Německý kancléř Olaf Scholz a kanadský premiér Justin Trudeau podepsali v úterý v Kanadě světově unikátní dohodu o obchodu s takzvanou zelenou energií. Kanada se zavázala k tomu, že od roku 2025 bude do Německa dodávat jako částečnou náhražku ruského plynu miliony tun vodíku, vyrobeného „ekologickou cestou“. Vodík má být přitom převážen přes oceán ve formě čpavku. I v samotném Německu ale celý obchod vyvolal řadu otázek. Jedná se například o to, zda může být „zelená energie“, dovážená přes půl světa stále považována za zelenou. Otázkou také zůstává, zda Německo deklarovaným energetickým partnerstvím s Kanadou příliš nevybočilo z jednotné linie EU.
To, na čem se německá vládní delegace v čele s kancléřem Scholzem dohodla při své návštěvě Kanady, každopádně nemá obdoby. Jedná se o obchod, založený na těch nejmodernějších technologiích. V rámci něj by měla kanadská společnost Everwind Fuels dodávat německým společnostem Uniper a E.on ročně až půl milionu tun takzvaného „zeleného čpavku“, z něhož se v Německu bude znovu získávat vodík. Ten pak může sloužit jako palivo v dopravě či průmyslu a z části nahradit ruský plyn.
Celý proces by měl vypadat zhruba následovně. V Point Tupper v kanadské provincii Nové Skotsko vznikne výrobní závod, který bude s pomocí elektřiny z přilehlých větrných turbín a dalších obnovitelných zdrojů vyrábět ročně až 10 milionů tun čpavku, tedy sloučeniny dusíku s vodíkem. Tato sloučenina (amoniak) pak bude převážena na lodích do Německa, kde se z ní zcela novou metodou, vynalezenou teprve před osmi lety, bude znovu získávat vodík.
A proč vlastně takto složitá cesta? Důvod je jednoduchý. Zatímco vodík představuje vysoce hořlavé a výbušné palivo s velkými nároky na způsob skladování a přepravy, čpavek lze přepravovat a skladovat poměrně snadno. Jeho nevýhodou je „pouze“ vysoká toxicita.
