velkých aglomeracích, tedy tam, kde se nákaza přenáší nejsnáze a nejrychleji.

„Počet závažných a smrtelných případů se může zvýšit, až se nemoc přesune do venkovských oblastí, kde máme populace s pokročilým věkem,“ řekl Mwangi. Na druhou stranu ale není ani mládí Afričanů jediným možným vysvětlením jejich odolnosti vůči viru. Dokázala to mimo jiné další studie o výskytu covid-19 mezi zdravotníky v milionovém městě Blantyre v Malawi.

Nízká smrtnost

Imunolog Kondwani Jambo z programu klinického výzkumu „Malawi – Liverpool Wellcome Trust“ a jeho kolegové dospěli na základě testování k závěru, že až 12,3 % zdravotníků bylo vystaveno koronaviru, aniž měl kdokoliv z nich jakékoliv příznaky onemocnění. Z tohoto čísla pak odhadli pravděpodobnou úmrtnost na covid-19, a to i se zřetelem na věkové rozložení obyvatel Blantyre. Jenže ani při započtení věkového faktoru předpoklad nevyšel. V Blantyre v té době zemřelo 17 lidí s koronavirem, zatímco podle kvalifikovaných předpokladů mělo být obětí osmkrát více.

Jambo zkoumá hypotézu, že Afričané byli v minulosti vystaveni i jiným koronavirům, což může vyvolávat určitou odolnost i vůči koronaviru aktuálně způsobujícímu covid-19. Další možností je, že obyvatelé Afriky pravidelně čelí i malárii a dalším infekčním onemocněním, což jejich imunitní systém připravuje na boj proti novým infekcím. V úvahu ale připadá podle některých vědců i možný vliv genetické výbavy Afričanů.

Do Afriky míří několik zahraničních vědeckých týmů (a peněz) s tím, že chtějí záhadě přijít na kloub. Výsledek by mohl pomoci v boji proti covid-19 na celém světě. Autoři jedné takové studie, financované Francií, chtějí otestovat tisíce lidí s protilátkami na koronavirus v šesti afrických zemích a výsledky by měli zveřejnit do konce října. Podobné studie se chystají i v JAR.

Už dnes ale vede odolnost obyvatel Afriky k úvahám o změně způsobu boje s covid-19 na kontinentu. „Pokud byly covidem nakaženy už desítky milionů Afričanů, vyvolává to otázku, zda by se kontinent neměl pokusit o takzvanou ‚imunitu stáda‘ bez vakcíny,“ uvedl Yap Boum, mikrobiolog a epidemiolog ve společnosti Epicenter Africa, výzkumné skupině Lékařů bez hranic.

Promoření populace by právě v případě „odolné“ Afriky mohlo mít z hlediska ochrany zdraví a životů mnohem lepší výsledky než protiepidemická opatření, která ochromují ekonomiku. „Možná si to Afrika může dovolit. Musíme o tom přemýšlet,“ uvedl Boum. Prezidentka Jihoafrické rady pro lékařský výzkum Glenda Grayová, však pro Science tvrdí, že by bylo nebezpečné založit boj proti covid-19 na průzkumech protilátek. „Není totiž vůbec jasné, zda protilátky skutečně propůjčují imunitu, a pokud ano, jak dlouho to trvá,“ uvedla.

Také někteří čeští epidemiologové jsou přesvědčeni o tom, že na vytváření závěrů o odolnosti africké populace vůči viru je ještě příliš brzy. „Víme o tom zatím velmi málo, epidemiologická situace na africkém kontinentu se může velmi rychle změnit,“ řekl INFO.CZ Jan Kynčl, vedoucí oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu. Teorií o důvodech relativně nízkého počtu obětí koronaviru v Africe podle něj dnes koluje ve vědeckých kruzích celá řada. Jednou z nich je i hypotéza, že k této odolnosti může kromě mládí africké populace přispívat i relativně malý počet Afričanů s nadváhou. Právě obezita a nadváha totiž jsou, jak se ukazuje například v USA, jedním z rizikových faktorů pro těžký průběh nákazy.

SDÍLET